Leichenberg

„Člověk nebo srnka, on v tom stejně není žádný rozdíl.“

Autor: Oskar Fuchs

Vydal: Epocha

Rok vydání: 2020

Počet stran: 336

Můj názor:

Když jsem si o knihu psala, říkala jsem si, že po dlouhé řadě romantických odpočinkových příběhů potřebuju přitvrdit. Chtělo to zase knihu, která se o romantiku ani neotře – výběrovku vyhrál Leichenberg. A tak teda jo, přitvrdila jsem :D

…

Po skončené občanské válce by si vojensko politická sekce (VPS) moc ráda vycvičila vlastního vojenského mága a dámám z VPS uvízl za nehty (po delším lovu na něj) právě hlavní hrdina knihy Gabriel Leichenberg. Gabrielovi není moc po chuti, že by jim měl dělat bojového magického mazlíka a navíc má vlastní plány na to, co s volným časem. Z válečných dob má ještě nějaké nevyřízené účty a strašně moc rád by podtrhl a sečetl.

Za války byl členem XIII. pěší jednotky složené z grázlů, zlodějů, vrahů a uchyláků – prostě potrava pro první linii. Účastnil se s nimi nejhorších bojů a po poslední akci přežil on jediný. Teď je na pomstu za zradu své jednotky sám – teda ne tak úplně. Protože má schopnosti bojového mága, umí si na pomoc povolat nejen svého nadřízeného z XIII. pěší a jeho jednotku, ale i svého dávno mrtvého dědečka, který sloužil jako velitel v nacistické armádě s jeho smečkou ss-manů.

…

Anotace:

Občanská válka skončila. Mnozí se vracejí domů. Mezi nimi i Gabriel Leichenberg. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší – trestní jednotky nasazované do těch nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k máni – vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů . Má v plánu se pomstít za události, které proběhly za války v jeho rodném městě. Ovšem v cestě mu stojí nejen divoké ozbrojené bandy rabující pohraničí, jeho bývalí protivníci, kteří zatím získali moc, ale i vojensko-politická sekce (VPS), která s ním má vlastní úmysly.

…

Můj názor na knihu je dost rozporuplný, na jednu stranu to bylo zábavné a akční čtení, i když mě na něm pár věcí štvalo. Utíkalo rychle a nebyl problém se do knihy začíst a slupnout ji téměř na jeden zátah. 

Na druhou stranu z toho moc nezůstalo a vím jistě, že znova tuhle knihu už číst nebudu, protože jen skvělé drzé kecy a průpovídky hlavního aktéra příběhu mi nestačí. Shrnula bych to tak, že mě příběh bavil jen napůl, tedy spíš jen jeho určitá část.

Hlášky hlavního hrdiny a ostatních mužských postav jsou jednoznačně super – to teda rozhodně a pobavily mě dost často, na nedostatek akce si nemůžu stěžovat, mrtvol byla skutečně hojnost a zmiňovaná romantika se nedostavila ani v náznaku. V tomto ohledu to byla sázka na jistotu.

 V příběhu mi však chybělo takové to něco, po čem bych si řekla – jo, to bylo fakt dobrý. U mých ostatních oblíbených autorů žánru to nikdy nepostrádám, ale s panem Fuchsem jsem si po této stránce moc nesedla. Tím nechci říct, že by psal špatně - to vůbec ne! Styl má skvěle čtivý a text odsýpá jedna báseň. 

Chyběl mi tam spíš nějaký výraznější, zajímavější příběh, který by mě upoutal, ale to byla možná moje vina, protože dvě předchozí knihy autora jsem nečetla a podle všeho se všechny odehrávají ve stejném univerzu. Mohly by se tedy doplňovat a příběh, který mi tu chyběl, mohl být v předchozích knihách, k nimž by byl Leichenberg jen epizodním doplňkem. Nevím a bohužel nemohu posoudit. Stejně ve mě však přetrvává pocit, že se na stránkách neudálo nic zásadního. Po stránce příběhové mi prostě kniha ničím moc v paměti neutkvěla. Tolik tedy k slabšímu příběhu. 

Bohužel pro knihu však situaci moc nezachránil ani skvěle hláškující Leichenberg, který vůbec nebyl špatná postava. Naopak mě bavil ze všech postav v knize nejvíc, i když seznámit se s ním osobně bych fakt nechtěla :). K jeho škodě ho dost utloukali ostatní – nebo spíš utloukaly.

Jo správně. Knihu mi výrazně kazily velmi nepříjemné ženské postavy, buď šablonovité blběnky nebo nepřesvědčivě tyranské svině. Nic mezi tím. Ne že bych byla feministka nebo tak něco a normálně mi ženské postavy podobně vykreslené zase až tak nevadí (ani sadistky ani blběnky), podobných knih přeci jen přečtu dost. Tady ale hrály poměrně významné role, na stránkách se tudíž objevovaly hodně často a svou debilitou občas dokázaly zastínit i famózního Leichenberga. Byly tak extrémně protivné, samolibé a násilnické až působily jako laciné dominy. Vůbec mě nedokázaly přesvědčit o tom, že jsou takový typ čůzy, jakou bych na dané pozici očekávala. Jejich nepřesvědčivost a teatrální rádoby-drsnost mi kazila zážitek při čtení. Blběnky zase byly až moc žensky roztomiloučce pitomé a to i mezi vojačkami. 

Krom toho bylo ženských postav až nepříjemně mnoho. A přiznávám narovinu – tyhle knížky čtu kvůli drsňáckým týpkům s plnou hubou hlášek, kvérem proklatě nízko a ostře broušenou kudlou. Leichenberg takový byl, ale dámy ho kastrovaly a srážely ho na pozici tupého submisiva, který panáčkoval za cígo a gumového medvídka. A to mě nebavilo.

Rozumím tomu, že pokud někoho dlouhodobě týrají za účelem naučit ho poslušnosti, udělá ten člověk nejspíš všechno, aby se podobnému týrání vyhnul. Mě ale při čtení nejspíš nějak unikla dlouhodobost toho všeho. Zdálo se, že Gabriel začal poslouchat neuvěřitelně brzo. 

První mučení bylo drsné, to teda sakra že jo a vlastně jsem i ráda, že pan autor na popisy Leichenbergovy převýchovy moc neplýtval slovy – vyloženě detailní popisy mučení nemám ráda. Jenže možná kvůli tomu mi uteklo ono delší časové období, po které převýchova trvala. 

Nápady pana autora na donucovací prostředky byly až nepříjemně živé – a teď to myslím v tom dobrém slova smyslu – dokázala jsem si poměrně živě představit, jak odporné by bylo něco z toho si zkusit na vlastní kůži. Na Leichenbergovi jsem ale nějak moc nepozorovala psychické dno, na kterém by se nejspíš měl ocitnout někdo, kdo je zlomený k poslušnosti – chyběl mi onen bod zlomu. On navíc každou hláškou a způsobem uvažování dokazoval, že je prostě v pohodě.

V textu jsem si bez problémů našla i části, které se mi hodně líbily. Odstavce, kde Gabriel vzpomínal na chvíle u jednotky XIII. pěší, byly super. Čtivé, akční, drsné – prostě přesně takové, jaké v podobných knihách hledám. Když ze stránek na chvilku zmizely krotitelky mazlíků, bavilo mě to na sto procent. Mužské postavy byly přesně takové, jaké jsem čekala, že budou. Drsní vojáci, kteří pro ránu nejdou daleko, obdaření prořízlou hubou a notnou porcí cynismu a černého humoru. Tohle jsou přesně ty důvody, proč danou literaturu čtu.

Takže shrnutí: Leichenberga jsem si zamilovala i popisy jeho bojů z dřívějška. Taky koncept válečných mágů a Gabrielovy schopnosti mě bavily. Kupodivu jsem si oblíbila i nacistického dědka Leichenberga. Nelíbily se mi ženské postavy a převychovávání hlavního hrdiny na poslušného válečného mága.

Rozhodně neváhejte se čtením, pokud máte tento typ literatury v oblibě. Já další knihu od pana autora nejspíš taky zvážím. V Leichenbergově příběhu zmiňoval občas Frosta a tento pán mě zaujal.

Za laskavé poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Leichenberga si můžete koupit tady.