Sběratelka parfémů

... dva životy, dvě ženy, současnost i minulost v Paříži, ztracené tajemství vepsané v parfémech...

Autor: Kathleen Tessarová
Překlad: Drahomíra Michnová
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2016
Počet stran: 317

Anotace:

Nedávno provdaná Grace Munroeová nezapadá do společenské smetánky Londýna padesátých let, manželství se moc nedaří a sama je nespokojená. Najednou obdrží dopis z právnické kanceláře. Má přijet do Paříže, kde na ni čeká dědictví. Potíž je však v tom, že o žádné Evě d´Orseyové, která jí odkazuje nemalý majetek, nikdy neslyšela.

Pátrání po její totožnosti zavede Grace o celá desetiletí zpět, do New Yorku, Monte Carla, Paříže a Londýna dvacátých let. Pozvolna odkrývá záhadu geniálního tvůrce parfémů a jeho múzy, jíž se kdysi stala právě Eva. Ve třech jedinečných vůních se vášnivý parfumér pokusil zachytit celou její bytost, její esenci, a učinil ji tak nesmrtelnou. Příběh Evy d´Orseyové nadobro změní Gracin život – je nucena si vybrat zda bude žít podle očekávání společnosti nebo půjde svou vlastní cestou.

Nezapomenutelné vyprávění je hlubokou sondou do komplikované a obsedantní lásky mezi múzou a umělcem, výpovědí o obrovské síle vzpomínek a moci vůní. 

Můj názor:

Kniha mě na první pohled okouzlila svojí obálkou a především parfémy. Kdo by si také nechtěl přečíst příběh, který se opírá o téměř magický obor, jakým míchání parfémů je. S nadšením jsem proto uvítala nabídku recenzního výtisku od Metafory a s velkým očekáváním se pustila do čtení.

V knize jsem se seznámila se dvěma ženami. Jednou z nich je Eva D´Orseyová, která mě měla provázet dějem od roku 1927 a tou druhou Grace Munroeová, jež je průvodkyní rokem 1955.

Zdroj.

Příběh začíná kapitolou věnovanou nemocné Evě a pak hned přeskočí ke Grace. Když se mi Grace představovala, byla Eva už mrtvá a odkázala Grace veškerý svůj majetek, který čítal byt v Paříži a slušnou hromádku výnosných akcií. Ačkoliv Grace vůbec netuší, kdo je ta pařížanka, která jí majetek odkázala, sedne do letadla a letí si do Paříže zjistit víc o svojí nečekané „výhře“. Po té, co dorazí na místo a prohlédne si Evin byt, rozhodne se zjistit si víc o tom, kdo byla ta cizí žena, která jí odkázala to, co po ní zůstalo. Nejen byt a akcie, ale také jedno tajemství, ukryté po dlouhá léta…

„Parfém by měl vyprávět příběh – příběh o tom, kdo jste, kým byste mohla být, možná dokonce i kým se bojíte stát… všechny tyto věci jsou možné“.

Grace působí na první dojem jako taková neprůbojná osůbka, která si žije jen ve vlastní matematicky zaměřené mysli a není šťastná v manželství. Role manželky – ozdoby muže ji nenaplňuje. Sotva se ale dostane do Paříže, přiměje mě otočit s názorem na ni dost výrazně jiným směrem. Bez toho člověka, kterého si vzala, rozkvétá do zajímavosti a krásy. Její manžel přitom nebyl žádný tyran a mizera, prostě se jen stalo to, co se občas v manželství stává a Grace mi sama hned na začátku vysvětlila proč. Nečekané dědictví v podobě majetku zesnulé Evy D´Orseyové jí přinese tu možnost rozhodnout sama za sebe, změnit se z nevýrazné anglické dámy z vyšší společnosti na elegantní pařížanku a především pokušení postavit se na vlastní, byť ještě trochu vratké a nejisté nohy.

„Většina lidí předpokládá, že múza je bytost dokonalé krásy, půvabných a vyvážených tvarů. Jako múzy z řecké mytologie. Ti všichni se mýlí. Múza by ve skutečnosti neměla být dokonalá – měla by se vyznačovat velkým rozdílem v tom, jaká je a jaká by mohla být. Ideální múza je žena, jejíž drsné hrany a rozporuplnost tvarů vás nutí zaplnit ta bílá místa v jejím charakteru. Dráždí vaše tvůrčí schopnosti. Je mimořádnou možností, která čeká na to, aby jí někdo dal tvar“.

Oproti Grace je Eva jako zářivý klenot. Jako dospělou jsem ji poznala nejdříve jen na krátko v první kapitole a moc příjemná se mi nezdála. Když však začala paní autorka psát její příběh od dětství, našla jsem si k ní cestu velice rychle. Díky tomu, že pracovala od mlada jako pokojská v hotelu, formovala její osobnost spousta zajímavých a často dost extravagantních lidí. V důsledku toho byla i ona sama zajímavá a v celku extravagantní. Skoro bych ji nazvala femme fatale a pro některé další aktéry příběhu jí určitě byla. Pro jednoho geniálního parfuméra se stala dokonce múzou. Rozhodně nebyla žádné dokonalé děvče a světice, spíš naprostá realistka a žena otřískaná životem a někdy i potvora, která si šla přímo za svým cílem. Jak říkám, sympatická bytost :).

Zdroj.

Obě časové roviny příběhu stmeluje dohromady vůně parfémů, která je v knize všudypřítomná a cosi záhadného, co obě ženy spojuje dohromady. Není to nic nepředvídatelného, došlo mi to v podstatě hned, ale při čtení nevadilo, že to vím.

„Až trochu zestárnete a vplujete do proudu života, pochopíte – neexistují žádní „dobří“ lidé, holčičko. Všichni se snažíme a prohráváme, snažíme se příliš a prohráváme příliš často. Pamatujte si to. Nakonec bychom hříchy těch druhých neměli soudit moc přísně“.

Příběh je psán poměrně jednoduše, ale textu tento styl velmi sluší. Paní autorka tak nezabila nic, co chtěla svému čtenáři sdělit. Výrazné a zajímavé myšlenky díky tomu vynikly ještě víc, a že jich bylo docela dost. Eviny dětské kapitoly mě strašně moc bavilo číst. A samozřejmě také ty, kde Grace poznávala tajemství parfémů a vůní. To bylo tak zajímavé a originální! Tímto si mě kniha naprosto získala. Popisy složení jednotlivých vůní byly tak přesvědčivé, že jsem si je málem dokázala představit. Také se mi líbila myšlenka, že některé byly tvořeny na míru konkrétním ženám. Nějak se mi pořád vkrádala představa, jaký by asi byl ten můj :).

„ …Ucítila opojnou sytou vůni. Nejdříve se v ní rozvinul téměř omamný květinový a ovocný buket, jen slabě podbarvený smyslným pižmem s téměř prašným podtónem. Ale pak se vynořila ostrost, krásná, ledová, nečekaná. V bohatém složení vůně bylo něco téměř drtivého, čistá a nespoutaná erotika, která se šířila jako vlna za vlnou kontrastních tónů.“

Paní autorka dokázala vdechnout svým pařížským postavám francouzský šarm a extravaganci a těm londýnským zase pověstnou anglickou upjatost a strohost. Celé to působilo velmi věrohodně.  Postavy se oblékaly, chovaly i myslely tak, jak jim bylo jejich rolí určeno. Paní autorka mi umožnila poznat prostředí pařížského hotelu pro slavné a známé lidi očima pokojské Evy, následně ji zavedla do Monte Carla ke karetním stolům, aby opět skončila v Paříži jako společnice v obchodě s parfémy, múza parfuméra a milenka bohatého muže. Grace zase vyrůstala ve vyšší anglické společnosti. Nebyl by to román pro ženy, kdyby obě hlavní ženské hrdinky nedokázaly nebo se alespoň nepokusily částečně porazit osud a vyhrát na něm svoji vlastní cestu. Pocit kopírování nějaké zažité šablony jsem ale u čtení neměla. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že kniha není malinko delší. Ráda bych se dozvěděla víc z Evina životního příběhu nebo něco víc o výrobě parfémů a konec vzala paní autorka také trochu zkrátka. Na druhou stranu méně někdy znamená více a tak oceňuji to, že vyprávění není vycpáno žádnou zbytečnou vatou a člověk se u čtení nenudí.

Zdroj.

Kniha není nijak zásadní ani převratná, ale každá taková být nemůže. Někdo musí psát i ty, které se prostě jen dobře čtou a mají zajímavý příběh. A mezi tyhle patří i Sběratelka parfémů. Můžu ji doporučit všem ženám, které se rády trochu zasní, mají rády příběhy z elegantních meziválečných a poválečných let a hlavně chtějí zajímavé ženské hrdinky, které se odvážily alespoň trochu překročit svůj stín.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud jste po knize zatoužili, můžete si ji pořídit zde.

P.S.: už pár dní si vybírám nový parfém, myslím, že mě tenhle recenzák přijde docela draho :D