Řeky Londýna

Autor: Ben Aaronovitch
Série: Peter Grant, 1. díl
Překlad: Milan Žáček
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 274

Anotace:

Jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí vás zavede do Londýna, ve kterém u policie slouží čarodějové a po ulicích se prohánějí zlovolní duchové či božstva na válečné stezce.

Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh. 
Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.

Můj názor:

Už samotný fakt, že se příběh odehrává v Londýně, mi stačil k tomu, abych věděla, že si knihu budu muset přečíst. Když se k tomu přidá ještě detektivní příběh a trocha magična, je to pro mě přímo neodolatelná směs. Dokonce i obálka se v tomto případě povedla.

Příběh se tedy odehrává, jak už jsem psala, v současném Londýně a jeho hlavním hrdinou a vypravěčem je policista Peter Grant. U policie ho čeká v celku nezajímavá kariéra kdesi v kanceláři až do chvíle, kdy omylem vyslechne při vyšetřování případu ducha. Tak se dostane k ne úplně normálnímu policejnímu útvaru, který vede poslední londýnský čaroděj, inspektor Nightingale. Peter zjišťuje, že některé schopnosti čaroděje mu také nejsou úplně cizí, i když se má ještě hodně co učit. A tak objeví ve starém dobrém Londýně úplně jiný, skrytý svět…

Řeka Temže. Zdroj.

Protože je příběh detektivka, máme tu také zlosyna, který pobíhá po městě, vraždí lidi a to silně záhadným a podivně nadpřirozeným způsobem. Na místě činu nechává svůj jasně čitelný podpis – oběti a vrahové v jedné osobě mají „zborcený“ obličej. Většinou jde také o výbuch naprosto nepochopitelného a brutálního násilí, ke kterému neměl pachatel žádný důvod.

Krom duchů a čarodějů se v příběhu vyskytuje ještě jeden nadpřirozený element – bohyně a bohové londýnských řek a potoků. A matka Temže nemá s otcem Temže zrovna zdravé rodinné vztahy. Mimo záhadného vraha se tedy bude muset mladý adept na policejního čaroděje postarat také o tento delikátní mocensko-rodinný problém…

Na knihu jsem četla názory doslova širokého rozsahu, od těch pozitivních až po negativní. Já jsem zůstala na neutrálu s přikloněním k pozitivu. Rozhodně mě to totiž bavilo číst. Zápletka byla dobře vymyšlená. Bylo sice potřeba dávat trochu víc pozor, aby se v tom všem vyšetřování a přehrabování člověk nezahrabal, ale pokud čtenář zvládne udržet pozornost, nebude mu čtení dělat problémy. Struktura příběhu možná mohla být malinko jednodušší. Občas jsem zatápala a musela si některý úsek projít ještě jednou, ale nakonec všechno dávalo smysl. Párkrát jsem si ale říkala, jak na tohle proboha přišel, protože mi přece jen nějaká souvislost utekla.  Kniha je tedy spíš pro čtenáře, kteří se soustředit prostě budou, nebo je jim jedno, že jim sem tam něco ujde.

Mně osobně se hrozně líbilo, jak se Peter učil postupně používat magii. Bylo moc fajn, že mu ji pan autor nenadělil zázrakem shůry, ale přinutil ho pěkně postupně od začátku trénovat a nechal ho v tom pěkně vykoupat, než se mu skutečně podaří základy kouzlení zvládnout. Jen té magie mohlo být klidně o malinko víc, vůbec bych se nezlobila :). Různí duchové, bohové a strašidla jsou v knize popsáni jako bytosti rozmarné, paličaté a občas i ničeho se neštítící. Obzvlášť bohyně řek jsou prostě typické ženy :). Peter, navzdory neuvěřitelnosti celé situace bere vše s ledovým anglickým klidem a pověstným suchým humorem nešetří.  Místy jsem se i zasmála, i když o čistě humorné dílo spíš nejde. Celou dobu jsem si Petera představovala jako muže tak kolem čtyřicítky, ačkoliv měl být mladý, ale svým životním přístupem byl prostě středního věku. Pan autor mi tuto domněnku nijak nevyvracel, takže jsem u ní jednoduše zůstala.

Co mě trochu mrzelo, bylo opomíjení inspektora Nightingalea. Byla bych raději, kdyby v knize dostal daleko více prostoru než jen občasný štěk při výuce svého studenta nebo nějakou nenáročnou repliku kdykoliv jindy. Od postavy posledního londýnského mága bych čekala více originality a zapojení do vyšetřování zločinu, který spadá do jeho odbornosti.

Zdroj.

Kniha také přináší možnost užít si Londýn, jak se patří a důkladně. Podívala jsem se v ní na hodně opravdových míst a bylo dobře, že se příběh odehrával ve známém prostředí a ne někde ve vymyšleném městě. Dodalo mu to takový příjemný pocit reálnosti při čtení. Možná místy bylo těch popisů až trochu hodně a byly zbytečně dlouhé, ale prostě to ke knize patří a nakonec mi nedělalo problém si na to zvyknout. Jen se mi zdálo, že to zpomaluje ubíhání děje a místy trochu uspává :). Podle knihy by se dal zorganizovat i menší výlet po Londýně a dalšího průvodce byste už opravdu nepotřebovali :).

Za mě je kniha takovým lepším průměrem po stránce vypravěčské, ale zajímavá díky svojí zápletce, personifikaci londýnských řek a luxusnímu britskému humoru - to pan autor opravdu umí dobře. Výhodou je, že toto je typ knihy, kterou můžete číst znova, i když znáte zápletku, protože bude bavit i jinak než jen drážděním zvědavosti a touhou chytit vraha. Jako vynikající bych ji tedy neoznačila, ale další díly si přečtu.