Zakázané uvolnění

 

Sportovní romantiky mám ráda. Dokonce tak moc, že v nich dokážu přehlédnout i větší množství scén „po desáté“. Takže Zakázané uvolnění byla jasná volba. Hokejisti jsou totiž skoro stejně dobří jako američtí fotbalisti :D a poslední dobou je knih o nich zdaleka nejvíc. Stejně tak mě baví romantiky ze středních nebo vysokých škol, protože v nich chybí takové ty otravné, všednodenní dospělé starosti, děcka, práce a podobné rušivé prvky :) Kniha tedy měla víc než dost šancí být u mě úspěšná.

 

Anotace:

Hokejová romance tak žhavá, až ledy tají! Zpočátku se ti dva nemohou vystát. Summer má ve svém životě jasné plány – chce se stát sportovní psycholožkou a dává do toho všechno. A taky nesnáší hokej. Jenže studium jí nečekaně přivede do cesty neodolatelného kapitána univerzitního týmu Aidena, který naopak žije jenom hokejem. Baví ho taky párty a vztahy na jednu noc. Vše se změní, když ho trenér donutí, aby pomáhal Summer při výzkumu. Téhle holky se totiž jen tak nezbaví...

 

…

 

Na to, jak jsem si tuto knihu užila, je překvapivě těžké o ní něco napsat. Tyto knihy jsou si vzájemně celkem dost podobné, což je výhoda, protože člověk ví, co může čekat. Zároveň je to ale i nevýhoda, protože dostane v podstatě pokaždé totéž. Záleží vždycky jen na umu autora, jak dokáže vytvořit postavy, popsat děj a zpracovat žhavé (případně romantické) scény. Můžu s radostí konstatovat, že tady se to povedlo a Zakázané uvolnění je jedna z těch knih, kterou jsem si fakt užila do plných.

Jen tak mimochodem, oceňuji, jak krásně dvojsmyslně zní název :) ale to je fakt jen tak na okraj.

 

Nejdřív proberem prostředí, protože toho si – dle očekávání – při čtení zase tolik dopodrobna neužijem. Slouží opravdu jako kulisa – tedy zejména hokej. Vysokoškolského prostředí je tak nějak přiměřeně, abych při čtení nezapomínala, kde že se to vlastně všechno děje. I toho hokeje tam přeci jen bylo tolik, aby jeden při čtení nepřehlédl, že ten kluk je opravdu hokejista. Na trénink nebo zápas mě ale autorka nevzala. No, chápu :) Vlastně by to tam možná bylo i navíc. Protože nejdůležitější věcí na knize je samozřejmě vznikající a postupně dost žhavý vztah hlavních postav.

K tomu se hned dostanu, jen bych chtěla s radostí oznámit, že autorce se vydařily i jiné vztahy v knihách. Všem jejím postavám to spolu dobře klapalo. Navzdory tomu, že hokeje samotného jsem si moc neužila, bylo více než zjevné, že kluci tvoří opravdu tým a jsou dobrými kámoši i mimo hřiště. A teď už tedy k tomu hlavnímu.

A tím je pochopitelně páreček hlavních hrdinů.

Summer ze začátku působila jako všechno jiné než kandidátka na žhavý románek. Jednak byla zcela soustředěná na své studium a budoucí kariéru a fakt si za tím šla tvrdohlavě jako buldog. A pak taky vypadala naprosto imunní vůči jakémukoli hokejistovi, který prošel kolem. Pro svou nenávist k hokeji měla docela dobrý důvod, jen mi nebylo úplně jasné, proč si to vztáhla i na chlapa, s kterým měla něco mít. Škrtnout osobu jen proto, že dělá nějaký sport, mi připadalo dost divné od někoho, kdo chce být psycholožkou. Naštěstí tuto skutečnost si uvědomovala i Summer a byla mi tím sympatická. „Moudře a vyspěle“ se rozhodla dát Aidenovi šanci a vůůůůbec s tím nesouviselo, jak má pěkně vymakanou postavu, sexy kukuč a vůbec po čertech žhavé charisma. Našlo se dost věcí, kterými mi úplně sympatická nebyla, ale nemůžu říct, že by to bylo něco zásadního, co by ji poškodilo jako postavu. V zásadě to tak má v romantikách hodně ženských postav a asi už jsem naučená na tento způsob ukazování „emancipace a sebevědomí“. Myslím tím poněkud větší protivnost a okázalou aroganci při komunikaci s konkrétním mužem. Občas se chovala dětinsky, občas byla možná moc „chlapská“ a pak zas princeznovské povýšená a nafrněná. Sem tam natropila nějakou tu zbytečnou scénu z uražené ješitnosti. Celkově jsem nicméně neměla větší problém ji jako hrdinku přijmout. Možná to takto vypadá, že Summer je v podstatě kráva, ale není to tak.

Aiden byl překvapivě taky docela fajn. Ze začátku táhl s partou okolo sebe a šel z večírku na večírek a s tím, kterou ženskou má zrovna v posteli si hlavu taky moc nelámal. Ukázalo se, že když se rozhodne pro jednu holku, umí si priority poskládat sakra rychle. A autorka toto jeho skládání napsala dost dobře. Vůbec nepůsobil jako slaboch nebo zamilovaný pitomeček ve vleku ženské. Možná bych mu mohla vytknout, že byl chvílemi dokonalý až moc. Vždycky přesně takový, aby na ženské srdce zapůsobil, ale vytýkat nebudu. Proč taky, v knihách přeci nikdo neočekává reálné mužské, takže ani já ne :)

Obě postavy jsem si oblíbila už od začátku. Možná s výhradami, ale oblíbila. Scény s nimi byly místy dost vtipné, Summer dokázala Aidena občas pěkně setřít a on jí nezůstával dlužen. Celkem dost bylo vidět, z čeho a jak se jejich vztah vyvinul, nebylo to žádné podivně trapné a neuvěřitelné vzplanutí na první pohled ani uvzdychané nebo nadržené slintání, jak to někdy bývá. Oba na začátku přistoupili na to, že jde vlastně jen o sex a dalo se jim to věřit. Stejně jako city, které se postupně a přirozeně objevily. Nějaké nepřátelství ve vztahu k tomu druhému jsem viděla ze začátku jen u Summer, Aiden žádné předsudky neměl. U něj se jednalo spíš o reakci na její poněkud arogantní chování. U Summer jsem spíš pozorovala snahu udržet si „přátelství s výhodami“ za každou cenu. Trvalo jí mnohem déle, než si přiznala, že něco cítí. Těžko říct proč. Prostě to tak bylo :)

Když se ti dva domluvili na sexu, v knize se začaly množit správně žhavé scény. A když říkám správně, tak to tak i myslím. Autorka se sice vůbec nebrzdila v popisech a peprných okamžiků nebylo úplně málo. Byly ale dobře napsané a nehyzdila je žádná divnoslova, která občas autoři rádi používají. Naopak všechno vyznívalo v rámci žánru přirozeně. Ony popisy navíc nebyly zbytečně podrobné v některých věcech, autorka neměla potřebu popisovat každý pohyb, což opravu hodně, hodně oceňuji. V tomto příběhu se mi navíc líbila ta kombinace žhavého vztahu a pomalé romantiky.

 

Jediné, co mi trochu uniklo, ale to se v podobných knihách děje často, byla podstata zápletky. Ne, vážně! Co byl vlastně ten Summeřin výzkum? Co zkoumala a o čem psala práci? V knize byla zmínka o nějakém dotazníku, který jí Aiden vyplnil a to bylo všechno.  Trochu jsem z toho získala dojem, že celý ten „školní projekt“ byl jen záminkou autorky, jak svést ty dva dohromady a sotva se potkali, s úspěchem všechno psychologické zkoumání vypustila z hlavy. Výsledek je ten, že kniha je poněkud prvoplánová a předvídatelná, ale stejně to bylo příjemné počtení.

 

Pokud chcete žhavější romanci o sportovci a hezké holce, tohle bude kniha pro vás. Je super čtivá a dostanete všechno, co od podobných knih lze očekávat.

P.S.: Na začátku najdete i playlist ke knize. Což mi připomíná, že jsem ty písničky chtěla zkusit :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za žhavou hokejovou romancí račte tudy.

 

O knize:

Autor: Bar Khabra

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392

 

Další romantiky o sportovcích na bloGu:

Kulti

S láskou Lukov

Haka za lilii

Tetování za trest

Obránce mimo hru

Ďáblovo znamení

 

Od zahlédnutí anotace v edičáku jsem tušila, že tento příběh bude pro mě zajímavý. A musím uznat, že to byla trefa do černého. Až tak, že jsem ji vybrala jako knihu měsíce. Ne proto, že by snad byla geniálně napsaná, ale zejména za její hlavní myšlenku a za supr skvělý zvrat v poslední třetině.

 

Anotace:

Rae Winterová měla být mrtvá. Z auta, v němž zahynul její otec, vystoupila bez sebemenšího zranění. Lidé mluví o zázraku, ale sedmnáctiletý Matthew Watts ví své. Síly dobra nejsou jediné, které na světě působí. Sám Lucifer může označit duši, která měla zemřít, a poslat ji zpátky do světa živých, aby vykonala jeho zlou vůli. Matt spolu se svým otcem patří do tajného spolku Zasvěcených a jeho úkolem je najít ty, kteří v sobě nosí ďáblovo znamení, a zlikvidovat je dřív, než začnou vážně ubližovat druhým. Dlouho pomáhal tátovi, teď Matt dostal svůj vlastní projekt: musí zjistit, na jaké straně stojí Rae Winterová. Ale nepočítá s tím, že se do ní zamiluje. Najednou si není jistý, komu a čemu má věřit. Jak může být někdo jako Rae, někdo tak přemýšlivý, chytrý a laskavý, ďáblovým agentem? Co je pravda a co fantazie?

 

…

 

POZOR! Napsat cokoli o knize bez alespoň částečného propálení některých skutečností je nemožné. Tak jen aby někdo neřekl, že jsem nevarovala dopředu.

 

Od samého začátku si knihu s naivní YA romancí rozhodně nikdo nesplete. Příběh začíná drsnou scénou, kde Matt a jeho táta likvidují identifikovaného a usvědčeného ďáblova agenta. Normálně nevyžaduju hodně akční ani šokující začátek vyprávění, musím ale uznat, že toto mě snadno přibilo k židli a příběh si zajistil absolutní pozornost od prvních řádků.

Následuje samotná zápletka. Matt dostane od tatíka fakt parádní dárek k narozeninám. Vlastní případ. Uf! Jako na jednu stranu skvělý projev důvěry ve vlastního syna, na druhou stranu úkol, který z něj možná udělá vraha. Pro mě to zatím nijak zle nevypadalo: Matt se měl po absolvování tohoto testu stát plnohodnotným členem bratrstva Zasvěcených a bránit normální lidi před ďáblovým zlem. Takže hrdina včetně té nemilé povinnosti zlo na konci zlikvidovat – to hrdinové mají v popisu práce. Sice bylo řešení poněkud brutální, ale na začátku knihy mi to nepřipadalo, protože přeci ti Poznamenaní už byli stejně jednou nohou v pekle a než se tam dostanou skutečně celí, ubližují lidem. Zatím se totiž nedostavily pochybnosti o tom, co je pravda a co lež. Zatím mi autor nedal dost podnětů k tomu, abych se začala ptát.

 

Většinu knihy zabírá proces Mattova „sledování“ cíle. Matt se musí infiltrovat do školy a party kolem Rae, aby ji měl na očích. Ideální pro něj je dostat se co nejblíž, protože pak skutečně nepřehlédne žádný náznak toho, že je Rae poznamenaná nebo naopak bude moci dokázat, že je čistá. S čím Matt nepočítá je, jak moc se mu zalíbí život normálního středoškoláka. Bez honění se po státech a rozhodování o cizím životě nebo smrti. A samozřejmě už vůbec nepočítá s tím, že by k Rae mohl začít něco cítit. Čím více se sbližují, tím více chce, aby znamení, která se kolem ní objevují, prostě nebyla. Snaží se je obhájit, racionálně vysvětlit. Snaží se tak moc, až začne zpochybňovat všechno, co se svým otcem dělali.

Sledování cíle by v zásadě mohlo být jakýmkoli běžným příběhem ze střední. Až na to, že otec a strýc Mattovi nikdy nedají zapomenout, za jakým účelem na školu přišel. Matt se ocitá pod tlakem a toto se podařilo v knize naprosto skvěle zachytit. Strýc i otec kontrolují jeho postup a tlačí ho k rozhodnutí: je Rae poznamenaná ďáblovým dotekem nebo není? Zároveň sbližování se s Rae a ostatními na něj má tlak s druhé strany. Ví, jak moc by jim ublížilo, kdyby Rae zemřela a ještě tak hrozným způsobem. Ví, jaká Rae je a navíc k ní něco cítí. Nechce jí ublížit kvůli ní samotné i kvůli tomu, co by to udělalo s ním. Jenže co když poznamenaná je a někoho to bude stát život kvůli tomu, že Matt zaváhal z osobních důvodů? Na sedmnáctiletého kluka musí udělat hodně vážné rozhodnutí.

Rae samotná to nemá úplně lehké. Prochází si něčím, co by se dalo nazvat vinou přeživšího. Do toho truchlí po tátovi, který zemřel v autě, ze kterého ona více méně odkráčela po svých. Ze všech sil se snaží chovat se navenek normálně, ale přeci jen přišla o blízkou osobu, tak to s ní prostě dělá svoje. Je to hodná a milá holka, dobrá kamarádka. Občas se sice zachová zlomyslně, škodolibě nebo jen někoho nemá ráda, ale je toto snad důkazem posednutí ďábelskými silami? Spíš se prostě chová jako normální člověk.

Matt je z toho zmatený, protože pokud se kolem ní stane nějaká nehoda, mělo by to znamenat posednutí. V předchozích případech to tak otec vyhodnotil. Jenže Matt prostě nechce udělat chybný závěr.

 

Někdy tak v polovině knihy mě, stejně jako Matta, začala děsit myšlenka, že je možná všechno jinak. Autor s touto myšlenkou šikovně operoval a donutil mě, spolu s hlavní postavou pochybovat, kde je pravda. Protože pokud byla jinde, než si hrdina dosud myslel, objevil se příběh úplně jiný a v dost děsivých barvách. Najednou už táta a strýc nepřipomínají spravedlivé bojovníky, ale spíš psychopatické vrahy. A proč Matt dosud nezná další členy komunity? Všechno začíná vypadat tak, že si to nějaký magor vymyslel. A ten magor je nejspíš Mattův strýc. K už tak velkému tlaku na hlavní postavu se navíc přidává nedůvěra a strach z lidí, kterým kdysi bezmezně věřil.

Tato nejistota, co je opravdu skutečné, mě na knize nesmírně bavila a přinutila mě sedět u čtení, dokud jsem se nedozvěděla, jak to všechno dopadne. Autorovi se podařilo skvěle vybudovat opravdový strach o postavy a to nejen o Rae, jako podezřelou, ale i o další. Nepřeháněl to s vyloženě vypjatými emocemi a přehnaně hysterickým popisem, nehrál na city. Pracoval pouze s tlakem na hlavní postavu ze strany dalších Zasvěcených a ten tlak se šikovně přenášel na mě, jako na čtenáře. Z první kapitoly jsem totiž věděla, jak to dopadne, pokud Matt najde důkazy proti Rae. Autor navíc dost šikovně vedl sbližování s postavami. Zažívala jsem s nimi naprosto obyčejné věci, které je zlidšťovali a najednou nebylo tak snadné smířit se s tím, že by vše vyústilo v popravu. Normálního zlého záporáka sotva kdo lituje, když se mu stane sebehorší věc, tady se ale nikdo jako bestie neprojevoval. Věci, které se děly, mohly být klidně nehodami. Příběh pořád pokládal otázku, jestli je to dost k odsouzení. Jestli je tak brutální trest na místě. Nebylo vůbec snadné se rozhodnout. Ani pro Matta ani pro mě.

Pokud něco podobného máte rádi – nejistotu a příběhy, které si s vámi hrají, zkuste tuhle knihu. Na první čtení to je parádní jízda. Po zběsilém začátku sice následuje spíš pozvolnější pasáž, v níž je třeba sblížit se s postavami, postupně však všechno graduje a napětí narůstá akorát tím správným tempem. Mě osobně tohle „houstnutí“ baví daleko víc, než zběsilá a bezmyšlenkovitá akce.

 

O knize:

Autor: Linda Kao

Překlad: Jana Vlčková

Vydal: Yoli

Rok vydání: 2023

Počet stran: 344

Přestaň mi lhát

 

Přestaň mi lhát nebyla úplně mou první volbou, když jsem si vybírala knihy. Vlastně mě spíš nelákala. Pak jsem ale slyšela doporučení, které mi podsunulo myšlenku, že by mě kniha mohla v lecčem oslovit. Rozhodla jsem se tedy dát jí šanci, i když jsem od ní nic nadprůměrného neočekávala.

 

Anotace:

Strhující thriller o záhadném zmizení a dvou sestrách, Noře a Sophii, které jsou ve všem naprosto odlišné. Nora je o rok starší než Sophie, chytrá, vzdělaná, obětavá a pracovitá, a také dost introvertní. Sophie je velmi společenská a oblíbená, a má přítele – známého fotbalistu Garretta. Ten byl naposledy viděn, jak odchází z večírku s Norou, což je velmi zvláštní, protože se navzájem neměli moc rádi. A Nora se tak stává hlavní podezřelou z jeho zmizení. Sophie začne dostávat zprávy od někoho, kdo tvrdí, že je Garrett, a hrozí jí pomstou za to, co se mu té noci stalo, a za lži, které o tom obě dívky řekly policii. Vzájemný vztah sester i jejich životy jsou v ohrožení, proto se obě budou muset rozhodnout, zda si začnou znovu věřit, nebo budou riskovat, že je jejich společná tajemství zavedou do záhuby. YA detektivní thriller pro čtenářky knižní série Návrh na vraždu pro hodné holky od Holly Jacksonové.

 

…

 

Rozmotat pocity, které mám po přečtení této knihy, není úplně jednoduché. Přes některé fakt skvělé myšlenky, které v ní byly a přes opravdu dobře zpracované mezilidské vztahy – zejména sesterské – nemůžu říct, že bych z knihy byla vysloveně nadšená. Jenže pak je tu docela zajímavě vymyšlená zápletka, kterou musím ocenit. Takže závěr by zněl asi tak nějak, že kniha je v mnohém skvělá, jen asi nebyla tak úplně mým šálkem kávy.

A teď se tomu pokusím přijít na kloub. Proč mám takové komplikované dojmy?

 

Kniha je YA thrillerem. Je tedy jasné, že tu bude nějaká napínavá zápletka a její vyřešení bude záležet na některém z hrdinů. A zápletka tu byla: Zmizel Garrett, jeden z nejpopulárnějších kluků na škole, fotbalista, syn bohatých rodičů. Nikdo neví, co se s ním stalo, jestli utekl – což je závěr policie, nebo jestli už není mezi živými. K ani jednomu závěru neexistuje žádný důvod. Garrett prostě zmizel beze stopy…

 

Styl vyprávění mi nejdříve moc nesedl. Začátek působil zbytečně záhadně a všechny ty náznaky a informace o lžích a tajemstvích, mě trochu rozlaďovaly. Pořád samé záhady a náznaky a přiznám se, že když jsem byla trochu unavenější, stávalo se mi, že jsem přestávala čtení vnímat a musela jsem se vracet. Na klukovi, který zdrhnul z domova a své holce to neřekl nebo podváděl v písemce mi zas nic tak fascinujícího nepřišlo, ani po všech těch náznacích. Zkrátka kniha potřebuje trochu času a pár stránek, než jsem se zvládla zaujmout a ponořit do příběhu a pochopit příčinu všech těch tajností. Zhruba od poloviny jsem se rozhodně cítila zaujatá, i když to byly spíš myšlenky postav než zápletka a čtivost, co mou pozornost drželo.

Vyprávění zahrnuje dvě časové roviny – před zmizením Garretta a po něm. Přičemž obě roviny se mírně prolínají a celé to působilo poněkud zmateně tím, jak v obou vystupují stejné postavy (až na Garretta pochopitelně, ten je osobně jen v jedné). Možná toto byl jeden z důvodů, proč mi kniha úplně nesedla, že jsem měla problém zorientovat se v před a po. Nebo ne úplně zorientovat, ale spíš přijmout, že se příběh v každé kapitole takto trhá na dva. Sledování dějových linek a souvislostí se tím poněkud komplikovalo.

 

V kapitolách i v časových rovinách se střídají sestry Nora a Sophie. Každá vypráví v podstatě stejný příběh ze svého úhlu pohledu, ovlivněným jejich povahami i vzájemným vztahem. Od začátku je jasné, že jsou obě úplně odlišné a zároveň, že se mezi nimi cosi rozbilo. Něco, co způsobilo, že jejich sesterské pouto už není tak symbiotické, jako bylo před „tou událostí“. Přes to, že jim na sobě stále záleží a vzájemná blízkost jim chybí, tohle „něco“ nedokázaly zatím překonat.

Jedna se jevila na první pohled jako princeznička, druhá jako cílevědomá potvora. Hned mi nebyla sympatická ani jedna. Trvalo, než jsem je trochu poznala a našla si k nim cestu. A hlavně než jsem pochopila důvody odcizení mezi nimi, všechno to tajnůstkářství a všechno, co si sestry vyčítají.

Obě hrdinky byly velmi dobře napsané. Jejich povahy se vyvíjely pod tlakem okolností a v příběhu si prošly velkou proměnou, zejména co se týká ztráty jisté naivity, nevinnosti a iluzí o světě a o tom, co je dobré a co špatné. A že na první pohled nemusí být tyto věci tak rozeznatelné a černobílé, jak by asi člověk chtěl.

 

Nora byla velmi cílevědomá a odhodlaná. Měla v životě svůj cíl, svou představu o tom, co chce a jak toho dosáhnout a šla si za tím. A nejen ve studiu ale i později v rozkrývání záhady, která byla podstatou zápletky. Její morální kompas byl nastavený naprosto rovně a v podstatě za jakoukoli cenu. V tom mi byla sympatická, i když ze začátku to působilo hodně tvrdě až arogantně. Jakoby sama nikdy neudělala chybu. Jenže jsou „chyby“ a „chyby“ a Nora jasně vnímala ten rozdíl. Velmi důležitá pro ni byla její sestra. Otázkou bylo, co všechno je ochotná obětovat pro její štěstí a jestli se nakonec sama nedopustí nějakých těch „chyb“.

Sophie rozhodně nebyla tak přísně organizovaná jako Nora. Rozhodně ale byla cílevědomá, jen ovšem svým vlastním způsobem. Věnovala se tanci a byla mezi lidmi velmi oblíbená. Chodila s nejoblíbenějším klukem na škole a snažila se ze všech sil, aby byla (podle svých slov) „dost“. Dost dobrá, dost výkonná, dost milá, hodná a oblíbená. Aby všem dost vyhověla ve všem, co po ní chtějí. Kvůli tomu mi nejdřív sympatická vůbec nebyla. Působila jako hloupá nanynka, se kterou lidi orali, jak se jim líbilo. Bohužel většina jejích kapitol byla taková a asi proto se mi více líbilo v částech s nezlomnou a naprosto svou Norou.

 

Rozhodně knize nemohu vyčítat docela slušnou napínavost. V některých chvílích jsem hrdinky až obdivovala, že se na všechno nevykašlou a nejdou prostě na policii s tím, nač už přišly. Policie vlastně byla celkem zapojená, jen se mi nezdálo, že by až tak ignorovala skutečnost, že se zrovna dvěma sestrám pořád dějí podezřele smrtící nehody za účasti jiných lidí, zejména maskovaných mužů. Ale chápu, vyšetřovat měly právě ony sestry, tak se do toho cajti moc motat nesměli. Zajímavě na mě působilo, jak obě holky začaly každá šťourat do něčeho jiného a autorka to hezky propojila v jeden průšvih.

Nora se k věci dostala přes odhalený podvod s esejí. Situace ohrožovala její akademickou pověst a tak se rozhodla dokázat, že ona nebyla ta, kdo podváděl. Sophie zase, i když s velkou, velkou, nechutí, začala šťourat do zmizení svého přítele Garretta a svého podezření, že jí byl nevěrný. Od začátku bylo zřejmé, že spolu oboje souvisí. Sestry ovšem vůbec netušily, do čeho se to zaplétají, jak hluboko průšvih sahá a že při odhalení pravdy může jít taky dost o krk. Záporák si totiž pochopitelně nepřál, aby se na něj přišlo. Musím říct, že rozuzlení případu mě docela překvapilo. Zejména kdo a jak hluboko je do čeho namočený.

Vztahů a romantiky je v knize pomálu. Přes to si nemohu stěžovat, že by tu nebyly, i když hlavním a nejdůležitějším vztahem je tu jasně pouto mezi sestrami. Autorka věnovala prostor i poněkud nezdravému vztahu Sophie a Garretta a neopětované lásce, kterou k Noře cítí její kamarád od dětství. Není potřeba mít strach, že by vztahy zabraly v knize moc prostoru. Jsou tu jen tolik, kolik by asi člověk očekával – bylo by divné, kdyby středoškolačky neměly žádné citové interesty. Já osobně jsem fandila Judovi a celkem mě mrzí, že se Sophií nedostal prostor rozvinout nějaké hlubší pouto. Romantické vztahy zde ale nebyly tím důležitým a autorka se udržela a nesklouzla k zabřednutí do nich.

Velmi mě bavily části, kde sestry přemýšlely nad svým životem a současnou situací a tomu, co k ní vedlo. Obě postupně pochopily, že jsou možná věci, které jsou důležitější než jejich osobní cíle. I když to zdaleka neznamená, že by se vzdaly, jen byly připravené něco obětovat. Sophie v průběhu příběhu hodně vyrostla. Začala si uvědomovat, jak moc podléhá tlaku ostatních a jak ji omezuje, když je pouze poslušnou holčičkou, která se ze všech sil snaží být pro všechny dost dobrá. Postupně si také uvědomovala, jak nezdravý a svazující pro ni vztah s Garrettem byl. Zároveň také hodně výrazně začíná chápat svou sestru, na kterou ze začátku měla vztek a vinila ji z hodně špatných událostí, které rodinu potkaly. Nora si zažívala taky hodně překvapení. U ní to bylo hlavně v oblasti morálky a toho, co je správné. Její vlastní nastavení ji vždycky vedlo k jedné pravdě a jejímu sdělování bez ohledu na následky. Hodně se zamýšlela nad tím, co je vina a trest a jaký trest už je dost nebo kdo má právo trestat a soudit. Hodně se mi líbila v tom, že byla ochotná přijmout naprosto odpovědnost za všechno, co dělá a ochránit svoje blízké. Její priority se hodně posunuly od první kapitoly, kdy chtěla jen na vysněnou universitu, která jí měla pomoci k vysněné kariéře.

Ostatní postavy paradoxně nedostaly skoro žádný prostor na nějaký charakterový posun nebo výraznější popis. Kupodivu mi nevadilo, že tvoří spíše jen kulisu k dění. Bohatě to stačilo. Důležité byly sestry. Celá zápletka v mých očích vlastně sloužila jen a jen ke změně osobností obou sester. Je to dobře? Nevím :) Ještě jsem asi neviděla thriller, kde by vývoj postav dostal tolik prostoru. Sice v souvislosti se zápletkou, ale občas mírně na její úkor.

Právě ony myšlenky postav, které mě tak zaujaly, totiž celkem zpomalovaly tempo děje, které asi u thrillerů trochu potřebuju svižnější. Došlo mi, proč se jiní autoři tolik ve vývoji postav nepiplají. Právě proto, že to odvádí pozornost od napětí a zápletky k životům postav a jejich problémům a charakterům. Pro mě pak bylo mírně složitější vyznat se v propletenosti zápletky, jejíž začátek – podvody s písemkami a nevěra – se mi zdál jako dost banální. To jsem ještě netušila, do jakého bahna to povede. Přeci jen to na mě bylo prostě pomalé a minimálně prvních šedesát stran mě otravovaly ony náznaky a mlžení od Nory i Sophie. Právě ony náznaky a utajování mě nějak nutily si myslet, že to celé je prostě jen nafouknutá bublina a komplikovaly mi začtení a potřebu strhnutí příběhem. Ani v částech, kde už mě příběh zaujal, nemohu říci, že by mě strhnul a já musel jen hltat řádky.

 

Celkově hodnotím knihu jako povedenou. Protože jsem od ní nic nečekala, nemohu říct, že bych nedostala, co jsem chtěla :) K tomu, abych ji označila jako super thriller, jí ale chybělo nějaké to napětí a strhujícnost vyprávění. I tak si ale myslím, že většina čtenářů bude spokojená.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem pokračujte tudy.

 

O knize:

Autor: Andrea Contos

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 360

 

Některé další YA thrillery na bloGu:

 Jen pět přežije

Štvaná zvěř

Straky

Já, smrt

Návod na vraždu pro hodné holky, Hodná holka, zlá krev

Měsíční rádobych - srpen 2024

 

Červenec nasadil ostrý start složený na střídačku z pekelných veder a bouřek. Říkala jsem si, že to aspoň budu mít rychle za sebou a ono ne. Podobné humusovité počasí vydrželo celý měsíc. No co už, je léto… Nemá smysl žehrat na počasí. Pojďme k radostnějším tématům:

Muž mi koupil rotoped. Skvěle! Konečně kolo, na kterém můžu jet a zároveň si číst :) (a pak na něj věšet hadry :D ) Navíc u nás v obýváku nepředpokládám tak hustý provoz, jako je teď na cyklostezkách a silnicích. Aktuálně na něm čtu super pecku od Kulhánka Divocí a zlí. Samozřejmě ve čtečce, milionář nejsem :)

Bazáče knih mě zabijou. Nebo když ne mě, tak můj účet rozhodně. Můj knižní syslizmus nabývá nečekaných rozměrů, jenže za ty prachy… Objevila jsem jeden nový a hned, jako na potvoru, měli skladem pár dílů do sérií a sbírek, které mi chyběly. Takže lup šup – litr v kýblu. Ale za šest knížek jsem vlastně ušetřila :D  konkrétně jedenáct stovek oproti novým. Takže ok, ať mě ty bazáče klidně zabíjejí dál. Díky nim jsem ovšem musela zavést jednu novinku:

Balíček peklíček – knihy, které jsem kdysi koupila většinou v LK nebo na různých bazáčích a z nějakého důvodu se na ně zatím nedostalo, až úplně zapomnělo. Musela jsem se pro ně vnořit opravdu do temných koutů knihovny. Vylovila jsem jich šest a po každém přečteném kousku vylovím nějaký další. Je to opět pokus trochu probrat knihovnu :D a pro knihy šance ubytovat se na trvalo a nebo se přestěhovat jinam. Jsem zvědavá, jestli mezi nimi najdu nějaký poklad. Překvapivě, když jsem si připomněla jejich existenci, mám dost i chuť si je přečíst.

Přečetla jsem konečně i vychvalovaný první díl Čtvrtého křídla. Má brzo vyjít druhý a už za něj chtějí docela raketu. Tak jsem si řekla, že se mi třeba první nebude líbit a tím pádem za druhý ušetřím :D Smůla. Dvojka už je předobjednaná a Čtvrté křídlo se stává knihou měsíce. Díky tomu jsem si navíc vzpomněla na Jiskru v popelu a mám děsnou chuť si ji znova přečíst.

Marianě Zapatě se povedlo rehabilitovat si u mě svoji psavou pověst. Trochu… Alespoň do té míry, že zakoupení nové knihy aspoň nelituju. Její nové přeložený kousek Stačí si počkat mě bavil téměř tolik, jako Kulti a Lukov. Přetrvávají ovšem některé rozčilující věci, které přehlížím s postupujícím textem hůř a hůř. Zejména to, jak označuje osoby (např. žena, která mě porodila nebo muž co bydlí naproti) a její kadící humor. Další knihu od ní si asi rozmyslím. Pomalá romantika už má u mě jiné královny.

 

Co plánuji na srpen?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z července:

Tisící patro bylo příjemné překvapení. Připomnělo mi sérii Gossip girl a bavilo mě úplně stejně. Sice není přeložené pokračování, které bych si přečetla fakt ráda, ale kniha může při troše dobré vůle být i samostatně.

Budoucí královna byla spíš poklidnější čtení a žádná mega pecka, ale bavilo mě to

Do pekel 2: Duchové ovšem pecka byla. V sérii budu rozhodně pokračovat a jsem zvědavá, kam to všechno dál povede. Odhalení o původu příšer sice vysloveně překvapení nebylo, to mi však nezabránilo slupnout knihu jedním dechem.

Za červenec tedy v rádobychu rozhodně šťastná ruka :) V srpnu jsem se rozhodla lítat ve fantaskách. Zde je výběr:

 

Tři vyvolené na srpen

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Město lží. Dostala jsem ji k Vánocům a tak je myslím dost na čase ji taky přečíst. A ty Vánoce ani nebyly loňské…

Jedna z loňska

Tady vyberu Drobné protislužby. Přiznávám, že si přesně nepamatuju, o čem má být, ale tím lépe.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Ranhojička 2. Pamatuju si, že jednička mě celkem bavila, tak uvidíme, co řeknu na dvojku.

 

Nejsou to zrovna hubeňouři a navíc tu mám tři kousky ze spolupráce. Snad to stihnu všechno přelouskat dle plánu :)

 

Balíček peklíček (nepovinná akce)

Cesta ze ztracena, Pensylvánský upír, Čtenářka, Hrady z písku, Lock a Mori, Sladká jako krev

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za červencem:

Místo práce na Gambitu „nečekaně“ smolím kde co všechno. Ale aspoň smolím. Docela šťastně se mi rýsuje Zbytek a já přemýšlím nad NaNoWriMo.

Srpnové psací plány:

Tentokrát už mě opravdu čeká pár osamělých víkendů. Takže Gambit, bejby, Gambit!!! Čím víc toho udělám v kuse, tím lépe. A práci plánuju od soumraku do úsvitu a obráceně.

 

Konec hlášení!