Oneiros

... jejich spánek je vaše smrt...

Autor: Markus Heitz
Překlad: Svatava Kretková
Nakladatel: Fantom print
Rok vydání: 2017
Počet stran: 481

Anotace:

Je těžké nezamhouřit oka, když kolem obchází smrtící kletba!
Na začátku byla jedna fatální letecká nehoda, při níž počet obětí převýšil počet pasažérů. A pozor – toto číslo zdaleka není konečné…
Jednalo se o dokonale promyšlený teroristický útok, nebo je v tom něco víc? Tragická událost propojí osudy jednoho funebráka, jedné fanatické vědkyně a jednoho muže na útěku. Všichni se snaží přelstít zubatici s kosou, avšak každý po svém a z různých pohnutek. Ale proč se kolem nich pořád vrší hromady mrtvol?
Konstantin, majitel vyhlášeného pohřebního ústavu, platí za špičku v oboru. Zná totiž smrt jako žádný jiný – uléhá s ní dnes a denně, a důvodem zdaleka není jen jeho povolání. Když přijímá zakázku v Paříži kvůli mladé modelce, jež cestovala ve zříceném letadle, netuší, do čeho se pouští. Rutinní cesta se mění v zoufalou honičku, při níž by celá Evropa mohla usnout – navěky. 
Zatímco Konstantin přísně dbá na etiku práce, smrtí posedlá vědkyně z Minsku je při svých krutých a tajných experimentech ochotna obětovat hodně, především životy druhých, jen aby dosáhla svého cíle: vypálit smrti rybník. A po Evropě mezitím cestuje časovaná bomba v podobě muže na útěku. Je těžké oddat se klidnému spánku, neboť stačí jediná chvilička nepozornosti a probudí se smrtící kletba…

Můj názor:

Zlákána anotací jsem se rozhodla, že vyzkouším něco, co je pro mě v žánru fantasy zatím nové – fantasy thriller. Pokud jsem mohla soudit dle náznaků, měla být kniha temná stejně jako téma, kterým se zabývá. Vše se bude motat kolem smrti.

Smrtispáč. Toto podivné označení ukrývá člověka, který svým spánkem přivolá smrt. Sám je pro ni ale neviditelný a smrtka ve snaze jej zasáhnout a zničit bije zběsile kolem sebe a ve vteřině zabije vše živé okolo smrtispáče. Smrtispáčů mezi námi není nijak málo. Mají dokonce své vlastní organizace, ve kterých se sdružují a pomáhají si vzájemně svoji situaci zvládnout. Naštěstí existují různé způsoby, jak mohou spát, aniž by někomu ublížili…

V knize pan autor představí hned několik smrtispáčů.

Prvním z nich je Konstantin Korff. Veselé je, že se živí jako thanatolog – připravuje mrtvé k pohřbu a vlastní také pohřební službu.  Je možné, aby člověk měl rád takovou práci? A vykonával ji s úctou? Pokud je náhodou taky smrtispáč, je to pro něj vlastně docela dobré zaměstnání. V minulosti se ale živil čímsi jiným, nebezpečnějším. A minulost se začíná vynořovat a stahuje ho zpět…

Druhou zásadní postavou je baronesa Kristin von Windauová. Smrtispáčka, která je ale jiná než ostatní. Trpí nemocí zvanou insomnie. A taky je to bezcitná mrcha. Vede v Bělorusku „lékařské“ středisko, které se zabývá výzkumem transplantací a probíhají v něm opravdu hnusné pokusy na lidech. Madam si ale vše dokáže krásně obhájit, vždyť ona tvoří budoucnost…

Třetí klíčová postava je Bent Arctander, ten je tak trochu speciální případ, je totiž narkoleptik. Může být něco horšího než kombinace smrtispáče a narkoleptika? No tak věřte, že v tomto případě opravdu nemůže. Protože smrtispáč Arctander usíná naprosto nekontrolovatelně, jeho moc taky s každým usnutím naprosto nekontrolovatelně vzrůstá. Smrtka je při každém jeho nuceném zdřímnutí vytočená k nepříčetnosti a mlátí kolem sebe jako divá. Hádejte, kolik bude mrtvých.

Kolem těchto tří se všechno točí. Samozřejmě jsou tu i ostatní postavy, neméně zajímavé a důležité, které se postupně zamotají do příběhu, jak pan autor splétá své tři linie pomalu do jednoho strhujícího příběhu. Mrazivého a tak plného smrti.

Všechno začíná děsivým leteckým neštěstím. Nikomu není jasné, co se přesně stalo. Podezření padá na některou teroristickou skupinu a útok pomocí záhadného plynu, který zabil vše živé na palubě, až na jednoho pasažéra. Tak se do hry dostane Korff. Je povolán do Paříže, aby připravil k pohřbu pasažérku z letadla. Nakonec se ukáže, že ho čeká mnohem více než jen rutinní příprava nebožtíka. Do cesty se mu připlete nejen von Windauová, ale taky kdosi, kdo jej sleduje a fotí pro záhadnou „databázi“ a ještě ke všemu se ozve dávný přítel, který po něm žádá malou službičku…

Z děje knihy už nechci naznačovat vůbec nic, protože každé slovo by mohlo pokazit dojem z vyprávění a z postupně rozplétaných záhad. Spousta věcí se dá odhadnout v průběhu čtení, ale ne dřív, než pan autor zamýšlel. Jediné, co snad mohu prozradit je to, že se pan Heitz inspiroval starými pohádkami. V nich totiž žijí lidé, kteří dokážou navázat spojení se smrtí, mohou s ní mluvit, vyjednávat, obelstít ji… a nakonec jí stejně neutečou :). Tak trochu to čtenáře přiměje uvažovat o vlastním životě a jeho křehkosti.

Při čtení mě překvapilo hned několik věcí. Nejdříve to, jak plynule dokázal pan autor přecházet od poklidného líčení běžných dní svých postav k náhle se rozpoutavšímu dramatu. Začátek knihy totiž skutečně poklidný je – až tedy na prolog, ten naznačí hned, oč v knize půjde a pomyslnou laťku v „počtu mrtvých“ nasadí hodně vysoko. I přes volnější začátek si mě pan autor získal okamžitě a to především úžasnou postavou thanatologa Korffa. Jako průvodce příběhem byl Konstantin zvolen opravdu skvěle a i když byl střídán ostatními postavami, ráda jsem se vracela k jeho kapitolám. Tím ovšem nechci říct, že by mě příběh ostatních aktérů nezajímal. Jak se zápletka rozvíjí, začne být čtení svižnější. Obzvlášť když se v plné síle představí madam Windauová. Zde má onu nevděčnou úlohu hlavní mrchy, která to ale vlastně myslí dobře, přinejmenším tedy ve vlastních očích. Není ovšem jediná, kdo v příběhu sleduje vlastní cíle a neváhá využít všech možností, aby jich dosáhl. A nejzajímavější je, že jak ona, tak druhý největší záporňák ve své nejhlubší podstatě neměli úplně špatnou myšlenku, jen se ji rozhodli prosadit trochu, řekněme, nehumánním způsobem. Postavy byly navíc velmi opravdové, vypracované do nejmenších podrobností. Všechny měly i svůj život mimo hlavní linii příběhu a nejednalo se o nic tak běžného, co většinou v knihách bývá, žádná klišé, jako je alkoholismus a podobně. Sžít se s nimi a s příběhem mi netrvalo nijak dlouho.

Když jsem se do knihy začítala, netušila jsem, že se ve mně najde takové zaujetí pro morbidní témata, ale jak balzamování nebožtíků, tak pokusy na lidech, mě velmi zaujaly. Pan autor sice nezacházel do velmi nechutných podrobností, ale i tak to bylo dost působivé. Co mi bylo malinko nepříjemné, byla jediná erotická scéna v knize. Ne že by mi nějak zvlášť vadila, ale zdálo se mi, že se do knihy vůbec nehodí a je tam jaksi navíc. Možná kdyby byla méně popisná, udělal by pan autor lépe.

Kniha byla spíše thriller než fantasy, jaké pan Heitz většinou píše, ale v knize Oneiros dokázal, že se vůbec nemusí bát změny žánru. Ono lehké fantastično bylo přítomno i zde, ale s podtónem otázky „co kdyby?“. Celé líčení záležitostí smrtispáčů a jejich protějšků smrtividů totiž působilo tak realisticky a bylo tak dobře provázáno do reálného života a běžných situací, že z toho při čtení mrazilo. Pokud jste milovníky thrillerů nebo fantasy, neměl by vám Oneiros uniknout. Má co nabídnout čtenářům obou žánrů. Pro mě to bylo první setkání s autorem, nemohu tedy knihu posoudit oproti jeho ostatním dílům. Jestli ale vždy píše tak kvalitně a poutavě, budu se muset poohlédnout po dalších knihách.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Pokud Oneiros ve vaší čtečce ještě není, neváhejte a napravte to zde.