Vatikánská princezna

„Kdyby lidé znali důvod mých obav, dokázali by pochopit mou bolest“. Lucrezia Borgia

„Bůh si nepřeje, aby hříšník zemřel, nýbrž aby žil a platil“.                      Rodrigo Borgia

Autor: Christopher W. Gortner
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Alpress
Překlad: Lenka Faltejsková

Anotace:

Byla legendami opředená pověstná kráska Lucrezia Borgia zákeřnou femme fatale, anebo nevinnou dívkou, kterou příbuzní neváhali zneužít pro své cíle? Vztahy v rodině Borgiů jsou bouřlivé. Prchlivý bratr Cesare ji miluje, zato s bratrem Juanem se nenávidí, a otec, jehož zbožňovala, se neštítí ničeho. Lucrezia nemá na výběr. Pro své bezpečí se musí podrobit, a zda bude šťastná, nikoho nezajímá.

Můj názor:

Na dobrý historický román už jsem nějaký čas nenarazila. Myslím na takový, u kterého si přečtu anotaci a řeknu si „to musím přečíst celé“. Stalo se mi to až u Vatikánské princezny a stačilo přečíst pouze název, abych věděla, že se mi to bude líbit. Ono totiž už z názvu lze snadno uhodnout, že hrdinkou knihy nebude nikdo jiný než Lucrezia Borgia.

Lucrezia Borgia. zdroj: internet.

Děj románu se odehrává v době, kdy je Itálie roztříštěná na několik menších městských států. Ze Španělska jsou vyháněni židé a francouzský král má chuť pár těch italských států obsadit. Politická situace je tedy celkem nestabilní a stát se může cokoliv. Ve středu toho všeho je Vatikán. Papež Borgia měl velké cíle, ani ne tak pro katolickou církev, jako pro vlastní rodinu. Vojensky mu v této záležitosti měl posloužit jeho syn Juan, v církvi syn Cesare a pomocí manželských svazků dcera Lucrezia.

Pan autor začíná vyprávět svůj příběh v roce 1492, kdy byla Lucrezia ještě (na naše poměry) malým děvčátkem. Bylo jí dvanáct let, když byl její otec kardinál Rodrigo Borgia zvolen papežem a z Lucrezie se přes noc stala velice žádaná partie. Dny jejího dětství v domě otcovy sestřenice Adriany de Milla byly sečteny. Lucrezia se přestěhovala do paláce papežovy milenky Giullie a brzy byla provdána za svého prvního manžela. Kromě zmíněných dam patří mezi hlavní postavy románu i několik mužů, především Lucreziin otec a její starší bratr Cesare. Seznámíme se i s jejími dvěma muži, z nichž milejší mi byl ten druhý manžel, Alfonso Aragonský.

Renesanční Itálii mám opravdu ráda a rod Borgiů je pro mě zdrojem nekonečné fascinace, takže přečtu všechno, co se mi dostane do rukou. Myslím tedy, že v tomto ohledu se mohu považovat za celkem informovaného čtenáře a nemělo by mě tedy v podobném románu nic překvapit. Tady se ovšem panu autorovi povedlo neuvěřitelné. Navzdory všemu co vím, jsem si Lucreziin příběh vychutnala, jako bych vůbec nevěděla, čeho jsou někteří lidé v něm vystupující schopní. Pan autor uchopil svoje postavy s opatrnou citlivostí, aby nás provedl několika lety jejich života, přičemž se žádnou z nich nesnaží nijak přikrášlit, prostě ji čtenáři předloží s jejími dobrými i špatnými stránkami a nechá na něm, aby si vybral, zda mu konkrétní člověk přiroste k srdci takový, jaký (nejspíš) byl.

Lucrezia dostane v knize nejvíce prostoru, protože je hlavní postavou a také vypravěčkou celého příběhu. Nejdříve je naivním děvčátkem, snad až moc naivním, vezmeme-li v úvahu dobu a rodinu, ve které vyrůstala. Půvabná holčička z mocné a vlivné rodiny, milovaná farfallina svého otce papeže, nenáviděná dcera své matky a zbožňovaná sestra. V dalších částech knihy ovšem postupně přichází na to, jaký je svět okolo ní a že za hradbami otcovského paláce nejsou všichni tak hodní a neváhají ji využít, proti její rodině. Jejíma očima vidíme, jak se zbožňovaný bratr Cesare mění  v důsledku nemoci z obdivuhodného mladého muže na násilnickou a žárlivou bestii. Jak ho postupně pohlcuje vidina moci a vlády nad celou Itálii. Na postavě Cesareho se právě ukáže talent pana Gortnera popsat charaktery ve své knize. Protože nejdříve jsem Cesareho obdivovala (a to i přes to, že ho znám z jiných knih) a postupně se můj názor horšil, jak se nemoc podepisovala na jeho příčetnosti. Bohužel i tento milovaný bratr neváhá Lucrezii využívat stejně, jako její otec a první manžel a vůbec kdekdo okolo.  Nakonec jediný opravdu krásný vztah, který ji potká, je její druhé manželství s Alfonsem.

Andělský hrad. Zdroj: internet.

Jak pan autor nemá snahu přikrašlovat postavy, nemá ani tendence přehnaně romantizovat děj. Pokud mohu posoudit na základě mých (jistě stále nedostatečných) znalostí a na základě srovnání s ostatními knihami, které jsem přečetla, drží se pan Gortner poměrně dost přesně známých informací a historických skutečností té doby. V celku realisticky a čtivě předkládá život dívek, manželek, milenek, církevních hodnostářů a vlivných mužů tehdejší doby. Nelibuje si v komplikovaných větách a dlouhatánských popisech, takže příběh se čte svižně a je srozumitelný. Celou knihu rozdělil do pěti částí, ve kterých zachycuje nejzajímavější období Lucreziina života, končí ale před jejím třetím manželstvím, takže doufám v pokračování :). Doba byla docela krutá. O štěstí žen ani milovaných dcer se nikdo moc nestaral. Vlastně ani o štěstí synů. Všichni byli jen figurkami na šachovnici politické moci, o kterou Borgiové usilovali, zaštítěni postavením papeže Rodriga Borgii (Alexandr VI.) v křesťanské církvi. Politiku a pletichy dostane čtenář naservírované na stříbrném podnose a vysvětlené přímými účastníky – Cesarem, papežem a často i samotnou Lucrezií. Místy je vše tak zamotané, že si nejste jistí, kdo vlastně v tu chvíli využívá koho, ale je jasné, že kdo hraje o vše, může také vše ztratit. Situace se nakonec vždy projasní a vítězové i poražení (pokud ještě žijí) rozehrávají novou partii mocenských bojů. K mé velké lítosti byla často tou, která ztrácela, Lucrezia, ať už šlo o lidi nebo iluze.

Moc se mi líbilo, že pan autor nepředstavil Lucrezii jako zákeřnou potvoru, využívající svého postavení a krásy na manipulaci s muži ani jako křehkou světici, jen ji na oltář postavit. Toto tu už bylo v jiných knihách a nepůsobilo to na mě důvěryhodně ani přesvědčivě. Kniha Vatikánská princezna Lucrezii představí, jako ženu, která se snaží jít za svým štěstím, chybuje, často se vše obrátí proti ní, ale ona to nevzdá a navzdory zklamání se v milovaných osobách a tváří v tvář bolestným ztrátám, si uchová zásady slušného člověka. To vše je předloženo v poutavých kulisách Říma a lesku chodeb Vatikánu, Andělského paláce a luxusu domů římské honorace.

Knihu mohu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům historických románů i těm, kteří by chtěli s tímto žánrem začít a nevědí, kterou knihu zvolit. Příběh je totiž dostatečně zajímavý a čtivý a zároveň se dozvíte hodně z historie dané doby, aniž byste byli nepříjemně poučováni nebo nuděni.

Za poskytnutí recenzní knihy do mé čtečky moc děkuji Palmknihám. Knihu pro sebe seženete zde.

Vatikán. Zdroj: internet