Knihu jsem si vybrala kvůli tématu. Vypadá to, že spolupráce s Gradou a tím pádem možnost přečíst si knihy, které bych si v knihkupectví z opatrnosti nevybrala, u mě vynesla na povrch hluboko ukrytou, tajnou a zvrácenou zálibu ve čtení o magorech, kteří trápí ostatní. Ano, mám na mysli psychothrillery. A konkrétně ty, kde škodícím pomatencem je žena. Protože když mám nějaké postavě uvěřit, že je schopen rafinovaného, promyšleného a nenápadného zla, je to vždycky ženská.
Anotace:
ON TĚ MILUJE: Adam zbožňuje Emily. Emily je
přesvědčená, že Adam je perfektní muž, jakého nevěřila, že někdy potká.
ALE ONA TEBE NE: Ve stínu číhá soupeřka, žena, kterou s
jejím milovaným spojuje hluboké pouto.
NIC JI NEZASTAVÍ: Emily si vybrala Adama, ale nevybrala
si jeho matku Pammie. Neexistuje nic, co by matka neudělala pro svého syna. A Emily zjistí, kam až je Pammie schopná zajít, aby
dosáhla svého. Aby Emily odešla navždy.
…
Z výše uvedené anotace vyplývá, že zde je zdrojem zla žena, konkrétně matka. Už to je dost mrazivé samo o sobě. Matka přece nemá být zdrojem utrpení, ale lásky. Když jsem se však seznámila s postavou Pammie, pochopila jsem, že její láska ke staršímu synovi má v sobě jakýsi podivný háček.
Pammie přišla o manžela jako velmi mladá a vztah byl více než harmonicky. Všichni je vnímali jako dokonalý pár. Stačil jeden nešťastný okamžik a Pammie zůstala na své dva syny sama. Zdálo se tedy pochopitelné, že se na ně velmi upnula a i synové mají vůči ní až moc ochranitelský komplex. Obzvlášť ten starší, Adam. Do téhle těsně semknuté dvojice najednou přibude někdo třetí. Adam se seznámí s Emily a přivede ji představit domů mámě.
Základem psychothrillerů, které mě baví číst, jsou vztahy mezi postavami. Přičemž jedna (nebo víc) je v tom vztahu v roli oběti a jedna (nebo víc) v roli tyrana, který většinou vypadá na venek jako hotový světec. Přesně to je i zde. Roli netvora převzala roztomilá starší paní Pammie a roli oběti její budoucí snacha Emily. Mezi nimi stojí Adam v roli objektu sporu, smírčího soudce a nárazníku mezi oběma ženami.
Vztahy mezi Pam a Emily byly už od počátku jakési divné. Pam se na oko a před všemi ostatními chovala jako dáma a milá paní, ale když byla s Emily sama, měla k dispozici celou škálu rafinovaného a nenápadného škodění a ubližování. Od nenápadných a dobře mířených narážek, po způsobování trapasů a manipulování s Adamem – všechno dokázala Pam otočit tak, aby Emily vypadala nejdřív jako zaujatá až paranoidní a potom vyloženě zlá a svou tchyni nenávidící osoba.
Průběh čtení mě strašně bavil. S napětím jsem očekávala, co si zase Pam na Emily vymyslí a jestli už z toho Emily konečně hrábne a skončí v blázinci, popadne tchyni pod krkem nebo – což by bylo nejrozumnější – pošle Adama k vodě. Upřímně musím říct, že Adam byl typ muže, který za něco takového nestál ani náhodou. Emily ale byla bojovnice a rozhodla se Pam nedat nic zadarmo. To bylo na jednu stranu možná sympatické, ale na druhou stranu vyvstávala v každém kole boje znova a znova otázka, jestli je Adam skutečně tím mužem, který by stál za podobnou válku nebo šlo daleko víc o princip než o Adama. Paminy ústrky se postupně přiostřovaly a Emilyn psychický stav padal ke dnu jako kámen.
A mě to fascinovalo sledovat – onu proměnu postav. A nejen Emily, ale i jejího vztahu k ostatním. Až tak, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah od chvíle, kdy se snacha s tchyní konečně seznámily. Vypadá to, že si zákeřné tchyně vedoucí partyzánský boj proti nové člence rodiny o svého milovaného chlapečka umím užít už od doby, kdy jsem četla Tchyni a uzený.
Nejskvělejší bylo sledovat proměnu Emily (a to i když jsem ji jako postavu zrovna v lásce neměla). Z milující ženy neschopné uvěřit, jaké štěstí ji potkalo, když se seznámila s Adamem až po trosku, která pochybuje, jestli si všechno jen nenamlouvá. Já jsem byla přesvědčená, že jediné, co si od poloviny knihy namlouvala, byla právě láska k Adamovi. O tu už dávno nešlo. Byl to jen boj mezi dvěma paličatými ženskými, který ani jedna z nich nechtěla vzdát a už vůbec ne si připustit prohru. To mi připadalo jako zajímavý obrat, že Emily se s rolí oběti nehodlala smířit, i když zákeřnost neměla v povaze, začala Pam vracet. Zdálo se mi, že to bylo jako ve skutečném životě, kdy už ve válce každý zapomněl na původní důvod boje a šlo o to, kdo z koho.
Konec už tak uspokojivý zážitek nepřinesl. Určitě jsem neočekávala naražení zla na kůl nebo tak něco, ale rozuzlení příběhu, které autorka zvolila, mi dost pokazilo zážitek z celé knihy. Přišlo mi, že autorka během pár stran úplně rozdupala předchozí dění a skvěle nastavenou atmosféru a napětí románu. Měla jsem problém celé vysvětlení přijmout, uvěřit mu a celkově se dostavil spíš pocit zklamání. Nemůžu říct, že by náznaky v průběhu děje nebyly. Naopak jich bylo docela dost – nešlo tedy ani tak o ten konec, ale o důvod, proč se věci celou dobu děly a co k tomu vedlo. Vysvětlení působilo hrozitánsky překombinovaně. Chápala jsem, jak to autorka myslela, ale z mého úhlu pohledu tahle „židle“ na které zápletka stála, neměla ani tak tři nohy, jako spíš dvě a třetí nalomenou.
Více méně to ale nevadilo. Kvůli pár stranám a tomu, že se mi nelíbil konec, nezatratím knihu, kterou jsem si skvěle užila a jejíž děj mě doslova přikoval ke křeslu. Pokud se do ní pustíte, věřím, že si ji užijete taky
Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Matčinu hru seženete zde a v nabídce je už i nová kniha autorky Nevlastní sestra - najdete ji zde.
O knize:
Autor: Sandie Jonesová
Překlad: Michaela Martinová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2019
Počet stran: 352
Žádné komentáře:
Okomentovat