Chuligán

Všichni máme dvě rodiny. Jednu, do které se narodíme, a druhou, kterou si vybereme sami.

Autor: Philipp Winkler
Překlad: Viktorie Hanišová
Vydal: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320

Můj názor:

Pan autor píše velmi poutavě o tématu, o kterém bych si myslela, že mě ani nedokáže zaujmout. Ale opak je pravdou. 

Život Heika, fanouška fotbalového klubu z německého Hanoveru, je zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát. A zároveň taky až nepříjemným způsobem prázdný - chybí mu v něm všechno, co bychom asi my ostatní nazvali bohatstvím života. Vzdělání, dobrá práce, kultura, vztah, koníčky, pocit smyslu a nějakého naplnění...

Ano, Heiko má sice rodinu, ale vztahy v ní jsou spíš rozpačité a chladné. Rodiče o děti nemají zájem, matka odešla a otec má problémy s alkoholem, sourozenci spolu nějak vycházejí, ale podtrženo a sečteno, je to bída. Vztah se Heikovi rozpadl už před nějakou dobou, práci sice má a vlastně je s ní spokojený, ale od osamělosti mu nepomáhá. Jediné, co ho v životě naplňuje, jsou jeho kamarádi – chuligáni, jeho skutečná rodina, za kterou se bije do krve.

Anotace:

Příběh drsného mladého muže s velkým srdcem, který se rve, aby ochránil, co je mu svaté — svou partu a její odkaz Všichni máme dvě rodiny. Jednu, do které se narodíme, a druhou, kterou si vybereme sami. Heiko Kolbe v ruce zahřívá chránič zubů. V žilách mu pumpuje adrenalin. Spolu s dalšími hannoverskými chuligány se vydává na bitku proti Kolíňanům. Až ji vyhrají, zapíšou se do dějin. Chuligán je příběh outsidera a ztroskotance Heika Kolbeho, který je pro své bratry chuligány schopen obětovat vše. Pouze při rvačkách po jejich boku totiž dokáže zapomenout na všechno, co mu osud nenadělil: milující rodiče, partnerku ani domov.

...

Autor zvolil pro své vyprávění nespisovný jazyk, plný slangových výrazů a překladatelka se toho pochopitelně podržela. A zvládla to opravdu skvěle. Jazyk knihy na mě působil velice autenticky a Heikovo vyprávění hodně oživil a jeho postava byla perfektně uvěřitelná. 

Nespisovnost a slang pomáhají v tomto případě velmi s budováním atmosféry - dokonce jsou pro příběh jednou ze zásadních věcí. Pro prostředí fotbalových chuligánů by cokoli jiného působilo divně. Kupodivu není v knize nijaký přehršel vulgarit. Pan autor nepřekročil únosnou míru ani o kousek a zároveň nebyl ani tak slušný, abych si řekla, že takto postavy prostě mluvit a uvažovat nemůžou.

Příběh mapuje život jedné sociální skupiny, kterou asi běžný člověk moc nezná a ve většině raději ani znát nechce. O lidech v knize se nedá říct, že by byli nějak zvlášť chytří, vzdělaní spíš nejsou, zaměstnání mají většinou ne úplně košer a nebo nějaké hůř placené a společensky méně uznávané. Patří jednoznačně ke skupině obyvatel, do jejíž hospody by dobrovolně nikdo nešel a na ulici se jim vyhnul obloukem. Kouří, chlastají, někteří jedou v drogách, chovají se – no řekněme ne úplně na úrovni. Fandí sice fotbalovému klubu Hannover 96, ale o fotbal samotný jim zase až tak nejde. Hlavní jsou bitky s podobně naladěnými fanoušky jiných klubů.

Heiko (a vlastně i ostatní) měl v sobě zajímavý rozpor. Jeho postava byla dobře napsaná, i když někdy bylo docela těžké se smířit s tím, že člověk, který je vám v jednu chvíli docela sympatický působí za chvilku jako kretén. 

Snažila jsem se do něj vcítit a pochopit jeho chování ve světle toho, jak autor ukázal jeho život a prostředí, které ho formovalo. To, že vymanit se z okovů jediného životního stylu, který poznal, je těžké, bylo víc než zřetelné na něm i na ostatních postavách. 

Některé se čile pohybovaly u samého dna společenské špíny, rvaly se, kšeftovaly s drogami a pochlastávaly. Jiné se snažily svůj život změnit s různými střídavými neúspěchy a ovlivněni různými důvody. Ať už kvůli rodině nebo proto, že způsob života chuligána jim ohrozil zdraví. 

Heiko v tom vězel až po uši a cestu ven nehledal. Držel se zarytě své cesty ke dnu. Nedá se však označit za úplně špatného člověka. V jeho povaze se dá najít značný kus obětavosti pro své přátele, nesobeckosti a dobrého srdce. Jak říkám – rozhodně zajímavá postava. V přístupu k němu jsem se pohybovala na škále pocitů od lítosti až k odporu.

Kniha sice mapuje jen krátký úsek Heikova života, ale není pravda, že by se zrovna v této krátké chvíli nestalo nic. Naopak se přihodí velmi důležité události, které ovlivní celou Heikovu partu rváčů, jeho nejbližší kamarády a i jeho samotného. 

K pochopení toho, co k současné situaci vedlo, přispějí i vzpomínky na události minulé, kterými Heiko občas doplní své vyprávění. Celou dobu čtení jsem musela přemýšlet nad tím, jestli je vůbec možné změnit svůj život, když člověk od mala vězí v takovém hnoji. Jestli je něco, co by mohlo být dostatečnou motivací k tomu začít jinak. Pan autor na tyhle otázky částečně odpovídá, i když příběh není úplně uzavřený a po jeho konci se vlastně mohlo postavám "stát cokoli". 

V podstatě se jedná opravdu jen o malý okamžik v jejich životě a jen těžko se dá odhadnout, kam povedou další Heikovy kroky a jestli postavy, které šanci dostaly, ji dokážou využít. 

O tom ale příběh nebyl. 

Příběh nabízí obraz, funguje jako vhled do životů lidí, jejichž hodnoty stojí na úplně něčem jiném a o pochopení se nikoho neprosí. Jako by čtenář jen nakoukl dírou v plotě a šel zase dál. Ono zběžné mrknutí ale opravdu zapůsobí.

Kniha stojí za to a patří určitě k netradičním kouskům. Jako exkurz do ne úplně běžného a k žití příjemného prostředí mezi dost zajímavou a trochu děsivou skupinu obyvatel si jí docela cením. Myslím – ačkoliv to nemůžu říct určitě, protože nikoho takového neznám – že panu autorovi se vhled do duše chuligána podařil.