Na knize mě lákala obálka, to především. Vlastně díky ní jsem si knihy vůbec všimla, protože mezi dětskými spíš nelovím. Každopádně trvalo dost dlouho, než jsem si ji vybrala k přečtení. Bála jsem se, že příběh bude na mě přeci jen už moc dětský, i když mě lákal. Na druhou stranu jsem četla dost knih pro stejnou věkovou kategorii, které se mi líbily moc. Tak jsem se rozhodla to zkusit.
Anotace:
Napínavý příběh ze zasněženého Walesu o síle
rodiny i výjimečné odvaze. Když jedné zimní noci obdrží Seren Rhysová na
mrazivém viktoriánském nádraží záhadný balíček od neznámého cestujícího,
netuší, jaké potíže ji čekají. Na cestě za novým životem míří do odlehlého venkovského sídla. Po příjezdu však zjistí, že její představa veselých
Vánoc byla jen klam. Vyzbrojená mluvícím ptákem, jehož slova možná nejsou
pravdivá, kouzelným sněžítkem a vlastní odvahou se Seren vydává na nebezpečnou
půlnoční výpravu do začarovaného světa sněhu a hvězd. Jejím cílem je vrátit sem
ztracené štěstí.
…
Knížka, kterou jsem měla v rukách je opravdu hubené soustíčko. Je to na jeden večer čtení, ale příběh tím nic netratí na napínavosti ani na atmosféře zimní, tak trochu čarovné noci.
Na začátku knihy jsem se setkala s hlavní hrdinkou na nádraží. Odjížděla z dětského domova ke své nové rodině, která se jí chtěla ujmout. Maluje si, jak bude její nový život vypadat, jak ji rodina uvítá a stráví spolu krásné první Vánoce na rodinném sídle ve Walesu. Dokonce mají i syna přibližně v jejím věku a na toho se těší snad nejvíc. Po pobytu v sirotčinci, kdy byly ostatní děti spíš soupeři o zdroje, se těší, na první dítě, které by mohlo být kamarád. Když ale dorazí na místo, všechno je úplně jinak a ona cítí, že místo radostných příprav na Vánoce všechny lidi v sídle obestírá smutek nad jakýmsi společným tajemstvím…
Seren je zvědavá a to, co před ní všichni tají, jí nedá spát. Rozhodne se věci přijít na kloub a s pátráním jí pomáhá mechanický havran na klíček, který se k ní dostal úplnou náhodou.
Styl psaní je celkem dost úsporný, což není divu vzhledem k rozsahu knihy a tomu, že je určená dětem. Přes malý počet stránek dokázala autorka vybudovat pěkný a napínavý příběh. Krásně vykreslila atmosféru téměř prázdného, rozlehlého panského domu a záhadu jednoho ze zamčených pokojů. Dobře taky působí zasazení do opuštěné venkovské krajiny a to, že se všechno odehrává na podzim a v zimě, kdy se brzo stmívá, všude je sníh, lesy okolo jsou temné a záhadné a dům obestírá ponuré ticho. Úplně jsem to při čtení viděla před sebou. Všechno tohle atmosferično pěkně propojila s místními pověstmi a mytologií. Podle obálky by člověk čekal nějakou roztomilou, jen lehce dobrodružnou pohádku pro děti. Jako jo… i ne. Pohádka to určitě je, ale má vlastně na pohádku docela zajímavou myšlenku a je i trochu strašidelná. Trochu mi připomněla pohádku o Zimní královně.
Jako svou hlavní postavu si autorka vybrala holku, která byla zvyklá se životem prodírat sama a popasovat se s těžkými podmínkami. Seren ze všeho nejvíc toužila po svém místě ve světě, kam patří a kde je přijatá - po rodině a proto nebylo vůbec překvapením, že se za svou novou rodinu postavila a bojovala za jejich a tím pádem i své štěstí. Docela mě překvapuje, jak propracovanou postavu na těch pár stranách autorka měla. Pro čtenáře je snadno pochopitelná a velmi lehce se s ní „spřátelí“ a bude jí fandit.
Mezi přiměřeným množstvím vedlejších postav vyčníval havran na klíček, který byl úžasný. Byl takovým odlehčujícím, humorným prvkem a zároveň pomocníkem a přítelem hlavní hrdinky. Jinak byl příběh hlavně o Seren a jejím pátrání po pravdě a tak vedlejší postavy dostaly jen nejnutnější prostor v rámci jejich úlohy v ději.
Za protivníka tu byly bytosti z waleské mytologie, což bylo docela zajímavé, protože s tím jsem se ještě nesetkala. Tedy přeneseně ano, protože některé bytosti jsou očividně předlohou pro hodně populárních knih. Tady ale byly pojaté přeci jen trochu méně malebně a více odlidštěně. Opravdu působily jako cizí element, který si rád pohrává s říší smrtelníků. Něco chladného, lhostejného co se vždy dívá ze stínů a rádo si bere pro sebe. Serenin pobyt v jejich studené zimní říši byl docela strašidelný a postaral se o krásné vyvrcholení napětí, které autorka pečlivě budovala celou dobu. A samozřejmě, jako v každé správné pohádce, i tady je šťastný konec a odměna pro Seren za její odvahu a snahu v podobě splnění jejího největšího snu.
Jediné, co bych vytkla, je rozsah knihy. Jasně 176 stran se zdá dost, ale protože je kniha pro děti, je zde i o něco větší písmo, což taky ubírá prostoru (to ale nevytýkám, naopak). Příběh by unesl klidně i nějakou tu desítečku stran navíc. Třeba pobyt Seren v zimní říši a překážky, které tam musela překonat, bych natáhla určitě. Beru-li ovšem v úvahu, že příběh je pro menší děti, je to vlastně takto dostačující. Bylo příjemné si po delší době přečíst takovou jednohubku, která ale nepostrádá nic, co by dobrý příběh měl mít.
Knihu určitě ráda doporučím nejen pro děti. Jsem přesvědčená, že je bude bavit a při společném čtení si ho určitě užijí i rodiče.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Prohlédnout si ji můžete tady.
O knize:
Autor: Catherine Fisherová
Překlad: Kateřina Cinková
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Bambook)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 176
Žádné komentáře:
Okomentovat