10. 3. 2021

Opskurno

 


,,Lidé jsou, jací jsou. A všichni jsou divní."




Kniha si mě přitáhla lákavě historickým vzhledem obálky a tím divně znějícím názvem. Jako vážně, co si pod tím chcete představit? Něco mi říkalo, že to bude podivné čtení a taky jo. Podivné, zábavné a ne úplně lehko vstřebatelné. A nakonec knihu docela dobře charakterizuje citát na začátku tohoto článku :)

 

Anotace:

Vítejte v Opskurnu! Město Opskurno si žije uzavřeno samo do sebe — navzdory pozoruhodné architektuře, průkopnické vědě a neobvyklým rituálům se o něm nezmiňují žádné mapy ani průvodci. Královna Alžběta I. město oddělila od zbytku Anglie a jeho nezávislost podléhá jediné znepokojivé podmínce: je přísně zakázáno studovat opskurenské dějiny... Pod kouzelně výstředním zevnějškem totiž číhá tajemství tak temné, že ho nikdo nesmí znovu objevit, natožpak znovu použít. Jenže tajemství mají sklon vycházet najevo. Do města přijíždějí dva zvídaví cizinci: Jonáš Oblong, který má na opskurenské škole vyučovat moderní dějiny (hlavně nic místního a nic před rokem 1800), a zlověstný miliardář sir Veronal Lapillus, který se chystá renovovat zpustlé panské sídlo. Třebaže Lapilluse i Oblonga pohánějí protichůdné motivy, oba se snaží spojit si minulost a přítomnost a nakonec soupeří s časem i mezi sebou navzájem... Tento závod může mít smrtící a apokalyptické následky — nejen pro Opskurno.

 

V jednom údolí v Anglii leží městečko Opskurno. Je to velmi zvláštní místo a ačkoliv lidi fascinuje, není úplně jednoduché podívat se do něj. A že by snad někdo dostal povolení tam žít? No tak to už vůbec ne!

Opskurenští občané si už pár staletí udržují svrchovanost přislíbenou samotnou královnou Alžbětou. Život, tradice i věda a technika se tam tedy ubírá úplně jinými cestami než ve zbytku světa. Místní obyvatelé jsou vesměs nadprůměrně inteligentní a svérázní až hrůza. Jediné, o čem nic nevědí, je historie jejich vlastního města. Je totiž přísně zakázáno pátrat po ní, jakkoli ji uchovávat a vůbec se o ni zajímat.

Jednoho krásného dne však opskurenská škola potřebuje právě učitele historie. Pouze té novodobé ovšem. Do města kvůli učitelské práci přijíždí člověk zvenčí – učitel Oblong, který má nahradit předchozího historika, jež záhadně a beze slova zmizel. A zatím co se nový občan podivuje místním zvláštnostem a poznává lidi a začleňuje se do života společnosti, přijíždí ještě další cizinec. Nový majitel opskurenského zámku, bohatý šlechtic s manželkou a synem.

Učitel brzy zjišťuje, že Opskurno skrývá jakési záhadné tajemství, které s nově přibyvším zámeckým pánem nějak souvisí. A i když se to nesmí, začne na vlastní pěst pátrat po tom, co jeho učitelský předchůdce objevil v opskurenské historii...


Perlou této knihy jsou jednoznačně postavy. Pan autor sleduje ve své knize události očima hned několika – je jich vážně hodně. Každá sleduje své vlastní cíle a díky jejímu pohledu je možné vnímat příběh trochu jinak. Každá mu přidává něco podstatného na celkové atmosféře městečka. Všechny jsou svým způsobem svérázné, některé až bláznivé a potřeštěné. Mají své libůstky, dobré i špatné vlastnosti a způsob uvažování, díky kterému je snadné je rozlišit a neztratit se v tom. Jejich jména větší nebo menší měrou tyto vlastnosti vyjadřují – překladatel si jejich vytváření určitě užil :). Pan autor dal dohromady pěkné panoptikum lidských ctností i nešvarů a já jako čtenář jsem od začátku věděla, na které straně ta která postava je a který nešvar je její slabůstkou. Ony postavy to však o sobě navzájem nevěděli a bylo zábavné sledovat, jak se vzájemně klamou, předstírají a hrají svoje hry. 

Na těch postavách a jejich perfektně zmáknutých povahách stál příběh hodně – zejména tedy jeho vedlejší linky, které nebyly vždy úplně nutně potřeba pro hlavní linii příběhu. Tou bylo velmi dávné tajemství, velmi nebezpečné pro Opskurno i zbytek světa. A ono bylo důvodem, proč bylo Opskurno světu tak pečlivě uzavřené.

I když jsem o postavách věděla hodně, stejně jsem tajemství Opskurna i jejich vlastní objevovala postupně. Opskurno není kniha, která vydá svá tajemství snadno a rychle - úplně z toho bylo poznat, že pan autor to se zákazem studia historie myslel vážně - tajemství bylo pohřbené v čase, zaprášené a zasuté do nejhlubších temných koutů. Čtení mi trvalo celkem dlouho, i když mě kniha bavila a zaujala. Ono to tak u některých je. Není to lahůdka, kterou slupnete za den nebo dva, protože u ní není nutné moc přemýšlet. Naopak. Jedná se o knihu, která má zajímavý svět, promyšlenou zápletku a vyžaduje od čtenáře plnou pozornost. Každý malý detail může být důležitý a občas něco velmi důležitého jen tak nenápadně proplyne v textu a může zmizet bez povšimnutí. A pak je na řadě zmatené tápání v dalším ději. Proto si nemyslím, že kniha bude sedět každému. Styl vyprávění je hodně specifický. Vsadím boty (a klidně i oblíbené), že při druhém čtení v něm objevím zase další věci a kouzla, co mi při prvním čtení utekly.

Příběh byl hodně spletitou kombinací aktuálního dění, minulosti a magie, která spojovala oba tyto časy. Magie má navíc docela zajímavou podstatu, kterou jsem ještě jinde nečetla. Jak už jsem psala, drží si pan autor svoje tajemství pěkně pod pokličkou a vzdává se jich jen pomalu a neochotně. K tomu si užívá celkem podrobné popisy a některé úseky děje by se mohly zdát zbytečné. Svádí to k chuti knihu osekat o některé vedlejší linky, ale při bližším zkoumání jsem si uvědomila, že by to byla škoda. Přišla bych tím o mnoho vtipných situací při sledování svérázných opskurenských tradic a povah a životních příhod místních obyvatel. To všechno (snad i záměrně) odvádělo pozornost a pan autor mi tak spíš zamotal hlavu.

Hlavní zápletkou, jak už jsem psala, je jakási záhada související s městem, zázračnými schopnostmi jeho obyvatel a jistou tajemnou loukou. Rozmotat tu záhadu bylo docela dost těžké hlavně proto, že pan autor často odbíhal k oněm příhodám okolo, i když byly zábavné, dost to tříštilo pozornost. Při čtení mi tak občas něco uteklo a musela jsem se vracet. Množství vedlejších linek, které neměly pro hlavní příběh souvislost, mě prostě mátlo. Naštěstí vše postupně a pomalu – hodně pomalu – zapadá dohromady. Takže doporučuji knihu neprokládat jinými a najít si na ni dost času. Při návratu po delší době do rozečteného příběhu by zapadnout nemuselo nic obzvlášť, když čtení přerušíte v nějaké zdánlivě bezvýznamné, ale překvapivě důležité chvíli.

Kniha se čte zvláštně – tak trochu obskurně – je potřeba na ni mít náladu a se čtením nespěchat. Počítejte s tím a věnujte jí čas, který vyžaduje. Jinak od ní nedostanete to, co může dát,  a to by byla škoda.

 

P.S.: Pokud máte pocit, že je článek poněkud zmatený, není divu. Prostě Opskurno, no :D


O knize:

Autor: Andrew Caldecott

Série: Opskurno (1. díl)

Překlad: Petra Johana Poncarová

Vydal: Host

Rok vydání: 2018

Počet stran: 450




2 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

I mě historicjý vzhled obálky a divně znějící název zaujal na první pohled. :)

Nikolaoss řekl(a)...

U druhého dílu je podobná a název taky zní podivně. Zrovna váhám, jestli ho pořídit nebo ne. Díky za komentář a přečtení :)