Beze svědků

 

Když jsem se pouštěla do této knihy, neměla jsem moc vysoká očekávání. Věděla jsem, že to bude napínavé, že půjde o záhadu zmizení dítěte a to mi stačilo k tomu, abych měla chuť si knihu přečíst. K tomu jsem už věděla, že autorka umí psát – četla jsem od ní knihu Pod dohledem, která mě zaujala pro svou propracovanost povah jednotlivých postav. Věřila jsem tedy, že tady tomu nebude jinak.

 

Anotace:

 

Deset let čeká Laurel Macková na odpověď, co se stalo s její zmizelou dcerou Ellie. Milovanou, obdivovanou a bezproblémovou. Jednoho dne odešla do knihovny a od té doby ji nikdo neviděl. Pátrání vyšumělo do ztracena, nenašla se jediná stopa, jediný svědek. Pak přijde telefonát od policie. Našly se Elliiny ostatky. Jenomže pořád nikdo neví, co se dělo těch deset let. Unesl ji někdo? Utekla z domova?

Zoufalá Laurel potkává šarmantního Floyda a jejich zprvu nevinný flirt rychle přeroste v hlubší vztah. Laurel věří, že ji v životě zase potkává něco hezkého. Jenomže setkání s Floydovou dcerou Poppy otevírá hluboké rány… Malá Poppy je totiž neuvěřitelně podobná zmizelé Ellie, když byla malá.

Nenápadné okolnosti se pomalu propojují a Laurel konečně nachází odpovědi. Ale opravdu chce znát celou pravdu?

 

…

 

 

V knize jsou základem vyprávění dvě časové roviny jedna teď a jedna před deseti lety. A zároveň se dělí do několika částí, přičemž v každé části dostane slovo i další důležitý vypravěč.

V první části jsou představeny ty nejdůležitější postavy, o které hlavně půjde. Minulost sleduje Ellie – dívku, která v patnácti letech záhadně zmizela cestou do knihovny. V současnosti je děj soustředěný na příběh Laurel, její matky.

Postupně v dalších částech se k vyprávění přidají i Noelle Donellyová – trochu cáklá učitelka matematiky (v minulosti) a na samém konci i Floyd, nový partner Laurel (teď).

Musím říct, že pohledy jiných postav než Laurel a skoky do minulosti mě tentokrát zase až tolik nezaujaly, jako tomu bylo u minulé knihy autorky. Připadalo mi, že jen u Laurel jde autorka skutečně do hloubky její povahy. Možná to bylo tím, že právě ji sledoval děj knihy nejvíce, že vlastně stála v centru všeho dění. Co se týká Ellie, byla to prostě jen klasická puberťačka, kterou jsem neměla možnost zase tak dobře poznat a navíc můj vztah k ní byl od začátku dost ovlivněný tím, že jsem věděla, že za chvilku zmizí a není potřeba se jí tolik zaobírat. Musím ale uznat, že kapitoly vysvětlující, co se jí stalo, byly dost mrazivé a pozornost vzbudily absolutní. Floyd vyvolával celou dobu dojem umělosti, jako by stále jen něco předstíral a nikdy nebyl sám sebou – což, uznávám, byla nakonec podstata jeho osobnosti. Jeho vztahy s oběma dcerami byly divné a ulítlé. Obzvlášť s Poppy, které de facto sebral dětství a vyrobil si z ní malou dospělou. Na konci sice on sám podá jakés takés vysvětlení, ale sympatie mu rozhodně nepřinese.

Největší problém jsem měla s postavou Noelle Donellyové. Nějak mi utíkala její motivace. Nepřipadala mi dost silná a její posedlost jistým pánem dost uvěřitelná. Tím trochu pozbyla na důvěryhodnosti i celá zápletka s ní. Nejdříve mi připadala jako zbytečná postava a když konečně dostala možnost zasáhnout do děje, nedokázala mě přesvědčit o podstatě svého jednání ani o tom, že je skutečně taková, jak byla popsaná. Její život byl divný a nepříjemný s příchutí osamělosti a naprostého zoufalství. Asi by pomohlo, kdyby se zrovna jí a jejímu životu autorka věnovala víc a víc si pohrála s vykreslením její povahy. Osobně bych tohle považovala za hodně zajímavé.

I když psychologie postav mi úplně nesedla, byla tu jedna zajímavá věc, kterou jsem mohla sledovat místo toho. Byl to vliv, který mělo Elliino zmizení na Laurelinu rodinu. Laurelina rodina se totiž dost odcizila, i když já jsem čekala, že je to spíš spojí. Začátek konce byl ten den, kdy její nejmilejší dítě zmizelo. Ale postupně se ukázalo, že základy potíží byly položeny už před tím. V tomto propletenci vztahů mě nejvíc zaujal ten, který měla Laurel se svou starší dcerou Hannou.

Když se tak nad tím zamyslím, všechny postavy měly dost zoufalé životy. Nebo aspoň ty, které kniha sledovala nejvíc. V tomto ohledu to bylo dost znepokojivé čtení. Nějaké šťastné osoby s normálním životem tu sice byly, ale stály hodně v pozadí a nebyla jim věnována přílišná pozornost. Možná i to je škoda. Mohl tu vzniknout zajímavý kontrast. I když uznávám, že Laurelin, Noellin a Floydův život byl dost mizérie i bez srovnávání.

 

Kniha je plná falše, předstírání a pečlivě skrývaných rodinných tajemství. Paní autorka krásně popisuje, jak může rodinu poznamenat zmizení milovaného dítěte a ovlivnit vztah (hlavně) matky k těm ostatním. Trauma může být opravdu hluboké a dlouhotrvající obzvlášť, když nemáte tělo, které byste mohli pohřbít a netušíte, co se mohlo stát. Laurel s touto situací bojuje, ale dlouho nepříliš úspěšně. Až do chvíle, kdy se ostatky Ellie najdou a ona zároveň potká muže, který jí, jak doufá, pomůže znova žít. Postupně se ale ukazuje, že věci asi nebudou takové, jak si myslí. Podivnosti se vrší a Laurel cítí, že je cosi špatně. Tyhle pocity autorka předat umí. A to tušení se postupně zahnizďovalo i ve mně.

Při čtení jsem měla poměrně záhy podezření na to, kde bude zakopaný pes. No tak jsem se víceméně spletla :) Naprosto jsem netrefila osobu viníka. Na straně osmdesát jsem si myslela, že jsem doma a vím, co a jak se semlelo. Byla jsem vedle. Ne sice až tak moc, ale byla. Celou dobu jsem si myslela, jak jsem blízko, ale skutečnost mi pořád unikala, pořád malý kousek chyběl a to mě nutilo číst dál a dál, abych se dozvěděla pravdu. A když jsem ji konečně věděla, byl to fakt bizár.

Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem, bylo to napínavé, bylo to tajemné, ale pro mě tomu něco chybělo. Něco, co by mi pomohlo více se sblížit s postavami a ne jen hltat napínavou a poměrně hodně nepříjemnou zápletku. Bohužel jsem nenašla postavu, které bych mohla fandit, a to trochu snižuje můj dojem z knihy. Navíc úplně nevěřím velkému finále. Nechce se mi přijmout, že by věci opravdu mohly dopadnout takto.

 

Celkové hodnocení je tedy tak napůl. Nelituji, že jsem knihu přečetla, bavila mě, ale znova se do ní pouštět nebudu. Fanoušci autorky, napínavého čtení a bizarních tajemství budou určitě spokojení.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud chcete zjistit, jak to s Elliiným zmizením bylo, najdete knihu zde.

 

O knize

Autor: Lisa Jewell

Překlad: Milan Lžička

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2019

Počet stran: 288

 

Další knihy autorky na bloGu:

Pod dohledem