Stínová královna

„Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je v této zemi nejmocnější mezi všemi.“

Autor: C.J. Redwine
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Baronet
Překlad: Jiřina Stárková

Anotace:

Po matčině smrti se život korunní princezny Lorelei dramaticky změní. V zájmu posílení odvěkého spojenectví její rodné Havraní říše a sousedního Morkantu se Loreleiin otec znovu ožení, a sice se sestrou zesnulé královny, Irinou.

Zpočátku se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku: panovník Havraní říše i jeho dvě děti jsou konečně šťastní. Irina však pomocí temné magie postupně ovládne celý zámek včetně krále, jenž se stává pouhou loutkou, závislou na vůli své manželky...

Lorelei ví, že proti Irině může bojovat jen jedinými zbraněmi – a to kouzly, která budou mocnější než královnina. Musí však být rychlejší, důvtipnější a silnější než Irina a v boji o trůn Havraní říše a záchranu lidu svého království je ochotná obětovat i to nejcennější – svůj vlastní život.

Můj názor:

Tuhle knihu jsem prostě musela mít a přečíst a věděla jsem to hned, jakmile jsem viděla poprvé její obálku a přečetla anotaci. Obojí přinutilo moji zvědavost našpicovat uši a pořádně otevřít oči a s každým dnem, který zbýval do vydání, moje očekávání od knihy rostla a rostla… Potom se mi, díky recenzní kopii od Palmknih, konečně dostala do rukou Stínová královna.

Bylo nebylo…

Takto pohádkově začíná příběh princezny Lorelei Diederich z Havraní říše (ano, zkoušela jsem to jméno říct nahlas a málem jsem si zlomila jazyk). Lorelei zemře maminka a její otec, král, po delší době nachází opět ženu, kterou by mohl milovat a která, jak se zdá, bude dobrou matkou pro jeho děti. Nová královna Irina je všeobecně oblíbená a na první pohled nic nebrání budoucímu štěstí celé rodiny i země. A pak, už po prvních pár stranách se z idylické pohádky stane horor. Čarodějnice Irina zaútočí a uchvátí trůn Havraní říše pro sebe. Král je mrtev a princezna s princem na útěku. Po tomto děsivém začátku přeskočíme devět let a je nám konečně dopřáno blíže se seznámit s hlavními hrdiny.

První hlavní hrdinkou je samotná princezna Lorelei. Jednu dějovou linii knihy věnovala autorka jí, jejímu bratru Leovi a ochránci Gabrilovi. Princezna, ačkoliv měla být určitě velmi mladá, mi vůbec nepřipadala jako dospívající dívka. Měla v sobě naprosto dospělou odpovědnost – za svoji zemi a svůj lid, a smysl pro povinnost – možná proto, čím si musela v dětství projít. Možná proto, že byla marduška – čarodějka a věděla, že je jediná, kdo se může Irině postavit. Vlastnosti jako odvaha a čest jí nejsou cizí, stojí za svými sliby a plní slovo. Líbil se mi také její přístup ke kouzlení. Žádná surovost a násilí, ale úcta a spolupráce. Všechny tyto vlastnosti se jí budou více než hodit, až se pokusí porazit Irinu a vzít si zpět trůn Havraní říše, který jí právem náleží.  Její vzhled je typicky sněhurkovský – černé vlasy, hnědé oči, rudá ústa, ale to je taky vše, co má se Sněhurkou společného :) trpaslíky po jejím boku nenajdete a rozhodně nebude spát ve skleněné rakvi po požití jablka a pokorně čekat na záchranu od prince.

„Moc odvážná se necítím. Jen vím, co je třeba vykonat a nikdo jiný to za mě neudělá. Nikdo jiný nedokáže bojovat s Irinou zbraněmi, kterými zničila Havraní říši. Jenom já. To ze mě ale nedělá bojovnici. Jsem jen nejvhodnějším nástrojem k uskutečnění nezbytné práce.“

V druhé dějové linii je naší, poněkud nemilou společností, marduška (čarodějnice) Irina, původem ze země Morkant, toho času královna-uchvatitelka Havraní říše. Podle popisu paní autorky byla Irina nesmírně půvabná blondýnka, ale navrch huj a vespod fuj. Pod krásnou slupkou se totiž nalézala pokřivená, závistivá a záštiplná duše. Nebylo jí zatěžko vysávat ze své země sílu a týrat její lid, jen když dostane, co chce. Možná by se ji dalo i chápat, když se dozvídáme něco z její minulosti, ale záporné postavy tu nejsou od toho, aby byly chápány :). Její přístup ke kouzlení byl úplně jiný než Lorelainin. Irina si vše brala surově a bez ptaní a hlavně bez ohledu na to, od koho si bere. Jako záporná postava a zlá královna byla ovšem nepřekonatelná :).

Poslední dějová linka byla věnována princi Kolvanismiru Arsenjevněkovi , který je vlastně už králem země Eldr – země Drakoňanů. Ano, v tomto převyprávění Sněhurky se mohou někteří měnit v draky. V hrudi jim bije jak lidské tak dračí srdce a oni jsou něco jako drakodlaci. Kolovu zemi napadli obři a skoro celá jeho rodina přišla ve válce s nimi o život. Tak se stal Kolvanismir králem a je na něm, aby vymyslel způsob, jak ochránit svoji zemi a svůj lid. Bohužel Kol nikdy nepředpokládal, že by měl vládnout on – měl přeci staršího bratra, tak si užíval života a najednou mu na krku visí balvan odpovědnosti za celou zemi. Nutno mu přičíst k dobru, že se opravdu snaží, ačkoliv je trochu zbrklý, takže často jedná rychleji, než myslí. Rozhodně mu nelze upřít odhodlání, statečnost a dobré srdce. Bojuje, ačkoliv jeho šance uspět moc vysoké nejsou, ale nevzdává se.

Tyto tři hlavní dějové linie se pochopitelně velmi brzy protnou a dojde k očekávanému střetu mezi tou mrchou Irinou a Lorelei. A na čí stranu se v tomto nesmiřitelném boji dvou mardušek postaví Kol?

O jablka v pohádce taky nebude nouze. Zdroj: internet.

Když už jsme u těch dvou čarodějek - kouzlení v této pohádce je doslova srdeční záležitostí a představa paní autorky o jeho fungování se mi hrozně moc líbí. Považte – pokud chcete provést kouzlo, musíte říci zaklínadlo, ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba dotknout se holou dlaní rostliny, věci, člověka a navázat kontakt s jeho srdcem. Požádat je o pomoc a počkat, jestli bude souhlasit nebo si poslušnost vynutit násilím. Hádejte, která z čarodějek na to jde po dobrém :). To ale nebyla jediná věc, která se mi na této knize líbila. Také například dialogy mezi postavami byly svěží a vtipné a ani ty části rozhovorů, které měly přinést nějaké to mravní poučení, nevyznívaly nijak nabubřele a přechytrale. Vyprávění mělo spád a paní autorka si pozornost čtenáře udržela bez problémů. V příběhu se pořád něco dělo. Vždycky, když už to vypadalo, že se některý z plánů hrdinům podaří a věci se začnou obracet k lepšímu, vymyslí paní autorka něco, čím svým hrdinům cestu k vítězství zkomplikuje. A vymyslí to tak, že to vůbec nepůsobí uměle a násilně, ale zvrat hladce zapadne do příběhu, až si skoro řeknete, že se vlastně dalo něco takového očekávat. Dokonce se dočkáme i nějaké té lásky, ale není to středobod příběhu, pouze příjemné zpestření, které k tomu tak nějak patří.

Navzdory tomu, že se jedná o převyprávění známé pohádky, mi ty podobnosti se Sněhurkou nepřipadaly až tak do očí bijící. Paní autorka je svojí představou pohádky velmi originální a některé situace, obzvlášť ty kouzelnické, mě donutily zírat. Vůbec celá magie, draci a dokonce i ten ochočený raroh Saša, je příjemným zpestřením a z pohádky pro děti se tak stává příběh, který bych malému dítěti před spaním určitě nečetla :). Paní autorka se totiž nebojí ani některých docela násilných scén, a i když netečou potoky krve, je to docela síla.

Celkově paní Redwine trochu závidím, protože tvoření tak krásného a promyšleného světa si musela skvěle užívat. Nejméně tak, jako já čtení. Na její další knihy z této pohádkové série už se hrozně moc těším! Knihu můžu doporučit všem čtenářům, kteří se rádi toulají na křídlech fantazie. Svět, který je nabízen k prozkoumání ve Stínové královně, za návštěvu stoprocentně stojí.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Kniha do vaší čtečky je k mání tady.

P.S.: Gratuluji Baronetu k brilantní facebookové marketingové kampani, protože takto mě zblbnout ještě před vydáním knihy se snad nikomu ještě nepodařilo :).

Mapka světa Stínové královny. Zdroj: internet.