Poslední knihkupectví

 

Příběhy z války nějak moc nečtu, i když v současnosti je jejich obliba na vzestupu. Sama nevím úplně jistě, proč se jim vyhýbám. Napadá mě jen, že za válkou nevidím ani tak krásné příběhy jako spíš nezměrné a často zbytečné utrpení, zlobu a naprosto příšerné věci, které je schopen udělat člověk jinému člověku. Poslední knihkupectví jsem se tedy rozhodla zkusit hlavně proto, že mělo jít o knižní téma a kniha se zdaleka vyhýbá tématu koncentračních táborů.

.

Anotace:

Grace Bennettová přichází v srpnu 1939 do Londýna a sní o novém začátku. Skončí ale jako pomocnice v malém zaprášeném knihkupectví. A to je problém – obchodu sice rozumí, jenže na čtení zatím nikdy neměla čas. Pak jí jeden milý mladý muž představí Hraběte Monte Christo a je z toho láska. Grace dočista propadne knihám a příběhům, které ji odvádějí od stále hrozivější situace. Muži odcházejí do války a mnozí se už nevrátí, děti jsou evakuovány na venkov a z nebe padá zkáza, která obyvatele připravuje o domovy, obživu i blízké.

A když jednou v krytu vyděšená sousedka požádá Grace, aby četla nahlas, stanou se z toho pravidelná setkání s příběhy, která pokračují v prostorách knihkupectví. Z posluchačů se stanou přátelé, které spojuje nejen útěcha nacházená v síle slov, ale také ochota podat pomocnou ruku a nenechat druhého padnout.

 

…

 

Příběh začíná seznámením s hlavní hrdinkou Grace a její nejlepší přítelkyní Viv. Obě dívky přijíždějí z venkova do Londýna plné nadšení a snů. Touží si zde najít práci, zažít velký svět města, večírků a nových možností. Viv najde místo prodavačky ve velkém obchodním domě s módou a Grace se uchytí v malém knihkupectví. Vztah ke knihám sice žádný nemá, ale práci nutně potřebuje a tak se do toho obuje pořádně. Poněkud omšelé a zanedbané knihkupectví se rozhodne proměnit v příjemné místo. Jednoho dne zde potká i sympatického muže, který ji nejen nakazí láskou ke čtení, ale pozve ji na schůzku. Grace se těší a maluje si ten den v růžových barvách.

Osud tomu ale chtěl trochu jinak a dívky postavil před úplně jinou realitu. Píše se rok 1939 a hrozba nacismu nabývá v Evropě na síle. Británie má štěstí, že je ostrovem, i tak tu ale probíhají přípravy na válku a lidé sledují události na kontinentu. Jednoho dne se to skutečně stane: Hitlerova vojska obsadí Polsko, Británie je vtažena do války, muži odjíždějí bojovat a brzy na to začne pro Londýn to nejhorší. Bombardování.

 

Když jsem tak začínala tušit, oč na stránkách hlavně půjde, byla jsem docela zvědavá, jak se s tím autorka vypořádá. A musím říct, že se jí všechno podařilo vystihnout skvěle. Duch doby byl popsán tak, že nebylo vůbec problémem se do situace londýňanů vcítit a prožít s nimi každou minutu jako obyvatel bombardováním sužované metropole. Autorka píše citlivě, bez zbytečného patosu, ale zároveň předává pocity postav a situaci ve městě takovým způsobem, že by přiměla k empatii i pařez. A nejde jen o pocity jako bolest ze ztráty, strach a zoufalství. V postavách najdete i obrovský kus odvahy, sebeobětování, nesobeckosti a houževnatosti.

Svět, v němž žila, se pro Grace měnil postupně. Nejdřív tu byla jen nutnost nosit u sebe pořád plynovou masku a dodržovat noční zatemnění. Postupně ale začínalo jít do tuhého. Muži odjeli na frontu, děti byly odváženy z města ne venkov, aby unikly nebezpečí. Zavedl se přídělový systém a pak jednoho večera poprvé slyšeli lidé řev sirény, která varovala před náletem.

Popis bombardování Londýna a život v něm byl velmi barvitý. Zažila jsem všechno přímo v hořících ulicích s civilní hlídkou, v krytech v metru s vyděšenými rodinami, s lidmi, kteří přišli o své blízké a známé. Prošla jsem Londýnem od předválečného lesku až po rozbombardované ulice. Strašně se mi líbilo, jak autorka nechala svoji hrdinku snášet útrapy války snáze pomocí ponoření se do krásných klasických příběhů. Díky tomu mohla její mysl i mysl ostatních čtenářů odplout daleko od reality a na chvilku na strašné věci zapomenout nebo je aspoň odsunout do koutku mysli. Okolní život totiž byl plný děsů. Neustálé zatemnění, obava, kdy přistane bomba právě na jejich dům, noci v krytu metra namačkaní jeden na druhém, hvízdání bomb, které nedá usnout, a rána, která odhalují novou zkázu, trosky a mrtvé. To všechno autorka popisuje tak dobře, že není těžké se v představách ocitnout přímo na místě. Válka v Londýně byla strašlivá, i když obyvatelé nezahlédli jediného Němce.

Do toho samozřejmě autorka rozvíjí i osobní vztahy mezi postavami. Grace se spřátelí se svým šéfem v knihkupectví, který je sice mrzutý bručoun, ale svým způsobem úžasný člověk. V civilní hlídce, kam se přihlásí, aby pomáhala, poznává lidi zase jinak a v jiných situacích. Spolu s nimi se obává o osud milovaných na frontě i o vlastní život a životy známých v Londýně. Komunita lidí se postupně spojuje čím dál těsněji, mizí malicherné třenice předválečných dob, lidé si navzájem pomáhají a mají k sobě neskutečně blízko. Grace sice pochybuje, že by sama dokázala nějak výrazně pomoci, ale stejně jako ostatní dělá všechno, co umí a co je v jejích silách. Navzdory hrůzám války bylo tohle krásné číst. Člověk by v dnešní době skoro zapomněl, že je něco takového mezi lidmi vůbec možné.

Milostný vztah a romantika je zde velmi neobvyklá. Už jen proto, že dvojici rozdělila válka ještě dříve, než stihlo dojít na první schůzku. V jejich vztahu všechno začalo knihami, pokračovalo korespondencí a nakonec, po skončení války vše vlastně teprve mohlo začít. Za dobu dopisování se oni dva znali tak dobře a tak niterně skrz sdělování myšlenek a pocitů v cenzurovaných dopisech, že už mezi nimi dávno bylo pouto, oddanost a porozumění. Žádné super vášně tedy na stránkách nejsou, ale o to více je tu jiných emocí. A o to více zde hraje roli vzájemná blízkost povah a myslí, nikoli tělesná. To se konec konců dohání podstatně lépe než abstraktnější vztahové záležitosti :).

O lásku v tomto příběhu zase tolik nejde. Spíš o přátelství a vzájemnou pomoc v nouzi. Společné utrpení a ztráty lidi na stránkách spojují stejně, jako to dokázala Grace pomocí předčítání příběhů.

Tím se dostávám ještě k jedné lásce, která na stránkách dostane asi nejvíc prostoru. Grace najde vztah ke knihám až ve chvíli, kdy je jí představen jistý hrabě. Konkrétně Hrabě Monte Christo. A pak už se to rozjede tak, jak všichni dobře známe. Je to láska naprostá a celoživotní a je na ní krásně vidět, jak může být čtení prospěšné a důležité. Jak se může dokonce stát něčím, co lidi v těžkých chvílích spojí a pomůže jim.

 

Celkově musím říct, že mě kniha hodně překvapila. Dostala jsem mnohem víc, než jsem čekala. Rozdíl mezi krutostí války a lidskostí a soucitem londýňanů budoval krásnou a emotivní, i když v mnohém bolestnou, atmosféru. Bylo nádherně vidět, co je v životě důležité a správné. Ta doba musela být neskutečně strašná a je hrozné si aspoň takto představit, co všechno museli lidé zažít a s čím se vyrovnat. 

Období bombardování Londýna dává prostor pro velké příběhy a osudy a tohle byl jeden z těch velkých. I když se to zprvu nezdálo a i když je všechno (kromě války samotné) pouhá fikce. Jako malý bonus získá čtenář i doporučení na klasické příběhy světové literatury a možná i chuť podívat se, jestli by nestálo za to si je přečíst.

Knihu ráda doporučím všem, kteří si chtějí přečíst něco o daném období, ale prostředí koncentračních táborů (v současnosti v knihách tak moderní) a lidské utrpení v nich je pro ně až moc nesnesitelné. V tomto příběhu nepřijdete o výrazný prvek lidskosti a naději.

Za poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh Posledního knihkupectví v Londýně najdete zde.

 

O knize:

Autor: Madeline Martin

Překlad: Marcela Nejedlá

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 304