Drahokamy - série

Autor: Kerstin Gier
Části série: Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smaragd
Roky vydání: 2015
Počet stran: 336/352/416
Nakladatel: CooBoo
Překlad: Tereza Pecková

Anotace:
1. díl

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem. 

Můj názor:

Kdybych si tak uměla vzpomenout na to, kde jsem přišla k prvnímu dílu této kouzelné, časocestovatelské série…  no neumím. Budu se s tím muset smířit :) Co ale vím určitě je to, že mě ke knize přitáhl právě ten nápad s cestováním v čase. A že je k tomu přidána trocha romantiky, to rozhodně nevadí.

Na samotném začátku příběhu jsem poznala hlavní hrdinku Gwendolyn Shepardovou, která je vypravěčkou příběhu. A hned na začátku mi padla do oka.  Je totiž naprosto uvěřitelná – opravdu se chová a myslí jako šestnáctiletá holka. Je vtipná, drzá, impulsivní a svá. Některým jejím výrokům jsem se opravdu s chutí zasmála. A krom toho má jednu malou zvláštnost, která je pro děj knihy dost podstatná – zdědila časocestovatelský gen a může se tak pohybovat v čase do minulosti. A také vidí duchy a může s nimi komunikovat.

Když se jí skok časem přihodí poprvé, je z toho trochu zaskočená, protože ta, která gen zdědila, měla být její sestřenice Charlotte, od dětství připravovaná na náročnou úlohu cestovatelky časem. Gwen nebyla připravovaná na nic. Stejně jí ale nezbude nic jiného, než se s tím smířit. Stává se tak Rubínem, jedním ze dvou posledních cestovatelů časem. Tím druhým je Gideon de Villiers – Diamant.

Gideon je případ sám o sobě. Bere svoji časocestovatelskou roli nesmírně vážně a protože mu od mala vtloukají do hlavy, že spasí svět, je o tom hluboce přesvědčený. Krom toho je taky vysoký, urostlý a přitažlivý. Umí hrát na housle, šermovat a mluvit cizími jazyky. Někde hluboko uvnitř něj (pravděpodobně nalevo pod žebry :)) je dobré srdce, ale navenek je prostě arogantní až hrůza. V tomto typu knih tedy ideální objekt lásky hlavní hrdinky.

Děj knihy není nijak komplikovaný. Gwenny se po svém skoku časem dostává do služeb řádu, který spravuje chronograf – stroj, díky němuž může člověk s časocestovacím genem skočit do minulosti na přesně určené místo. Funguje na krev konkrétního cestovatele a obsahuje vzorek krve všech drahokamů, kteří žili – všech dvanácti. Tedy obsahoval by, kdyby nebyl ukraden těsně po Gwenině narození. V řádu mají nyní náhradní stroj, který ale pochopitelně všechny vzorky neobsahuje a Gideonova úloha je sehnat v minulosti ty chybějící. Jakmile budou kompletní, svět se prý navždy změní. Rubín mu měl původně pomáhat, jenže jak už jsem psala Gwenny skoro nic neumí a tak je spíš zdrojem komických situací. Občas ale dokáže překvapit i samotného Gideona…

Série opravdu není nijak komplikovaná a nelze ji považovat za žádné veledílo literatury. Určitě se najdou některé s lepší zápletkou a lépe napsané, ale tato má svoje obrovské kouzlo, které se mi nedaří nijak pojmenovat. Snad je to díky ústřednímu páru G + G mezi nimiž to úžasně jiskří. Možná v zajímavých kostýmech, situacích a cestách časem nebo v tom, jak paní autorka prostřednictvím své hrdinky příběh vypráví. Některé Gweniny průpovídky byly opravdu skvělé a pobavili mě. Nevím, opravdu netuším, čím mě tato série tak okouzlila, ale už jsem ji četla několikrát a ještě si ji určitě párkrát přečtu. V jednoduchosti je prostě občas krása :).

Knihy se čtou prakticky samy, velice příjemně a bohužel dost rychle :). Jednotlivé díly na sebe navazují přesně v místě, kde předchozí končí, takže navázání je plynulé a člověk se neztratí v ději. Na to, jak byly knihy krátké, do nich dokázala paní autorka vecpat celkem hodně akce, která se pěkně střídala s romantičtějšími scénami. A protože si Gwenn občas kvůli Gideonovi i slušně poplakala, vložila paní autorka do děje jednu z nejúžasnějších nadpřirozených postav – ducha chrliče Xemeriuse, aby situaci trochu odlehčil svými řečičkami.

Děj se přesouvá z minulosti do současnosti, ale vždycky je jasně rozlišeno, kde zrovna hrdinové jsou. Jednak tím, co mají na sobě a dvak tím, že bylo nutno použít onen stroj času, takže nehrozí, že by se čtenář při četbě zamotal a ztratil ve staletích. Přiznám se, že tyhle kostýmované výpravy do minulosti mě hodně bavily (i ve filmu, který byl podle knih natočen), protože kterou holku by taky nebavily :). Moci se naparádit do šatů, které se nosily kdysi a odejít se svým milovaným tančit menuety do minulosti je úžasná představa :).

Knihy, ač spadají do literatury pro dívky, mají v mých očích poměrně vysoký kredit, protože se mi nezdály zdaleka tak hloupé, jak někdy dívčí romány bývají. Naopak jsem si u nich pěkně odpočala a mohu je s klidným svědomím doporučit i „dříve narozeným“ dívkám :).