Rudý vlk

 

Převyprávění mám ráda. Červená Karkule sice nepatří k mým oblíbeným pohádkám, ale zase má tu výhodu, že na ni tolik převyprávěnek není. Tak jsem se téhle ujala. Zajímalo mě, co autorka vymyslí. Něco s vlky se přímo nabízelo…

 

Anotace:

 

Vesnice Oakdale je odjakživa obklopena temnými hvozdy. Mezi stromy neproniká žádné světlo, zato jsou lesy plné smrtelně nebezpečných příšer. Proto se jim také vesničané, a mezi nimi i Adéla, důsledně vyhýbají.

V den svých šestnáctých narozenin se však Adéla dozvídá, že patří k rodu, který již po staletí brání vesničany před zkázou. Aby dostála svým povinnostem, musí se vzdát muže, kterého miluje, a s ním i celé své vysněné budoucnosti. Adéla stojí před rozhodnutím, co všechno je ochotna obětovat, aby ochránila svou rodinu a sousedy.

 

…

 

Kdybyste chtěli žít ve vesnici Oakdale, musíte mít trochu dobrodružnou náturu a být opatrní. Je totiž obklopená Temným lesem, v němž žije kde co, co si rádo pochutná na lidské krvi. Zdá se, že i sám les je živý a vábí lidi blíž na své území. Pokud přes něj potřebujete přejít, nezhasínejte lucernu a držte se stezky. Neposlouchejte nic, co vás navádí jít do temnoty mezi stromy. Ani ve vesnici však nemáte vyhráno. Po setmění se držte raději doma v chalupách, které od lesa odděluje kruh hořících loučí a hlídají bdělí strážci. Ve dne pak spoléhejte na ty, kteří bojují sekerami s čerstvými výhonky a bujícími stromky, jenž chtějí kousek po kousku pohltit celou ves. Nebo doufejte, že se ve tmě mezi stromy, kam nepronikne ani paprsek světla, tiše pohybují strážkyně, které budou bojovat se zlovolnými stvůrami do posledního dechu…

 

Adéle je čerstvých šestnáct let a je na čase, aby se ujala rodinného odkazu. A vážně to není převzetí pekárny, v níž pracuje se svou matkou a mladší sestrou. Spíš je to jiná věc, ke které jí otevře dveře její babička, žijící osaměle na palouku v temném lese. V den úplňku na své narozeniny se za ní dívka musí vypravit sama s košíkem jídla. Už takto šla mnohokrát, ale tento den je jiný. Dnes se jí odhalí tajemství, že patří k rodu ochránkyň, které už celé generace chrání vesnici před hrozbou z Temného lesa. Její úděl ji nutí přehodnotit všechno, co v životě chtěla a přijmout úplně novou realitu. Nejdříve s tím bojuje a snaží se obě své životní situace nějak propojit, ale postupně chápe, že to nebude lehké, pokud vůbec možné. Učí se bránit vesnici, poznává temný les a někdy v průběhu té doby se dozví hodně sama o sobě a o tom, jak těžké volby před ní v budoucnu stojí, ať chce nebo ne.

 

Názor na knihu Rudý vlk se bude psát nesnadno :). Jak napsat něco o knize a nic neprozradit je v tomto případě opravdu výzva. Kupodivu to ale není tím, že by byl text vysloveně náročný. Spíš byla kniha docela krátká a tím pádem autorka všechny své nápady celkem zhustila, do mrtě využila a na omáčku a hloubku moc místa nezůstalo. Vešel se ale děj a hodně moc zajímavých nápadů. To je rozhodně dobře. Na škatulku YA byla kniha dost příjemným a napínavým zážitkem.

Autorka pracuje s pohádkou O Červené Karkulce, kterou asi všichni dobře znají, ale dala tomu trochu temnější a životu nebezpečnější podobu. Asi všichni hned uhodneme, oč zhruba půjde, protože vlk v původní předloze se celkem nabízí k využití. Autorka ho využila opravdu podle toho, jak jsem předpokládala a vytvořila parádní atmosféru středověké vesnice uprostřed lesů. Nechyběl tu ani motiv pověrčivosti a strachu z neznámého, který nutil lidi chovat se až přehnaně násilně a nedůvěřivě k cizímu, aby se ochránili. Bez rozmyslu bojují se vším, co by mohlo být byť jen náznakem ohrožením pro vesnici. To, co se na stránkách dělo, připomínalo místy hon na čarodějnice. A i když byl strach vesničanů pochopitelný, stejně jejich zbrklost a pověrčivost, která vedla k ubližování, dost zarážela. Nechyběl tam ani takový ten prvek morbidní zvědavosti na trestání provinilých snad jen proto, aby měli vesničané pocit, že něco dělají a bojují proti zlu. Pokud na někoho prst spravedlnosti ukázal, nepomohla ani rodina. Kdyby se zamysleli, šlo by najít jiné řešení, jenže oni měli své dlouholeté způsoby, jak věci řešit, tak proč uvažovat nad jinými?

 

Kniha se čte sama a dobře, i když je napsána poměrně jednoduše a některé situace nejdou moc do hloubky tak jak by mohly a jak by jim vzhledem k závažnosti těch okamžiků slušelo. Myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby byla delší a autorka si tak mohla se zajímavým nápadem více pohrát. Beru však v úvahu, že se jedná o YA a tam je určitý zúžený pohled na věci běžný. Z knihy by se nicméně snadno mohla stát i dospělá fantasy, pokud by to autorka uchopila více podrobně v prožívání postav. Mohla by zařadit i víc dějových linek a třeba i boj se změnou v myšlení a konání vesničanů. Temnoty je tam dost už takto. Autorka krásně pracuje se strachem z neznámého i známého zla, s pověrčivostí a chutí vyděšeného davu lynčovat i člověka, se kterým dlouhá léta žijí a dobře ho znají.

Autorka nadhodila dost zajímavou otázku. Co je to zlo a co dobro? V knize se hranice obojího hodně prolínají. Zlo se dá najít nejen v Temném lese, ale i v samotné vesnici a stejně tak i dobro. Hlavní hrdinka stála každou nohou na jedné straně a bylo pro ni hodně těžké rozlišit, na které zrovna teď je. Líbila se mi nutnost rozhodnout se a muset vždy něco obětovat, i když jsem Adélino rozhodnutí občas nechápala. Nebo spíš řekněme, že bych možná volila jiné východisko z problému. Její rozhodnutí byla opravdu těžká a cena za ně velká. Vždycky to někdo odnesl. Nikdy nic nezůstalo bez krvavých následků. V tomto ohledu byl příběh dost nekompromisní. Rozhodnutí měla následky, které se nabalovaly, situace se komplikovala a zhoršovala a na konci musela Adéla přijmout následky všech rozhodnutí.

 

Protože se jedná o příběh pro mladší čtenářky, nechybí tu několik typických věcí. První je dívka, která na prahu dospělosti objevuje své schopnosti a osudové předurčení. Musí se s tím vším vyrovnat a přijmout to, co pro ni bylo předurčeno a zároveň se proti tomu snaží bojovat a prosadit si aspoň v rámci možností vlastní cestu a to, po čem vždycky toužila. Druhou věcí je vztahový trojúhelník. Hrdinka je tu rozpolcená mezi mužem, kterého by chtěla a mužem, kterého by bylo rozumnější chtít. K jednomu ji váže láska a k druhému povinnost. Jednoho by si chtěla vzít a druhému byla zaslíbená už v kolébce. Na konci se ukáže, co bude silnější dost překvapivým způsobem. Musím, říct, že konec se mi hodně líbil a nečekala jsem, že události naberou takový směr.

Dospělejším prvkem bylo ono rozhodování a nekompromisně kruté následky, které to neslo s sebou. Žádná pomoc shůry nepřišla. Za Adélu nikdo nic nevyřešil. Svým činům a rozhodnutím se musela postavit sama. Tedy sama – nikdy nebyla úplně sama, ale musela se naučit s následky žít, i sama se sebou a za těch pár stran příběhu ušla dost dalekou cestu. Na konci bych o ní rozhodně nemluvila jako o malé holce, která má v hlavě jen vdavky a šťastný vesnický život, jaký si vysnila.

 

Kniha by si zasloužila více stran a větší propracování, klidně rozvinutí více příběhových linek a trochu výraznější propracování pocitů postav. Protože bylo málo místa, autorka se z pochopitelných důvodů zaměřila hlavně na Adélu.

I tak to ale bylo dobré čtení. Doporučím ho všem, kteří chtějí příjemně napínavé a snadno pohlcující čtení a mají rádi převyprávění pohádek. Myslím, že tímto zklamaní rozhodně nebudou. Autorka si na konci nechala pootevřená dvířka k dalšímu pokračování. Pokud bude, ráda po něm sáhnu.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud se chcete bát v Temném lese, račte vstoupit tudy.

 

O knize:

Autor: Rachel Vincent

Překlad: Magdalena Farnesi

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 320