Šedí bastardi

Žít v sedle! Zemřít na mazlovi!


Autor: Jonathan French
Série: Země Lot (1. díl)
Překlad: Hana Vrábelová - Šimečková
Vydal: Host
Rok vydání: 2019
Počet stran: 461

Můj názor:

Kniha mě lákala už ode dne, kdy jsem ji zahlédla v edičáku. A rozhodně jsem s ní nešlápla vedle – ono s knihami od Hostu se to prostě nestává. Škoda jen, že se mi o knize tak špatně píše – tohle nejde popsat, to se prostě musí zažít :).

…

Skupiny poloorků – takzvaná Kopyta – jsou to jediné, co stojí mezi říší lidí a divokých orků. Prohánějí se na svých obrovských divočácích po pláních území Souzených, které jim kdysi připadlo, a chrání všechny před nájezdy orků, kteří chtějí obsadit území jiných ras.

Každé kopyto má svou vlastní osadu, kterou si brání a v níž panuje přísná hierarchie. Není jednoduché stát se jezdcem Kopyta a ještě těžší je stanout v jeho čele. Přesně na tento post pomýšlí hlavní hrdina příběhu mladý poloork Šakal. Již delší dobu je totiž patrné, že starý vůdce Jílmistr neplní svou funkci tak, jak by bylo potřeba a jak se patří. Vypadá to, že v brzké době by se mlaďochovy ambice mohly naplnit.

Jenže je Šakal připravený postavit se do čela svého Kopyta? A co za divné plány má Jílmistr? Události posledních několika dnů nasvědčují příchodu velkých změn. Otázka je, pro koho to bude dobře a jestli vůbec pro někoho…

…

Nevěříte, že je možné napsat fantasy, ve které hlavní roli nehrají éteričtí elfové, stateční rytíři nebo vousatí trpaslíci? Zapomeňte na tahle klišé a vítejte ve světě poloorků. Válečníků kopyta, kteří jezdí na divočácích a pro něž je válečnická čest a bratrství v Kopytu víc než vlastní život.

Kniha je psaná pro dospělé, takže pana autora moc netrápí drsnější mluva jeho poloorků a dalších postav. Musím říct, že samoúčelná a laciná nebo rádoby umělecká vulgarita v knihách mi vadí, ale tady to mělo svůj účel a nebylo to používáno přehnaně. Spíš by mi připadalo divné, kdyby poloorci mluvili perfektní spisovnou… asi orkštinou (?) bez jediného drsnějšího výrazu. 

Také jejich vtipkování mezi sebou bylo občas trochu drsnějšího zrna. Jenomže tenhle příběh to prostě potřeboval a patřilo to k němu. Orkská hrubost skvěle doplnila atmosféru. Vsadím se, že vadit to nebude nikomu, naopak se některým výrazům dá pěkně zasmát.

Věřím, že překladatelka si musela svou práci opravdu užít a na knize je to vidět.

Atmosféra, která je v knize nastavena, je překvapivě příjemná, i když hrdinové tráví většinu času v nebezpečí, bojích a potížích. Je taková lehce temnější, ale nechybí ani zábavné chvilky, kdy jsem se mohla ušklíbnout nad podařenou situací nebo hláškou. 

Ani na chvilku jsem nebyla na pochybách o složitosti života v Souzených a nebezpečí, které všude je. Zároveň však bylo poznat, že poloorci svůj život milují a pan autor uměl všechno předat tak, že jsem si čtení hodně užila a bez problémů jsem pocity hrdinů sdílela. V knize mají své místo intriky a mocenské boje stejně jako přátelství a zrada. A dokonce jsem mezi orky našla i první orkskou feministku, která bojovala o svoje místo v kopytě mnohdy tvrději než leckterý chlap.

Hlavní hrdina Šakal se od začátku zaplete do situace, která se mu zprvu zdá nepochopitelná, ale postupně rozplétá záhadu toho, kdo s kým peče, kdo je přítel a kdo naopak ne. Celý jeho svět, přání a ambice se obrátí vzhůru nohama a Šakal na své cestě k budoucnosti přijde o většinu naivity a iluzí a taky o značnou část mladické arogance. 

Šakal není zrovna myslitel. Spíš bojovník. Sebevědomí má však za tři a tak se občas stane, že koná rychleji, než se stihne pořádně zamyslet nad důsledky. Ke svým přátelům a jezdcům z kopyta chová bezmeznou oddanost a důvěru a i když se snaží tvářit jako drsoň, má v podstatě dobré srdce a smysl pro čest a spravedlnost. Teda ne že by drsoň nebyl, ale žádnou máčku u  poloorků pochopitelně nenajdete. Líbily se mi ty momenty, kdy pochopil, že jednal zbrkle nebo udělal vyloženou blbost, kterou nahrál protivníkům. Dokázal se však poučit a příště jednal rozumněji. Plány protivníků nebyly tak průhledné, takže bylo jasné, že občas se na něco nachytá. Oceňuji, že jsem byla často překvapená a nachytaná i já.

Moc se mi líbil svět, který si pan autor vytvořil. Kopyta, jejich způsob života a boje, různé více či méně magická stvoření a potvory… Hlavně ta Kopyta. To bylo skvěle vymyšlené společenství. V jejich fungování jsem nenašla žádné klišé typické pro fantasy. Děj je pěkně bohatý, není tu nouze o napínavé okamžiky a nečekané zvraty.

Takže: originální, svěží, akční, zábavné. 

Zajímavý svět, lákavý příběh a čtivý styl. Řekla bych teda, že tomu nic nechybí. Neskutečně mě to bavilo a jestli bude další díl nebo cokoli jiného od autora, bez váhání po tom sáhnu.

P.S.: Můj drahý, který je normálně schopný mrcasit se s jednou knihou třeba měsíc, přečetl Bastardy za dva dny. Je potřeba ještě nějaké další doporučení?

Anotace:

Krví nasáklé fantasy plné sarkasmu a temnoty.

Žít v sedle! Zemřít na mazlovi! Takové je krédo poloorků obývajících Souzené země. Tito bývalí otroci střeží svůj neutěšený kraj na hřbetech obřích divokých prasat, jimž přezdívají mazlové. Jsou tím jediným, co stojí mezi honosným a bohatým královstvím lidí, Hispartou, a divokými tlupami čistokrevných orků.

Šakal střeží svůj kraj coby člen Šedých bastardů, jednoho z osmi bratrstev, která přežila kruté obléhání Souzených. Mladý a ctižádostivý kříženec již dlouho nesouhlasí s rozhodnutími vůdce a zakladatele Bastardů, válečníka zvaného Jílmistr, a usiluje o jeho sesazení. Na své straně má věrného trojkrevného přítele Kaňoura a Nádhernou, jedinou jezdkyni v kopytu.

Když do pevnosti Šedých bastardů zavítá cizí čaroděj, plány na svržení šéfa jsou prozrazeny a Šakal se musí vydat na cestu. Během svého putování se utká s nebezpečnými protivníky: magickými kalňáky, hispartskými třasořitky, siláčími hordami i hrozivými kentaury, kteří za Zrádcova měsíce vyjíždějí vykonávat své krvavé rituály. Při hledání pravdy se Šakal musí rozhodnout, komu zůstane věrný, a najít si své místo ve světě, který odměňuje jen zlovolné.