Ukradený příběh

 

To, co chceme, není vždy to, co potřebujeme...

Možná se mi to jen zdá, protože podobné věci přitahují mou pozornost. Možná se mi to ale vůbec nezdá. Poslední dobou se roztrhl pytel s knihami se spisovatelem v hlavní roli. Většina z nich mě nezláká k přečtení. Tato ale měla zápletku, na kterou jsem ještě nenarazila. Ukradený rukopis – tak to je noční můra :).

 

Anotace:

Vanesse je něco přes třicet a ocitla se sama se dvěma syny, hypotékou a dírou v srdci tam, kde býval její muž, kterého jí odloudila psycholožka Natalie z manželské poradny. A tak se rozhodne splnit si svůj dávný sen a napíše zamilovaný román. V nakladatelství, kde vydává knihy její oblíbená autorka, ho zamítnou. O to víc je v šoku na autogramiádě svého idolu po několika měsících. Při čtení ukázky nemůže věřit vlastním uším. Slovo od slova slyší to, co před časem sama napsala!
Požádá o pomoc odborníka na autorské právo Marcuse. Když ho poprvé spatří, má pocit, že jí do života vkročil vysněný muž přímo ze stránek její knihy.

Je ale Marcus opravdu to, co v životě potřebuje?

…

 

Vannessa je rozvedená matka dvou synů, asistentka v zubařské ordinaci a taky čerstvá autorka. Právě odeslala svůj první rukopis do nakladatelství a teď čeká, co se bude dít. Myslí si, že to nejhorší, co by se jí mohlo stát je, že rukopis odmítnou. Jenže přijde ještě něco horšího. Když jednoho dne navštíví autogramiádu své nejoblíbenější spisovatelky, zjistí, že novinka, kterou zde oblíbenkyně představuje světu, je jen mírně upravený Vanessin příběh. Vannesa i ve svém málo sebevědomém stydlivém já najde sílu se ozvat a za své dílo zabojovat. A tak se do jejího života dostanou dva právníci. Dave a Marcus.

Na knihu jsem se vážně těšila. Autorce se povedlo vyhmátnout zajímavou zápletku a mě strašně zajímalo, co se bude dít. Už jen proto bych jí byla schopná odpustit i nějaký ten nedostatek nebo nezajímavou postavu. Naštěstí to však vůbec nebylo potřeba, postavy byly stejně zajímavé, jako příběh sám. I když hlavní zápletka byla dost dramatická a hrozilo, že na sebe strhne celou moji pozornost a zájem, nestála tak úplně v popředí. Mnohem důležitější bylo, kam ukradení rukopisu Vanessu dovedlo, s kým se seznámila a co to udělalo s jejím náhledem na život.

Paní autorka představila svojí hlavní hrdince hned dva zajímavé muže – právníky. Oba byli od sebe dost odlišní a zkušeným čtenářkám podobných knih bude už tady jasné, koho by si vybrat měla, koho ani náhodou a taky jak příběh nakonec dopadne.

První z právníků byl nesmělý, milý Dave. Dobrosrdečný člověk provozující malou právní praxi, ochotný pomoci každému, kdo to potřebuje, i když to třeba s jeho prací nemá moc společného. Není zrovna ideálem krásy a divokého charismatu, spíš působí trochu zanedbaně a neohrabaně, ale něco v něm přeci jen je. Bohužel je tak hodný a slušný, že toho občas lidé využívají. Vanesse nabízí spolehlivost, laskavost a srdce na dlani.

Ten druhý byl sebevědomý a oslnivý Marcus. Špičkový právník přes duševní vlastnictví a shodou okolností také čerstvě odkopnutý partner slavné spisovatelky, která Vanesse její román štípla. Markus je lev salónů, má peněz jako šlupek, nejlepší hadry, nejlepší auta, pohybuje se ve vyšší společnosti a je zvyklý na obdiv a pozornost. V tuto chvíli má hodně zraněnou hrdost (vážně, jak ho mohla bývalka takto odkopnout a tak rychle nahradit jiným? Jeho, Marcuse!) a tak se rozhodne Vanesse pomoci z čistě osobních důvodů (pomsta je prostě sladká). Vanessu dokáže oslnit nejen svým vzhledem, ale i okázalostí a penězi. Ukáže jí svět, do nějž zatím nenahlédla.

Tito dva se autorce povedli a myslím, že udělala dobře, když zvolila úplné protiklady. I když to trochu napovídá o správné volbě, rozhodnutí Vanessy ohledně těchto dvou a její reakce na ně není nepochopitelná. Co si vybere? Oslnivého rytíře v bílé zbroji a tajný vztah nebo podstatně skromněji působícího muže, který nic tajit nehodlá?

Postavy ve vedlejších rolích příběh zajímavě oživují a svými povahami a trampotami mu dodávají tu humornější stránku. Zároveň však nekradou hlavním třem jejich místo na výsluní čtenářské pozornosti. Našla jsem pestrou směsku lidí z rodin všech hlavních postav, jejich rodiče, děti i bývalé partnery. Jsou tu i kolegové z práce, zaměstnanci, klienti a další lidé – v některých případech bych řekla skoro komické postavičky. Příběh je dost zabydlený, ale autorka dokáže přesně vystihnout potřebnou míru informací o každé postavě, takže k nějakému zmatku nedochází a je snadné si zapamatovat kdo je kdo a kam patří.

Pokud si knihu rozečtete, hned od prvních stránek objevíte velmi příjemný oddechový příběh, psaný s nadhledem a lehkým humorem. Srovnání s Bridget Jonesovou není tak úplně mimo, i když Vanesse primárně o nalezení nové lásky nejde. Je to spíš stylem vyprávění paní autorky a situacemi, do kterých se postavy dostávají. Prostředí v němž Vanessa žije a lidé, s nimiž se setkává, působí trochu jako ze sitcomu, ale je to spíš plus než že by to působilo přehnaně.

Kupodivu tyhle záležitosti lidí trochu odsunují do pozadí hlavní zápletku a tou je Vanessin román a jeho ukradení. Nějak nemám pocit, že bych po téhle stránce dostala všechno, co jsem chtěla. Celá záležitost s psaním a podobně byla spíš jen ozvláštněním společenského románu o vztazích, než hlavním tématem knihy. Ale to se dalo čekat, takže to knize vyčítat nemohu. Na nějakou kostru paní autorka svůj příběh navěšet musela.

Překvapivě jsem i na tak milé a příjemné knize našla něco, co mi vadilo. Byl to nadměrně používaný výraz „kámo, kamaráde“. Já vím, že v anglicky mluvících zemích rvou ty své buddies za každou větu, jenže v češtině to tak není a neskutečně mi to kroutilo palci. Dokonce až tak, že mi to bralo soustředění na děj a jen jsem číhala, kde se zase „káma“ objeví. Dál mě taky moc nenadchnul uspěchaný a čupr romantický konec, ale ten se mi v těchto knihách většinou nelíbí, nebo mi úplně nesedne, takže žádná velká závada to není. Těžko říct, jestli se uvěřitelně dá napsat něco málo pravděpodobného a kýčovitého už ze své podstaty.

Některý čtenář by možná vyčetl příběhu velkou předvídatelnost a jistotu jak dopadne už od prvních kapitol. Průhlednost děje mně v tomto případě (a obecně v podobných knihách) moc nevadí, protože Vanessina cesta k tušenému konci byla zábavná a četla se jedním dechem.

Jako celek román hodnotím rozhodně kladně. Pro čtenáře žánru přináší přesně to, co očekávají. Kniha krásně odpoutá od všedních starostí, nevyžaduje žádnou nadměrnou pozornost a po dočtení nechá pocit příjemně stráveného času.

Pokud chcete vědět, jestli Vanessa získá zpět svůj ukradený příběh a možná i něco navíc, najdete knihu ke koupi třeba tady.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

 

O knize:

Autor: Elizabeth Colemanová

Překlad: Petra Královcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 344