13. 3. 2025

Chtějí být jako my

 




Kolem knihy jsem kroužila docela dlouho. Na jednu stranu mám YA thrillery docela ráda. Na tu druhou se mi poslední dobou zdá, že jsou si vzájemně hodně podobné a tím pádem poněkud snadno odhadnutelné. I tak jsem se rozhodla tento přečíst, protože nabízí mou oblíbenou „elitní“ partičku středoškoláků, kolem nichž vznikl nějaký průšvih.

Anotace:

Jill Newmanová navštěvuje prestižní soukromou školu a žije zdánlivě dokonalý život. Jenže pak je její nejlepší kamarádka Shaila zavražděna. K činu se přizná Shailin přítel Graham, případ je policií uzavřen a Jill se pokusí na všechno zapomenout. O tři roky později je Jill v maturitním ročníku, rozhodnutá si jej se vším všudy užít. Když jí však začnou chodit zprávy, které tvrdí, že je Graham nevinný, její sen o perfektním školním roce se začne rozplývat. Kdo je skutečným vrahem? A jaká tajemství vždy oslnivá Shaila skrývala?
Jill chce přijít celé záhadě na kloub, ale pravda by ji mohla přijít draho. Je připravená riskovat svou dokonalou budoucnost?

 

 

Vážně přemýšlím, proč mě knihy o elitářských partičkách většinou snobských děcek na více či méně prestižních školách tolik baví. Dost často není na těch dětech moc nic k obdivu, až teda na tu jednu výjimku, která se mezi nimi občas najde. Ve které se probudí cosi jako svědomí a nakonec se zachová správně. Přemýšlím, kde všude jsem na toto narazila a mám pocit, že nějaká taková „vrchnost“ je snad v každé knize odehrávající se na střední škole (zejména americké nebo britské). A naštěstí se najde vždycky aspoň jeden odrodilec, který přemýšlí nad tím, jestli všechno, co má, je správné a jestli si to zaslouží. Takže jo, asi mě baví právě toto.

Čekala jsem, že tato kniha bude můj oblíbený prvek mít a taky že ano.

 

Tady dostala nevděčnou úlohu toho, kdo prozřel Jill Newmanová. Jill je členkou právě jedné takové elitní školní partičky. Říkají si Hráči a jsou přesvědčení, že jsou fakt lepší než ostatní – teď ve čtvrťáku, kdy jsou na vrcholu moci nad ostatními, kteří jsou pod nimi. Svou pozici mezi elitou si museli v prváku zasloužit a zaplatit za ni - téměř by se dalo říct vlastní duší. Museli si projít rituálem zasvěcení, který byl víc ponižující a hnusný než co jiného, ale odměna všem prvákům za to stála. Teda všem ne. Dva potenciální Hráči se šťastného konce nedočkali. Jedna z nich zemřela a další z nich byl za tu vraždu odsouzený, protože se k ní přiznal.

Teď je Jill v maturitním ročníku a krom řešení přihlášek na vysněnou vysokou má ještě jednu povinnost. Spolu s ostatními má vybírat nové členy Hráčů, nové kousky, které budou moct celý rok šikanovat (eh tedy vlastně, podrobovat zkouškám) tak, jak se to stalo i jim. Do výběru se dostane i její bratr. Jill z toho moc nadšená není. Nelíbí se jí, že by měl projít stejným prvním rokem, jako musela ona. Letos ale má být všechno jiné. Vůdkyně Hráčů a její kamarádka jí slíbila, že přijímání členů už nebude tolik připomínat šikanu.

Nový školní rok začíná. Čas zapomenout na všechno hnusné a pěkně si to užít. Jenže žádné zapomínání se nekoná. Hnusná minulost se vynoří a všechny praští rovnou mezi oči – ten, co se přiznal k vraždě jejich spolužačky, najednou tvrdí, že je nevinný. A staré, sotva zahojené rány se zase otvírají…

 

Tentokrát začnu menší zvláštností, kterou kniha má. Autorka začíná zostra. Úplně chybí něco jako uvedení do děje. Prostě jako byste najednou přijeli na cizí školu a začali prvním dnem v zavedených kolejích bez nejmenšího povědomí o tom, jak to tu chodí. Je tu najednou hrozně moc cizích lidí a vy se snažíte zapamatovat si jména. Alespoň těch, kteří jsou ve zdejším dění nejdůležitější. Chcete co nejrychleji pochopit nepsaná pravidla, která tu očividně jsou, ale vůbec vám nedávají smysl. Nikoho neznáte, takže vám nikdo nepomůže. Taky víte, že před třemi lety jedna ze studentek školy umřela. Moc bližšího jste se nedozvěděli a tak jen zvědavě pozorujete skupinku těch, kteří jí byli nejbližší – a kteří patří do jakéhosi elitního školního klubu.

Ačkoli je takový začátek trochu náročnější na začtení, musím říct, že mě se pocity „nováčka“ které ve mně vyvolal, docela zalíbily. Bavilo mě, že si všechny musím pěkně poznat, udělat si na ně názor a proniknout do tajemství zdejších sociálních vztahů a nepsaných pravidel. Pokud to autorka takto zamýšlela, potom odvedla dobrou práci. Příběh svoje tajemství nedá snadno.

Jo, záhady mě baví. Proto mě trochu mrzelo, že o tu nejdůležitější jsem byla připravená. Viníka jsem poznala ihned, jakmile se v příběhu objevil a to jsem ani pořádně nevěděla, čím má být vinen. Nebylo vůbec ani nejmenších pochyb a hned po pár větách s tou dotyčnou osobou bylo zjevné, že to bude ona. Zbývalo jen zjistit, jak a proč a co přesně.

 

Svou hlavní hrdinku autorka vystaví hned několika dost závažným problémům k řešení. Jednak je dost pod tlakem ohledně vysoké školy. Vždycky byla v rodině ta chytrá a rýsuje se před ní zářná budoucnost. Musí ovšem udržet vynikající průměr, aby získala stipendium. Její rodiče totiž nepatří mezi největší pracháče a bez stýpka by dceru na prestižní vysoké nejspíš neudrželi. Za celé tři roky se také nevyrovnala se smrtí své kamarádky a teď, když se zdá, že za to piká nevinný člověk, se jí všechno vrací. Potýká se také s komplikovaným vztahem, kdy chodí s jedním klukem, ale tajně už roky miluje jiného. A do toho má povinnosti jako Hráčka. Letos patří mezi ty, kdo vybírají nové prváky mezi Hráče a zajišťují jejich zasvěcovací rok.

V Jill se to všechno mele a právě zasvěcovací akce tomu nepomáhají. Poprvé si připouští, že to, co dělají prvákům, není nic dobrého a vzpomíná na to, co vytěsnila až do koutku paměti - jak se sama cítila, když se to dělo jí.  Vidí, jak se prváci mění, jak je to všechny změnilo, co se z nich stalo. Jill se v průběhu děje musí srovnat s minulostí, smířit se s tím, kam její rozhodnutí vedla a zjistit, co všechno unese její svědomí. Musí zjistit, jaká chce do budoucna být a co všechno pro svou budoucnost obětuje.

To, jak autorka Jill stvořila, se mi líbilo. Ona byla dobře zvolenou hrdinkou pro tento typ příběhu. Sama měla máslo na hlavě, ačkoli se zdála být hodnou holčičkou, nebyla vždycky taková. Moc dobře si uvědomovala, že nebyla vždycky poctivá ani sama k sobě, jak se pořád snažila někomu zavděčit – rodičům, partě, kamarádkám, klukovi… Možná nebyla poctivá ani vzhledem ke svému studiu. Dobře zdůrazněná byla její nejistota ohledně toho, jestli by všechno to, co dokázala, dokázala i bez výhod Hráčů. Jenže Jill ví, že toto je pro ni ztracené, že už nikdy nezjistí, jestli by dokázala získat svůj úspěch vlastními silami a má pochybnosti, jestli má být vůbec na co hrdá. Líbila se mi její potřeba zachovat se správně, i když si to musela vybojovat sama se sebou i s ostatními. A riskovala, že všechno pro ni bude mít vážné následky. Autorka tím ukázala, že zachovat se správně po předchozích chybách je sice důležité, ale už ne snadné.

 

Bylo fajn, že mi hrdinka sedla, protože všechno – současnost i minulost, sleduje příběh jejíma očima. Krom prožívání současného děje, jsou v příběhu časté náhledy hlavní postavy do minulosti, které mají přibližovat to, co se stalo a zdůvodnit to. Asi bych ocenila, kdyby byly trochu víc oddělené. Hlavní hrdinka prostě začala vzpomínat rovnou v ději. Nemůžu ovšem popřít, že z kontextu bylo pochopitelné, že jde o vzpomínku. Díky tomu vzpomínání se lépe vysvětlí, proč jsou současné vztahy mezi postavami poněkud napjaté a proč se někteří chovají tak, jak se chovají. Zároveň vyplouvají na povrch mnohá nepěkná tajemstvíčka, která se zatím dařilo úspěšně ignorovat. Zajímavé je sledovat to, jak se mnozí obhajují – protože přeci Hráči mají na škole dlouhou tradici. Jejich rodiče to dělali taky a další před nimi. Takže to nemůže být nic špatného. Je to tradice. Všichni to vydrželi, tak to vydrží i ti další.

Autorka se mi pokoušela předhazovat podezřelé, dokonce i samotná hlavní hrdinka cítila vinu. Tato vrstva příběhu na mě bohužel nezapůsobila, protože jsem si byla dost jistá svým odhadem hlavního viníka. Pokud to ale někdo neodhadne, dostane pěknou řadu podezřelých a odhalování pravdy si určitě užije o to lépe.

Protože se jedná o příběh ze střední, láska nechybí. Jill je jednou z aktérek zajímavého trojúhelníku. Vlastně jen ona přesně tuší, jak moc zajímavé to je a jaký je její vztah k oběma klukům. S Henrym to bylo dost jasné a bylo mi ho celkem líto, protože se jevil jako dobrý kluk a opravdu mu na ní záleželo. Ale co Adam? Přemýšlela jsem, co vlastně za vztah mezi sebou s Jill mají. Z její strany bylo vše očividné, ale z jeho? Choval se k ní dost nejednoznačně. Měla jsem podezření, že ví o jejích citech a umí toho využít. Pár okamžiků jsem měla dokonce pocit, že by je snad mohl i opětovat. No každopádně oba vztahy tady byly docela uvěřitelně podané, včetně toho, jak se v tom Jill motala a jak to nakonec vyřešila.

 

Celkově mě kniha opravdu bavila. Z velké části to bylo zásluhou postavy Jill, jejími dilematy, které musela řešit a způsobem, jak se ke všemu stavěla. Její vývoj jako postavy, byl perfektní. Líbila se mi myšlenka, že když se člověk vyškrábe na vrchol hory, pravděpodobně zjistí, že výhled dolů není tak parádní, jak čekal. A že možná za výhody, které získal, zaplatil vyšší cenu, než chtěl.

Pokud vás knihy ze střední, které nejsou jen o randění, baví, směle se pusťte i do této. Případné odhalení viníka už na začátku není tentokrát příběhu na škodu. Stále zbývá ještě dost co objevovat a vyřešení případu není na této knize to nejzajímavější.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem račte tudy.

 


Další YA thrillery na bloGu:

Štvaná zvěř, Straky, Přestaň mi lhát, Byli jsme tady, Návod na vraždu pro hodné holky, Já smrt, Jen pět přežije


O knize:

Autor: Jessica Goodman

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 320


6. 3. 2025

Měsíčník - březen 2025

 




Březen za kamna vlezem. A že bych fakt zalezla po tom poněkud náročnějším a jarní únavou prolezlým únorem. Rozhodla jsem se březen zahájit týdnem dovolené s tím, že to na jarní únavu bude to pravé. A dál prostě uvidíme :) Jaro se blíží. Těším se? Na jaro asi ještě jo.

 

Ohlédnutí za únorem

V polovině února jsem se přeci jen dočkala ještě sněhu – nečekané a milé překvapení. Měla jsem z něj sice radost jako jediná, ale to mi ji nepokazilo :D

Znova jsem začala objevovat kouzlo starých YA sérií a to díky čtečce. V únoru jsem si ulítla na oddechovce Paranormálové, která je vážně překvapením hlavně zajímavým nápadem. Je to taková ta typicky milá, jednoduchá a příjemná YA. Dojde v ní maximálně na pusu a držení za ruce. Řešení problémů jsou sice naivně jednoduché a odhadnutelné, ale odpočinek u četby je skvělý. Ideální na rotoped.

Zjišťuju, že nakupuju čím dál víc knih na bazech. Objevila jsem dvě loviště, kde rčení „jako nová“ znamená opravdu jako nová. A kniha mě stojí třeba třetinu ceny. S tím souvisí i probíhající čistka mé knihovny. Zvykla jsem si na to, že knihy, které nechci číst vícekrát, jdou z domu. A za získané prachy zase koupím nové. Hezký koloběh :D



 

Jak to šlo v únoru s vybraným čtivem?


Vybírala jsem tak nějak záměrně hubenější knihy. Přeci jen únor je o něco kratší. Stejně jsem četla nakonec i bichle, ale hubeňouři převažovali.


Dustword 1, Znalost – vážně jsem nečekala, že se do toho tak rychle začtu a že to bude dobré. Prolog mě moc nenadchnul svým vyprávěcím tónem, ale naštěstí další kapitoly už byly výrazně lepší a méně patetické. Taky se mi líbilo pojetí magie, kterou se tady žáci učili.


Ať vás to ani nenapadne – tohle bylo velmi milé překvapení. Vždycky jsem si myslela, že čtení myšlenek by bylo bezva. Tady ovšem autorka zařídí takové čtení myšlenek, že to bezva není ani trochu. Protože co když je vás víc, kdo myšlenky číst umí?


Krkavčí lest – první díl téhle zvláštní sci-fi série, byl úplná pecka. Druhý díl si s ním v ničem nezadal. Opět jsem dostala docela náročné sci-fi s důrazem na politiku, matematiku a – překvapivě – i na sociální vazby a psychologii postav. Pecka. Těším se na třetí díl.

 

Nej kniha minulého měsíce:


Tak nějak od začátku jsem měla svoji favoritku a fakt jsem si myslela, že to bude ona. Při čtení strašně dlouho nepřicházelo nic výjimečného. Bavila jsem se u všech knih, ale pořád jsem čekala na „to něco“.Hodně příjemně mě překvapila kniha Královský život. A velmi příjemné překvapení byla Ať vás to ani nenapadne. Nakonec to dopadlo, jak muselo, a zvítězila:




 

Co plánuji přelouskat v březnu?


Opět jsem se podržela předsevzetí vybírat pouze z minulých březnů. Celá tato volební akce má přeci za cíl snížit zásoby knih, na které se zapomnělo. Jedině v tématu rozečtených sérií to v březnu bohužel neklaplo, takže jsem musela zalovit jinde. Náhradním loveckým místem se stala polička knih, které jsem dostala darem.

 

Jedna od českého autora

Draculova žena – koupila jsem ji v roce 22 (protože upíři) a pak zmizela v mé upíří poličce v knihovně.

 

Jedna bazáčová

Syndrom malé mořské víly – Rečkovou obecně velmi můžu, tak doufám, že mi sedne i tato. Ulovila jsem ji na bazu loni.

 

Jedna z rozečtené série

Pomněnka – druhý díl série jsem dostala loni k Vánocům, Nějak jsem ani nedoufala, že vyjde, protože se mi zdá, že o knize není moc řeči v éteru. Nebo jsem já už mimo :)

 

Konec hlášení!



2. 3. 2025

Ptáček na klíček

 




Na knize mě lákala obálka, to především. Vlastně díky ní jsem si knihy vůbec všimla, protože mezi dětskými spíš nelovím. Každopádně trvalo dost dlouho, než jsem si ji vybrala k přečtení. Bála jsem se, že příběh bude na mě přeci jen už moc dětský, i když mě lákal. Na druhou stranu jsem četla dost knih pro stejnou věkovou kategorii, které se mi líbily moc. Tak jsem se rozhodla to zkusit.

Anotace:

Napínavý příběh ze zasněženého Walesu o síle rodiny i výjimečné odvaze. Když jedné zimní noci obdrží Seren Rhysová na mrazivém viktoriánském nádraží záhadný balíček od neznámého cestujícího, netuší, jaké potíže ji čekají. Na cestě za novým životem míří do odlehlého venkovského sídla. Po příjezdu však zjistí, že její představa veselých Vánoc byla jen klam. Vyzbrojená mluvícím ptákem, jehož slova možná nejsou pravdivá, kouzelným sněžítkem a vlastní odvahou se Seren vydává na nebezpečnou půlnoční výpravu do začarovaného světa sněhu a hvězd. Jejím cílem je vrátit sem ztracené štěstí.


 

Knížka, kterou jsem měla v rukách je opravdu hubené soustíčko. Je to na jeden večer čtení, ale příběh tím nic netratí na napínavosti ani na atmosféře zimní, tak trochu čarovné noci.

Na začátku knihy jsem se setkala s hlavní hrdinkou na nádraží. Odjížděla z dětského domova ke své nové rodině, která se jí chtěla ujmout. Maluje si, jak bude její nový život vypadat, jak ji rodina uvítá a stráví spolu krásné první Vánoce na rodinném sídle ve Walesu. Dokonce mají i syna přibližně v jejím věku a na toho se těší snad nejvíc. Po pobytu v sirotčinci, kdy byly ostatní děti spíš soupeři o zdroje, se těší, na první dítě, které by mohlo být kamarád. Když ale dorazí na místo, všechno je úplně jinak a ona cítí, že místo radostných příprav na Vánoce všechny lidi v sídle obestírá smutek nad jakýmsi společným tajemstvím…

Seren je zvědavá a to, co před ní všichni tají, jí nedá spát. Rozhodne se věci přijít na kloub a s pátráním jí pomáhá mechanický havran na klíček, který se k ní dostal úplnou náhodou.

 

Styl psaní je celkem dost úsporný, což není divu vzhledem k rozsahu knihy a tomu, že je určená dětem. Přes malý počet stránek dokázala autorka vybudovat pěkný a napínavý příběh. Krásně vykreslila atmosféru téměř prázdného, rozlehlého panského domu a záhadu jednoho ze zamčených pokojů. Dobře taky působí zasazení do opuštěné venkovské krajiny a to, že se všechno odehrává na podzim a v zimě, kdy se brzo stmívá, všude je sníh, lesy okolo jsou temné a záhadné a dům obestírá ponuré ticho. Úplně jsem to při čtení viděla před sebou. Všechno tohle atmosferično pěkně propojila s místními pověstmi a mytologií. Podle obálky by člověk čekal nějakou roztomilou, jen lehce dobrodružnou pohádku pro děti. Jako jo… i ne. Pohádka to určitě je, ale má vlastně na pohádku docela zajímavou myšlenku a je i trochu strašidelná. Trochu mi připomněla pohádku o Zimní královně.

 

Jako svou hlavní postavu si autorka vybrala holku, která byla zvyklá se životem prodírat sama a popasovat se s těžkými podmínkami. Seren ze všeho nejvíc toužila po svém místě ve světě, kam patří a kde je přijatá - po rodině a proto nebylo vůbec překvapením, že se za svou novou rodinu postavila a bojovala za jejich a tím pádem i své štěstí. Docela mě překvapuje, jak propracovanou postavu na těch pár stranách autorka měla. Pro čtenáře je snadno pochopitelná a velmi lehce se s ní „spřátelí“ a bude jí fandit.

Mezi přiměřeným množstvím vedlejších postav vyčníval havran na klíček, který byl úžasný. Byl takovým odlehčujícím, humorným prvkem a zároveň pomocníkem a přítelem hlavní hrdinky. Jinak byl příběh hlavně o Seren a jejím pátrání po pravdě a tak vedlejší postavy dostaly jen nejnutnější prostor v rámci jejich úlohy v ději.

Za protivníka tu byly bytosti z waleské mytologie, což bylo docela zajímavé, protože s tím jsem se ještě nesetkala. Tedy přeneseně ano, protože některé bytosti jsou očividně předlohou pro hodně populárních knih. Tady ale byly pojaté přeci jen trochu méně malebně a více odlidštěně. Opravdu působily jako cizí element, který si rád pohrává s říší smrtelníků. Něco chladného, lhostejného co se vždy dívá ze stínů a rádo si bere pro sebe. Serenin pobyt v jejich studené zimní říši byl docela strašidelný a postaral se o krásné vyvrcholení napětí, které autorka pečlivě budovala celou dobu. A samozřejmě, jako v každé správné pohádce, i tady je šťastný konec a odměna pro Seren za její odvahu a snahu v podobě splnění jejího největšího snu.

 

Jediné, co bych vytkla, je rozsah knihy. Jasně 176 stran se zdá dost, ale protože je kniha pro děti, je zde i o něco větší písmo, což taky ubírá prostoru (to ale nevytýkám, naopak). Příběh by unesl klidně i nějakou tu desítečku stran navíc. Třeba pobyt Seren v zimní říši a překážky, které tam musela překonat, bych natáhla určitě. Beru-li ovšem v úvahu, že příběh je pro menší děti, je to vlastně takto dostačující. Bylo příjemné si po delší době přečíst takovou jednohubku, která ale nepostrádá nic, co by dobrý příběh měl mít.

Knihu určitě ráda doporučím nejen pro děti. Jsem přesvědčená, že je bude bavit a při společném čtení si ho určitě užijí i rodiče.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Prohlédnout si ji můžete tady.

 


O knize:

Autor: Catherine Fisherová

Překlad: Kateřina Cinková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Bambook)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 176