19. 3. 2017

Útěk z Arestonu


Autor: Josef Pecinovský
Série: Areston (2. díl)
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 360



Anotace:

Po čtyřech letech na Arestonu je ze Sršně zcela jiný muž. Prošel si peklem vesmírného vězení, zažil zrady i zvůli mocných a nyní je opět nucen začít od začátku. Ovšem zároveň odhalil tajemství, o nichž ví jen málokdo – a i mezi oněmi vyvolenými je on jediný, kdo se nebojí činů. Zatímco Areston dál ovládají fanatičtí inkvizitoři, tajemný Hundertdog pokračuje v krutých vraždách a jednotlivá patra prorůstají podivné zmutované rostliny, Sršeň se pouští do zoufalého boje, na jehož konci září chiméra útěku a svobody... 

Můj názor:

POZOR! Článek obsahuje spoilery k prvnímu dílu knihy.

Po tom, jak moc mě bavil první díl série a jak napínavě skončil, bylo jasné, že druhý díl si nenechám utéct ani za nic. V předchozím dílu jsem Sršně, ač nerada, opustila v momentě, kdy se mu podařilo uniknout Svaté inkvizici a dostal se až do výtahu, který je poutníkům běžně nedostupný. Výtahem vyjel na vrcholek jedné z polárních věží Arestonu a spatřil tohle kulaté peklo z venčí…

Tento radostný a osvěžující výhled ale neměl mít dlouhého trvání. Pokud nechtěl zahynout hlady v průhledné věži, musel se vrátit zpět do nitra Arestonu a stát se opět nikým. Po vyprovokování svaté inkvizice přišel Sršeň téměř o všechno – o svůj krámek s knihami, o peníze, postavení a zdálo se, že i o většinu „přátel“. Zůstala mu, krom knih, které nosí v hlavě, nezdolná chuť odhalit tajemství Arestonu a jeho záhadných vládců, do jejichž mocenských her se v prvním díle zapletl a v druhém díle se tahle nebezpečná hra rozehraje na plné pecky. Kdo jsou náboženští vůdci Arestonu? Kdo je Šógun a existuje vůbec? A co velitelé pořádkových složek a také nejmocnější a nejbohatší patroni? Tyhle otázky vytanou už na začátku čtení knihy. A já byla strašně zvědavá, jestli se dozvím, kdo je vlastně svrchovaným vládcem Arestonu, případně jestli si tahle šílená koule náhodou nevládne sama.

Těch záhad a tajemství kolem vesmírné věznice je tolik, že mě malinko překvapil rozsah knihy. Nedokázala jsem si představit, že bude možné na tak málo stranách některé z uvedených záhad rozklíčovat. I když hned na začátku pan autor prostřednictvím svého hlavního hrdiny na některé otázky odpoví, pořád jich více zůstává.

Zdroj.

Sršeň mě opět nezklamal – zůstal i po střetu s náboženskými fanatiky pořád tím nezdolným hrdinou, který je odhodlaný vyškrábat se vězeňským společenským systémem až na samý vršek. Líbilo se mi, že dokázal vidět dál než za svoje dva cykly, které musí s Arestonem absolvovat. Chtěl totiž jednu zásadní věc – zavést ve věznici rozumné pořádky a hlavně sejmout toho zmetka, který velí inkvizici a ideálně začít vladařit na Arestonu sám. A já mu v tom fandila. Neměl sice čisté ruce, protože v tomhle lochu si je krví musel zašpinit občas každý, ale v rámci možností by se dalo říct, že by jeho vůdcovství bylo pro Areston nejlepším řešením.

Tajemství Arestonu odhaloval pan autor prostřednictvím svého hrdiny opět jen velice pozvolna a většinou s každým vysvětlením přišlo i několik nových otázek :) Dozvěděla jsem se dokonce něco o první skupině vězňů, která byla na Areston vypovězena a tedy o samých počátcích osidlování věznice. Pan autor ukázal, kdo byli, jak žili… Oni byli ti, kdo museli najít pole, zasít rostliny a počkat, až vyrostou, neměli doslova nic, krom vody a humusu. Museli zavést výrobu, prozkoumat Areston a jeho možnosti a vytvořit společenský systém, který se udržel do dnešních dnů – tedy otrokářství. A dokonce pan Pecinovský odpověděl na jednu z největších otázek – jak to, že se na Arestonu dá přežít, že půda pořád rodí rostliny, voda je čistá a nic není rozbité. V polovině cyklu Arestonu se v hlubokém vesmíru děje s koulí cosi, co tyhle věci ovlivňuje.

O dramatické okamžiky nebyla nouze. Mezi vězni se totiž pořád ukrývají ti, co by Sršni nejraději zakroutili krkem a před tím mu ještě hezky dlouho ubližovali. Zástupcem těchto sadistických zrůdiček byl starý známý patron Haruspex, který si svoje svědomí a slušné chování na Areston rozhodně nedovezl, pokud kdy vůbec nějaké měl. Jak se tak Sršeň dral hierarchií nahoru, bylo jasné, že to dříve nebo později půjde přes Haruspikovy záda. No a pořád tu byl také záhadný maskovaný vůdce inkvizice, který by také Sršně rád opekl na mírném plameni. Tito dva se tedy postarali Sršňovi o perné chvilky. A mě jejich střety bavilo číst. Naštěstí ale ve vězení nebyli jen psychopatičtí maniaci. Našlo se tu i pár slušných lidí – tedy slušných na arestonské poměry.

Zdroj.

Pan Pecinovský si s příběhem opět dokázal poradit velmi dobře – nic jiného bych od něj vlastně ani nečekala :). Prostředí bylo perfektně uvěřitelné a realistické. Psychologie postav se mi zdála taky dobře zmáknutá, myslím, že tak nějak by lidé v podobně extrémní situaci opravdu reagovat mohli. Jak už z názvu vyplývá, půjde v knize i o útěk z Arestonu, o to, jestli to vůbec jde a pokud ano, tak jak. V průběhu čtení mě napadla myšlenka, jestli bych se já z takového vězení dokázala vrátit do normálního života a jestli bych vůbec chtěla… To že mi tuto myšlenku nasadil pan autor do hlavy, byl důkaz toho, že jeho svět a společnost na Arestonu perfektně fungovali. Dospěla jsem k přesvědčení, že bych se nevrátila. Že by to po osmi letech tam, po té, co bych si tam vybudovala celý život, celou novou identitu a existenci, nebylo možné. Pochybuju, že bych tam dokázala zůstat při zdravém rozumu a nezměněná – tedy samozřejmě za předpokladu, že bych přežila. Navíc si nemyslím, že bych po tom, co na Arestonu zažijí ženy, dokázala vše hodit za hlavu a začlenit se do normálního světa, mezi lidi, kteří nic podobného nezažili. Mám ráda tento typ knih, který mě takto vtáhne a navede k podobným úvahám,  co by, kdyby se to stalo mně.

Ačkoliv se jedná o druhý díl v sérii, nestal se Útěk z Arestonu jen vycpávkou mezi dvěma díly, jako se to stává, když autor příběh neukočíruje a nedobře si vyprávění rozvrhne. Naopak. Druhý díl nabídl spoustu zvratů a nečekaných okamžiků a ten konec… naštěstí vychází třetí díl už letos v květnu :)

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihy ze série Areston si můžete pořídit na níže uvedených odkazech, kde najdete i ukázky z knih:


Areston (1. díl), Útěk z Arestonu (2. díl)

Můj článek o knize Areston (1. díl) najdete zde.




2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tak tuhle knížku jsem vůbec nečetla, ani o ní neslyšela, což je škoda, protože vypadá jako typ knížek, které mě moc baví. Trošinku mi připomínají Loď mezi hvězdami. Určitě si je připíšu do wishlistu.������ Pěkná recenze. Ps: Nešlo mi sem dát jméno, ale jsem Deni z Knižního Mixéru. ��

Nikolaoss řekl(a)...

Děkuji za komentář a přečtení. Nevím, jestli to bude úplně jako Loď mezi hvězdami, tady je to celé drsnější a méně romantické - vlastně vůbec to není romantické :) ale je to plnohodnotné a kvalitní scífko, takže za přečtení rozhodně stojí. Loď jsem nicméně nečetla, takže případnou podobnost posoudit nemůžu.