Sobota po indicku - festival Indické kultury

Zdroj: internet

V posledních cca dvou letech jsme s přítelem propadli kouzlu indické kuchyně. Jednak je dobrá a taky je převážně zeleninová, což vyhovuje mně a vlastně i příteli a on ji navíc strašně rád vaří – což tedy vyhovuje hlavně mně :).

Jako správná žena, která podporuje muže v jeho koníčcích, jsem mu proto musela oznámit informaci, že se v Rosicích chystá druhý ročník festivalu Dvaraka, kde budou, mimo jiné, také ukázky vaření po indicku. Pochopitelně mě k tomu vedlo čiré dobro a podpora koníčků, nikoliv můj zájem vidět indické tanečnice a povozit se na velbloudovi :).

Zdroj: internet

Počasí se naštěstí vydařilo, tak jsme vyrazili vlakem do Rosic. Vybavila jsem se tříčtvrťákama vhodnýma pro jízdu na velbloudovi místo některou ze sukní, které mám doma a později jsem toho i litovala, ale všeho postupně. Dojeli jsme na místo a zámek, kde se akce konala, jsme našli bez problémů.

Po úvodním průzkumu zamířil Martin ke stánku s jídlem – protože byla možnost ochutnávek, takže jsme později i využili možnost se tu za rozumný peníz naobědvat a já jsem po chvilce čumění na velblouda vyrazila k žensky atraktivnějším stánkům se šperky, oblečením a stánku, kde byla možnost nechat si na tělo namalovat něco henou a také zkusit si obléct sárí. Toho jsem samozřejmě okamžitě musela využít, protože okolo už chodili v sárí oblečené ženy a vypadalo to moc krásně. Tady přišla ta chvíle, kdy jsem litovala, že nemám sukni a nějaké méně viditelné tričko :) na tomto festivalu totiž opravdu mohly být ženy oblečené půvabně a velmi žensky v sukních a sárí – poučení pro další ročník.

Tanečnice Manju Warrier. Zdroj: internet.

Na pódiu mezitím hrála indická hudba a brzy jsme se také dočkali tanečnic. Pokud jste se už někdy setkali s tímto uměním, víte, že tanečnice svými pohyby vyjadřuje nějaký příběh. Vždycky nám bylo pověděno, o čem ten který tanec vypráví, protože běžný člověk je člověk neznalý :) alespoň co se indických tanců týká. Předveden nám byl tradiční indický chrámový tanec Bharata Natyam. O tom, že byly dívky oblečené v krásných kostýmech a měly i velmi výrazné indické šperky asi netřeba dlouze psát.

Indické jídlo - bezmasé verze jsou ideální pro nemasožrouty.

Samozřejmě došlo i na avízované vaření. Tam jsme se bohužel mnoho nepřiučili, protože pan kuchař vařil dost jinak, než známe z originálních indických receptů z youtube. Jediné, co jsme pochytili a následně i zkusili byl paneer – tedy indický sýr a placky, které se nám v našich domácích podmínkách skvěle vydařily a měli jsme z nich hroznou radost :).

Pro děti byl připraven nafukovací hrad, malování, střelba z luku a různé dílničky. Pro zvědavé pak naučná galerie se "Starobylé Védy a předvedení obřadu, který se vykonává v chrámech.

Jediné, co bych pořadatelům vytkla, byl nedostatek toalet (možná jsme je jen nenašli, nevím) a odpadkových košů. Jinak se mi festival líbil a doufám, že příští rok nabídne klidně i daleko více zajímavostí z indické kultury. V tomto ohledu je pořád prostor pro zlepšování a spousta zajímavých možností.

Detail šperků tanečnice Manju Warrier. Zdroj: internet.

Obrázky jsou pouze ilustrační :). A na závěr odkaz na youtube na jeden tanec Bharata Natyam v podání originální indické tanečnice, ať se také můžete pokochat:

https://www.youtube.com/watch?v=SgiLOzFQh14