Knihu jsem si vybrala, protože jsem doufala, že tentokrát marketing nekecá a dostanu skutečně „jiný“ romantický příběh. Na romantiku mám chuť často, ale ne pokaždé na tu dokonalou. Tahle kniha dokonalou lásku přinést neměla. Podle anotace se zdálo, že to bude daleko víc opravdové a nepříznivé životní okamžiky zasáhnou do dění víc, než by bylo v romantických knihách běžné. Jak to dopadlo? No, vlastně více než dobře.
Anotace:
Will a Rosie se potkají jako teenageři. Ona je
přemýšlivá a opatrná, on je divoký a nepředvídatelný, a navíc nejlepší kamarád
jejího bratra. Během tajných procházek a nočních hovorů se mezi nimi vytvoří
pouto, které je předurčí k tomu stát se životní láskou toho druhého. Až do dne, kdy tragédie roztříští jejich společnou budoucnost na kusy. Ale
roky ubíhají a osud je znovu a znovu přivádí k sobě. Vždy, když se zdá, že se
vše vrátí do starých kolejí, čelí otázce: Co dělat, když se nedokážete vzdát
člověka, na kterého byste měli zapomenout? Úspěšný debutový román, který byl
přeložen do čtyřiadvaceti jazyků, pro fanoušky knih Sally Rooney a seriálu
Jeden den.
…
Na začátku čtení jsem byla hodně zvědavá, oč tedy doopravdy půjde. Ono tyhle epické love story se často zvrhnou do kýčů a patetických žvástů, nebo jsou prostě úplně stejně, jako všechny ostatní. V nejhorším případě obojí dohromady :) Musím říct, že tato kniha mě překvapila, protože se nevydala ani jedním z výše uvedených směrů. Autorka ukázala, že o lásce lze psát i bez textu plného zbytečně vzletných a často lacině znějících vyznání, věčně užvaněného sexu nebo uměle vystavěných citově ždímacích scén.
Rozhodně neočekávejte tuctovou romantiku plnou běžných klišé. Tato kniha se k tuctovitosti a klišárnictví nepřiblíží ani náznakem. Jinak můžete věřit marketingu.
Příběh je psaný v přítomném čase, což pro mě není úplně běžné. Chybí uvozovky u dialogů, i jakékoli jiné oddělení řeči od ostatního textu. Bylo to zvláštní si na to zvyknout. I když už jsem takové knihy četla (a překvapivě jsem při nich prožívala i podobné pocity). Způsobovalo to jakési pocitové splývání dialogu s textem a ještě víc umocňovalo snivý dojem, který text vyvolává. Není vůbec těžké se do něj propadnout a nechat ho kolem sebe protékat a působit. Po tom, co jsem tu podivnost přijala, jsem si řekla, že lepší formu psaní pro tento příběh si představit neumím.
Asi i díky tomu stylu psaní jsem si opravdu skvěle užila začínající vztah mezi hlavními hrdiny a jeho postupné proměny v čase a okolnostech, které byly většinou pro pár spíš nepříznivé než co jiného. Jako by jim snad osud prostě nepřál a zároveň je nenechal zapomenout a sváděl je k sobě - jak by jim podával prst, ale nedal jim zdravou ruku k uchopení. Kniha je sleduje na přeskáčku, takže jsem dostala pohled na ně oba a na to, jak situaci prožívají. A nebyli pořád jen spolu, život je často zavál jinam klidně i na několik let.
S postavami jsem prošla obdobím od střední školy až po dospělost. Příběh začíná, když je jim šestnáct a končí, když je jim mezi třiceti a pětatřiceti. Tenkrát na střední je spojí osudová láska, která ale vůbec – ani jednou za celou dobu – nepůsobí jako neuvěřitelný kýč. Zbytek příběhu sleduje jejich životy, jak plynou, jak se prolínají a míjejí. Zažila jsem s nimi rány osudu, obyčejné starosti a radosti i okamžiky štěstí a naplnění.
Postavy jsou skvělé, velmi propracované a rozebrané až na dřeň. Autorka stvořila opravdu zajímavé lidi, které formovalo ne zrovna ideální, ale zároveň nikoli úplně nešťastné dětství.
Willa nejdřív opustil táta a pak odešla i máma, žil s babičkou a dětství měl v zásadě dobré. Po tom co máma odešla, se vlivem několika nešťastných náhod stal známou místní černou ovcí, aniž by k tomu byl vysloveně důvod. Lidi ho odsoudili bez ptaní a bez náznaku pochopení k dítěti, které ztratilo samo sebe vinou dospělých. Měl podle všeho určitou „pověst“ - kluk, který odešel ze školy, má motorku, nosí koženou bundu (představte si to!), hodně na něj letí holky, přitom je uzavřený, nesdílný a samotářský. Nebyl úplně v pohodě, celý život bral antidepresiva. I tak jsem ale mohla sledovat, jak silná osobnost je a jak nachází svou cestu životem. Wil byl navzdory veřejnému mínění opravdu dobrý člověk.
Rossie byla hodná holka, trochu naivní, ale dokonalá a čistá holčička. Ne ani tak sama od sebe, ale byla do této pozice vmanipulovaná a dotlačená perfekcionistickou matkou. Rossie dělá ostatním radost, potlačuje to, co by chtěla sama, protože ostatní – zejména matka, vědí nejlépe, co by měla chtít, cítit a kam svůj život směřovat. Rossie jejich názory přejímá, aby nedělala vlny. Raději bude sama nešťastná, než aby někoho zklamala nebo způsobila neštěstí jemu. Nedivila jsem se její kompulzivní poruše, protože tak mohla kontrolovat aspoň něco. Její cesta k sebenalezení byla delší než Willova, čistě proto, že od ženy se očekávají v životě jisté postoje a řekněme jistý postup životních rolí, které má přijímat. Tento tlak na Willa nebyl.
Láska těch dvou (zejména ze začátku) by mohla připomínat ohrané klišé, ale v tom, jak je příběh psaný se tyhle pocity okoukanosti ztrácí.
Jejich příběh vypráví o plynutí života a změnách, které přináší. O životních postojích, ztrátách, objevech. O rodičovských vzorech a očekávání společnosti, které často stojí proti vám a vašim přáním a představě o štěstí. Je napsaná krásně s neuvěřitelným citem pro emoce ani ne tak postav, ale života samotného. Jsem si poměrně dost jistá, že každý věk čtenáře přinese náhled na příběh úplně jinak zabarvený. Mně je přes čtyřicet, takže jsem o něco starší než hrdinové příběhu, něco už jsem si zažila, takže ve mně příběh probouzel něco mezi nostalgií, bolestí a štěstím. Řekla bych, že tohle je jedna z těch knih, které opravdu mají hloubku a tu je velmi snadné v textu najít, pochopit ji a napojit se na ni prostřednictvím postav. Už dlouho jsem od knihy nedostala tolik různých emocí, které mě úplně rozebraly. Nešlo přitom jen o hlavní postavy, ale i o ty ostatní, které měly role v jejich životech, objevovaly se a mizely, když jejich úloha v příběhu těch dvou skončila. Překvapivě žádná z emocí nebyla vysloveně negativní a to ani k těm postavám, které se moc dobře neprojevily. Autorka je totiž napsala s takovým pochopením pro různé odstíny života, že to nenutilo k žádnému vymezení se vůči nim. Jen k poznání a pochopení – nebo nepochopení. Každopádně k akceptaci, že život může být i takový a ne všichni si vytáhnou dobré karty do hry.
Začátek příběhu je v zimě a už z toho, jak autorka krásně popisuje sníh, hudbu a pocity jsem tušila, že tohle čtení bude něco extra. Kostrbatý pocit při začtení, které na prvních pár stranách zadarmo nebylo, způsobil pro mě hlavně ten přítomný čas a chybějící uvozovky. Počítám, že to asi trochu zaskočí každého :D Až na toto drobné škobrtnutí už všechno byla krásná a plynulá jízda. Oceňuji, že okolnosti, které ty dva odváděly od sebe, nepůsobily uměle vykonstruované. Naopak bylo snadné všechno pochopit, i když ne tak úplně přijmout nebo souhlasit s rozhodnutím postav. Ten poslední bod vlastně oceňuji taky. Pokud by pro mě kniha byla svým vývojem moc „tak, jak chci já“, zdaleka by to nebyl tak dobrý příběh, ale jen jeden z mnoha.
Knihu opravdu můžu doporučit. Je to jiná romance, než ty běžné. Zároveň ale při čtení dostanete více méně všechno, co byste chtěli, jen ne snadno a na růžovo lakované. Pokud si chcete užít spoustu emocí a osudovou lásku, neváhejte!
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Knihu najdete tady.
O knize:
Autor: Claire Daverley
Překlad: Hana Sichingerová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2025
Počet stran: 400
Podobně zajímavě laděné
knihy na bloGu:
Poslední dny slávy, Kdes byla včera v noci, Chuligán, Řekni vlkům, že jsem doma
Žádné komentáře:
Okomentovat