Temnota

Drak. A sestra. A kníže.

Autor: Kiersten Whiteová

Série: Dobyvatelská sága (1. díl)

Překlad: Hana Netušilová, Kristýna vyhlídková

Vydal: CooBoo

Rok vydání: 2018

Počet stran: 424

Můj názor:

Marně vzpomínám, co přesně mě na knize kdysi zaujalo tak, že jsem ji chtěla přečíst. Výsledné dojmy po dočtení totiž zcela zastínily očekávání.

Na poměry YA nabízí kniha opravdu zajímavý příběh, ve kterém dostane slovo skutečná historie daleko víc než romantické pletky a trable s láskou hlavních hrdinů. I když ani to v příběhu nechybí.

 

Anotace:

Nikdo ve skutečnosti neočekává, že princezna bude drsná a samostatná. Ale Lada Dracula je přesně taková. Od chvíle, co byla společně se svým mladším bratrem vyhoštěna ze své vlasti Valašska a jejich otec zmizel, je vychovávána na osmanských dvorech a vždy věděla, že je pouhým pěšákem v cizí hře - a nehodlá se s tím smířit.Tajně trénuje a chystá se na den, kdy přijde její čas, ona uprchne a vypraví se do své domoviny, aby zde uplatnila právo prvorozené a stala se vladařkou. Ale jednoho dne potká Mehmeda, jednoho ze synů samotného sultána. A vše se rázem zkomplikuje. 

…

Historii si paní autorka pochopitelně přizpůsobila vlastním potřebám, ale kniha ponouká k tomu vyhledat si, jak to skutečně bylo. Při tomto vyhledávání jsem objevila ledaco, co mi uniklo a díky knize jsem si zajímavě doplnila znalosti, aniž bych měla pocit, že se něco učím :). Navíc je příběh Osmánců, křesťanů a knížete Dracula zajímavý a já jsem zatím nečetla nic podobného – rozhodně ne v YA fantasy. Už jenom kvůli tomu stojí kniha (trilogie) za to. Příběh je navíc podáván poměrně drsným způsobem, což by knihu mohlo přiblížit starším čtenářům.

Kolikrát jsem byla překvapená, když jsem si při čtení uvědomila, jak mladí vlastně hlavní hrdinové jsou. Ale nebylo divu, že působili starším dojmem. Paní autorka jim připravila nelehké osudy, které nebyly úplně nereálné. K obecným znalostem historie patří i toto období, kterým se paní autorka zabývá a tak jsem při čtení tak nějak věděla, že podobně se všechno klidně mohlo stát – konec konců brát si jako záruku poslušnosti otců jejich děti bylo v určitém období běžné a praktické opatření. Dost událostí a faktů jsem si však musela (a chtěla) dohledat, protože mě to opravdu zaujalo. Přiznávám, že moje znalosti historie se drží spíš středu Evropy, možná víc k jejímu západnímu konci. Bylo příjemné si přečíst i něco o tom, co se dělo na východě – v oblasti Valašska, Konstantinopole a osmánské říše. Za to rozhodně bod navíc – kniha dokázala vzbudit zájem o skutečnou historii a paní autorka dokázala události pěkně využít pro svoje záměry.

Romantická linka nabízí hodně zajímavě pojatý milostný trojúhelník, který nebude vadit snad nikomu. Fakticky by se dalo říct, že to nebyl ani trojúhelník, jak je běžně chápán. Za mě se jednalo prostě o vztah a jedno nešťastné a nenaplnitelné zamilování se. Překvapením bylo, že hlavní hrdinové přistupují ke svým citům poměrně dospěle a nijak zoufale na nich nelpí. Dokážou fungovat v životě a se svými city prostě žít, pokud je vyhodnotí jako nereálné. Taktéž mají své priority, které musí mít – a často i dostanou – před city přednost. Občas neváhají ani vzájemné city využít ke svému prospěchu nebo jako součást strategie. V průběhu děje se také posouvají dál, poznávají nové lidi a jejich city se mění s nimi, dostávají novou podobu, vyvíjejí se. Vše je navíc podané tak, že to nepůsobí přeslazené, vyhýbají se tomu všemožná klišé. Měla jsem strach ze záležitostí stejnopohlavních párů, protože to není zrovna můj šálek čaje a v literatuře to nevyhledávám. Tady však musím konstatovat, že to tam prostě patřilo a přispělo to právě k oné originalitě vztahů mezi hrdiny.

Ve třech knihách je na vývoj všeho dost času. Všechno má svůj prostor a potřebný čas a tak působí povahy hlavních hrdinů i jejich prožívání přirozeně. Všechno začíná už v dětství hlavních hrdinů. Tyhle začátky mě obvykle nebaví, ale tady byly jejich osudy natolik zajímavé a napínavé, že mě zaujalo už toto. Navíc události, které postavy v dětství zažily, formovaly jejich povahy později a paní autorka neudělala v tomto ohledu žádnou botu – všechno se jí propojilo do jednoho funkčního celku.

Bylo dokonce jedno, jestli jsem si postavy oblíbila nebo mě štvaly – ano, něčím mě štvaly, jenže nesnažily se být jiné, než jaké skutečně byly a jaké musely být vzhledem k jejich životu. To je obrovské plus. Nikdo by přeci nečekal od vládce Osmanů, že kvůli lásce udělá nějaké nesmyslně vášnivé gesto a obětuje například své plány na obsazení Konstantinopole.

Celou trilogii jsem slupla hned po sobě a žádné přesycení jedním příběhem nebo nuda nenastaly. Naopak děj plynul pěkně, možná místy ne úplně rychlým tempem, ale na nezajímavost příběhu si opravdu stěžovat nemůžu.

Takže ano, celkové hodnocení nemůže být jiné, než že tahle trilogie je prostě dobrá. Nadprůměr v rámci žánru, originální příběh, uvěřitelné postavy a velmi zajímavé historické pozadí, ve kterém postavy žijí. Kniha určitě zaujme i starší čtenáře a bylo by škoda vyhnout se jí jen kvůli zařazení do YA.