7 klíčů

 

7 ochránců internetu - 7 cílů k odstranění

Kniha mě v nabídce zaujala hlavně tématem, kterému se autorka rozhodla věnovat. Internet všichni používáme denně, aniž bychom potřebovali přemýšlet nad tím, jak funguje. Je pro nás prostě samozřejmostí – šlape to, tak proč to řešit :). Zároveň zůstává tak trochu magickým místem. Na jeho provoz, stabilitu a bezpečnost ale někdo dohlížet musí. A právě o těchto lidech kniha vypráví. O lidech, kteří mají v držení „klíče k internetu“.

Anotace:

6. srpna 1991 – datum, kdy se stal pro všechny dostupný nejdůležitější vynález v dějinách: internet.
Současnost – internet je zcela nezbytnou složkou pro fungování moderní společnosti. Počítačové programy a bezdrátové sítě jsou neoddělitelně provázány se systémy bank, dopravních podniků, záchranných složek, telekomunikací, elektráren, téměř jakékoliv výroby… Pokud by někdo získal kontrolu nad internetem, získal by kontrolu nad většinou vyspělých států.

Jednou z nejcitlivějších částí internetu je tzv. kořenová zóna, kam se ukládají adresy, díky nimž se informace putující po síti dostanou, kam mají. Aby s nimi nemohl nikdo manipulovat, vyvinula ICANN – Nadace pro internetovou infrastrukturu sedm klíčů, jejichž virtuální podpis se otiskne na jediný pravý seznam adres.
Sedm klíčů, které mají moc manipulovat s internetem.

Sedm klíčů, jejichž opatrovníky jsou největší špičky v oboru bezpečnosti IT z celého světa.
Jedním z nich je i Rebecka Retéová, která se právě probudila s pistolí u spánku.
A jejího majitele zajímá jen jedna věc: „Kde je klíč?“

Nový román Åsy Schwarzové není jen strhujícím thrillerem z prostředí hackerů, extremistických skupin a tajných služeb, ale také varováním před reálným nebezpečím, které může kdykoliv ohrozit celou civilizaci.
Sedm klíčů k internetu skutečně existuje a jedním z jejich držitelů je Švédka.

…

Autorka si zvolila velmi zajímavé téma – bezpečnost internetu. A teď nemyslím jednotlivé uživatele, ale komplet celé sítě. Toto téma mě hodně lákalo a těšila jsem se co nového a zajímavého mi příběh odhalí. Bylo mi jasné, že nějaké opravdové detaily se nedozvím, ale aspoň v náznaky nebo malé objasnění „veřejných tajemství“ jsem doufala.

Vzhledem k tomu, že se jedná o thriller, očekávala jsem i celkem napínavý děj a nějaké to smrtelné nebezpečí pro postavy. Toho se mi dostalo prakticky od prvních stránek. Chudáci držitelé klíčů poznali, že jejich práce nemusí být úplně bezva, když se někdo neznámý rozhodne, že jejich klíče chce. Nebezpečí hrozilo nejen jim samotným, ale i jejich rodinám. 

Paní autorka si v příběhu vybrala hlavně dva z držitelů, kterým se věnovala nejvíc – Rebecku a Moogieho. Oba byli mimořádně zranitelní kvůli svému rodinnému životu a tak se na ubližování jim mohla autorka vyřádit. Zároveň také ohrožení zrovna těchto postav bylo asi čtenářsky nejzajímavější, i když mě by bavil nejvíc Roberth, který se uprchl ukrýt před ohrožením do brazilské džungle. Vydírání přes rodinu už je trochu okoukané, kdežto snaha dostat se na kobylku svobodnému a bezdětnému člověku a honička v džungli by byla zajímavá. Jeho prchání jsem ale měla jen naťuknuté okrajově v pár řádcích a autorka se mu osobně nevěnovala. Největší část děje se odehrávala s Rebeckou ve Švédsku a s Moogiem v Británii.

Ne že by umístění hrdinů bylo pro knihu nějak zvlášť podstatné. Paní autorka se výraznými popisy prostředí moc nezabývala a ani to nebylo pro děj potřeba. Při čtení jsem byla daleko víc zaujatá děním než tím, kde se příběh odehrává nebo jak to tam vypadá. O lokaci děje jsem měla povědomí hlavně díky nadpisu kapitol a konkrétní postavě.

Při čtení jsem narazila na drobný nedostatek, který možná jiní (zkušenější) čtenáři thrillerů výrazně vnímat nebudou nebo to pro ně nebude až tak důležité. Byl pro mě obrovský problém sblížit se s postavami. Byly mi lhostejné a nesympatické a vlastně mi bylo fuk, jestli pomřou – jak hlavní, tak většina vedlejších. Většinou mi připadaly neschopné a hloupé na to, jak chytré podle autorky měly být. Nevěřila jsem tomu, že by právě takoví lidé byli vybráni pro držení klíčů k internetu. Postavy se projevovaly dost často jako nerozhodné, moc manipulovatelné na tak zodpovědný úkol a některé pokrytecké a zbabělé. Místy jejich jednání bylo nelogické, vzbuzovalo nepochopení až odpor a to nejen u záporných postav, ale mnohem víc u těch kladných. Jejich motivace k jednání mi dost často unikala a na svou údajnou inteligenci se chovali dost impulsivně (to se nedělají prověrky a nějaký výcvik, než se lidem svěří něco tak důležitého?). 

Smutné je, že by jednání skutečných, úplně obyčejných lidí ve skutečném životě nejspíš takové bylo. Možná by pomohlo, kdyby svým postavám paní autorka dala aspoň nějaký méně opravdový, zato alespoň trochu obdivuhodný rys povahy. Jediný, koho jsem si celkem oblíbila, byl „muž s černým šmoulou“ a i ten nakonec vypadal jako neschopný hlupák a jeho v podstatě hlavní úloha v příběhu se změnila v pouhý „štěk“. Jeho motivace alespoň byly jasné a chování logické a účelné vzhledem k jeho roli v celém ději. Hlavní postava Rebecka mi naštěstí vyloženě nevadila. Sympatie k ní jsem sice také nepociťovala, ale aspoň mi nijak nepřekáželo, že s ní trávím ze všech postav nejvíc času. Hlavní záporáci vyzněli tak nějak rozplizle a do ztracena. Všichni tihle lidé měli být inteligentní, špičky v oboru. Tak proč to nebylo poznat? Působili jako tetky z vedlejšího vchodu – náhodně sebraná partička ne úplně schopných a vhodných kandidátů. U záporáků zase nevěřím, že zrovna oni by dokázali něco takového zorganizovat.

Paní autorka události popisuje dost věcně a s odstupem. Možná by nezaškodilo přidat trochu na vybudování vztahu s postavami. Abych s nimi příběh více prožívala. Takto mě zajímal víc internet než lidi okolo.

Navzdory nechuti k postavám jsem příběh slupla téměř najednou. Bylo to prostě zajímavé a akční čtení. Všechno v nedostatku „lidskosti“ bylo nahrazeno fascinací příběhem a záležitostmi okolo internetu, hackerů a prográmátorů. Přehnané odbornosti ale není potřeba se bát. Autorka má talent popsat všechno tak, aby to v příběhu dávalo smysl, aniž by se nějak do hloubky zabývala technickými detaily. Co se jí taky podařilo výborně, byla psychologie toho, jak se dostat lidem pod kůži a manipulovat s nimi. Líbil se mi rozpor mezi povinností vůči světu a vůči vlastní rodině u Rebecky. O něco míň se mi líbilo Moogieho váhání a přizdisráčství, které bylo jeho hlavním dilematem.

Jako bonus hodnotím to, že se mi nepodařilo odhalit pachatele a na konci jsem byla docela překvapená, i když náznaky rozhodně nechyběly. Dění bylo ale tak zajímavé, že úplně odtrhlo moji pozornost od náznaků a mě se všechno krásně spojilo až na konci. Rozuzlení příběhu se mi moc nelíbilo. Všechno se událo hrozně rychle, chybělo tomu výraznější emoční zabarvení a vlastně jsem si všimla, že je konec, až když mi došly stránky.

Na úplný závěr knihy autorka přidala nějaká ta upozornění co se bezpečnosti týká. Doslov autorky byl tentokrát zajímavý stejně, jako příběh samotný.

Celkově je pro mě 7 klíčů spíš průměrná kniha. Zaujmout rozhodně dokáže. Na první přečtení mě nezklamala a přečetla jsem ji během jednoho dne, nebyla jsem v pokušení ji odkládat. Příběh mě bavil.  Na druhou stranu mi zase nic tak zásadního nepředal a nemyslím, že bych o něco přišla, kdybych se rozhodla knihu nečíst. Znova ji každopádně číst nebudu. Na to mě postavy příliš štvaly a nechce se mi se k nim vracet.

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud vás příběh láká, seženete knihu tady.

O knize:

Autor: Asa Schwarz

Překlad: Helena Matocha

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 328