Asfalt

... do tohoto Pekla se fakt nechcete dostat ...

Autor: Štěpán Kopřiva
Rok vydání: 2009
Nakladatel: Crew

Anotace:

Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují.
Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne.
Pět žoldáků proti celému peklu.
Noe může rovnou začít stloukat nový škuner. Protože tenhle svět utone v krvi.

Můj komentář:

Jakožto téměř fanatického milovníka Kulhánka mě tato anotace dostala do kolen. A protože pan Kulhánek nám to poslední dobou dost fláká a můj často čtený výtisk Nočního klubu se začíná rozpadat, sáhla jsem po tomto lákavě červeném vydání s roztomilým ďáblíkem na obálce.

Začnu netradičně - jediné, co se o této knize dá říci negativního je to, že mi dlouho nevydržela. Padla, nebožačka, za jediný večer (až skoro ráno).

Pětice hlavních hrdinů je partička žoldáků, která by potěšila nejednoho psychologa (možná i psychiatra) - jeden větší magor než druhý. Velitel komanda Martin Kuffenbach má menší škraloup v podobě problémů s alkoholem - chlastal jako duha. Holofaust kšeftuje s lidskými orgány na černém trhu, Ostranský miluje všechno co bouchá. Lambert se do partičky dostal omylem místo svého tatíka a oproti ostatním je zelenáč a poslední kousek je kapitán Vorošilov.
Nuže velící Kuff jednoho dne příjme takový šikovný kšeftík, protože prachy rychle docházejí, zvlášť když člověka vyhodí z perspektivního zaměstnání ostrahy v supermarketu a všech pět hlavních hrdinů hned na začátku knihy zemře. A protože kluci rozhodně nebyli žádní Rychlí šípové, dostanou se pěkně sešupem rovnou do pekla.
A tohle peklo, to je Peklo s velkým P.
Všechno tady je stvořené z lidí nebo z jejich částí. Lidi jsou totiž senzační matroš - asfalt, který démoni rozemelou v mlýnku (no jasně, že "za živa") a uhňácají si z něj další kousek svého peklíčka. Celé toto krásné peklo je živé, v tom ostatně spočívá věčné utrpení, asfalťáci cítí absolutně všechno.
Kuffenbachovci tedy mají jasně na vybranou. Buď se nechají zpracovat na asfalt a budou z nich pekelné baráky, trubky nebo kýho čerta co. Nebo kolaborují s démony ... nebo se vzbouří.
Překvapivě se vzbouří a začnou stavět peklo do latě! A starouš Lucifer se všemi svými knížaty pekelnými nestačí valit oči.

Peklo je v této knize opravdu neuvěřitelně děsivě dokonalé, brutální a nechutné.
Dostane se do něj pouze duše člověka, která má tvar svého původního těla a perfektní regenerační schopnosti, které si náramně užívají démoni při prodlužování utrpení nešťastných dušiček. Duše se ovšem bez použití speciálního lektvaru po dvou dnech v pekle rozpustí. některé duše tedy spolupracují s démony, aby tento lektvar dostaly a dělají dozorce ostatním duším - asfalťákům, ze kterých se staví v pekle naprosto všechno.

Knížku doporučuji všem, kteří mají rádi super akci, senza hlášky a snesou moře krve, která se ze stránek valí. Ale pozor, tenhle příběh je jako drát vysokého napětí - jak to chytíte do ruky, už se to nepustí!

Les rukou a zubů

 … chodí zombie okolo…

Autor: Carrie Rian

Rok vydání: 2011

Nakladatel: Mladá fronta

Anotace:

Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým - v Lese rukou a zubů - žijí "nečistí", kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu.

Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary  musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise. Pak ale nečistí proniknou do vesnice a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa. Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a nečisté, do světa, který tam venku přece musí někde být.

Můj komentář:

Když jsem po knize sahala, bylo to se značným očekáváním. Téma mi připadalo zajímavé – jenže bohužel …

Dočetla jsem asi před půl hodinou a celkové pocity by se daly shrnout jako „nic“. Dočetla jsem, zapomenuto, nezůstal žádný výrazný dojem.

Kniha popisuje svět po nákaze neznámou chorobou, která se šíří pokousáním od již nakaženého Nečistého.

Stav, kdy hrstka přeživších zůstává za plotem ve vesnici ovládané Sesterstvem a obklopené Lesem rukou a zubů, ve kterém se pohybují Nečistí – tedy jakési zombice – a dorážejí na kovové ploty, mi připomněl Pochod od Justina Cronina.

Po zničení vesnice útokem nečistých, se malá skupinka vydává na cestu mezi ploty zakázanou branou. Hlavní hrdinka Mary je na začátku docela sympatická mladá holka, která sní o oceánu a na konci sice dosáhne toho, co chtěla, ale vyzní to tak, že to je vlastně úplně jedno.

Do Mary jsou zamilované obě hlavní mužské postavy (které jsou mimochodem dost nezajímavé), ale prožívají to jaksi nijak. Jedno mají společné - oba se chtějí obětovat pro štěstí Mary a Mary, ta ani pořádně neví, co chce. Chtění a nechtění obou pánů je popsáno dost zmateně, chvilku ano, chvilku ne.

Všechno tohle je zabalené do Maryiných rádoby úvah o smyslu toho všeho a vlastním sobectví a neustálým hnaním se za oceánem. Hrdinka se zmítá v těchto úvahách o životě ve snaze projít nějakým vývojem, aby se na konci ocitla nikde.

Styl psaní mě nedokázal přesvědčit o ničem – ani o nebezpečí ani o citech postav. O nikoho z hrdinů jsem se nebála. Nikoho jsem nelitovala, když zemřel.

Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem chtěla vědět, zda se přece jen něco nerozjede. Vracet se k ní určitě nebudu. Možná je to i tím, že knih na podobné téma jsem přečetla už hodně a tahle mě prostě neoslovila, nedonutila k zamyšlení …

Za nápad a těch několik zajímavě nakousnutých (byť nedokončených) momentů, díky kterým jsem knihu neodložila a četla dál, dávám dvě hvězdičky, ale příště si raději přečtu toho Cronina.

Vranovická skála

... natřem jim to parádně na žluto ...

Tak nevím ...
I když už je to skoro tři týdny co jsme tam byli, rozpačitý dojem stále přetrvává. Možná jsme prostě neměli den, ale moc dobře jsme si tu nezalezli.
Šutr sice celkem pěkně drží, i když místy je porostlý mechem a nějakou žlutou mechovitou mrchou, která pěkně drží na oblečení, ale s klasou jsme se nějak nemohli popasovat.

Skála má pěkné převísky a semo tamo nějakou tu plotničku, je to i celkem pěkně odjištěné, i když nějaký ten frendík se místy taky hodí. Větší skála má 35 metrů, menší asi 15 max do 20.
Dobré je, že je skála ve stínu, dá se sem tedy jet i ve větším vedru.
Každopádně lezení zde asi nebudeme hned tak opakovat.

Helfštýn

... aneb neděle u plotny ...

Jak jste na tom s lezením v nakloněných plotnách? Rádi? Neradi? Žádné zkušenosti?
Já mám za sebou nedělní křest ohněm, protože na Helfštýně nic jiného než plotny nenajdete. Ještě teď mi trnou palce :)

Dle průvodce je sklon místních plotniček kolem 60° , čemuž budu muset věřit, protože odhadnout to neumím. Obtížnost těžko odhadnout a těžko s něčím porovnat. Na druhém pohodička, na prvním místy dost morál.
První cesta byla dost nezvyklá, člověk je přece jen naučený pořád někde cpát pracky a tady po delší tápačce není prostě nic moc k uchopení k nalezení. Takže se spíš tak porůznu zapíráte a stojíte všecko na nohách - drží to tu perfektně, mimochodem. Doporučuji měkčí lezky a i tak budete cítit palce jako nikdy.

Určitě vyzkoušejte. Je to příjemná změna.

Anna krví oděná

... každý duch má svůj příběh, i Anna, Anna krví oděná ...

Autor: Kendare Blake

Rok vydání: 2013

Nakladatel: Baronet

Anotace:

Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.

Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.

Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.

Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

 Můj komentář:

Na tuhle knížku jsem se těšila. Děsně :).

Obálka je krásná, stejně lákavá jako název a musím říci, že ani kniha nezklamala.

Četla jsem různé komentáře a recenze k této knize, nadšené, nic neříkající i velmi kritické.

Knize jsou vyčítány nevěrohodné postavy, které postrádají hloubku a jednají nesmyslně (jinde jsou postavy chváleny, aneb tisíc lidí, tisíc názorů).

No ... Proust to zrovna není, ale pokud člověk vyžaduje čtivou a nenáročnou knihu, kterou zhltne na posezení, měl by určitě sáhnout po Anně a nikoliv po Proustovi :).

Pravdou je, že postavy se nechovaly jako pubertální děti, ale místy až moc dospěle, což ale není věc, kterou bych autorce chtěla vyčítat.

Tak tedy:

Hlavní postavy má kniha dvě.

Theseo Casius Lowood má, krom hloupého jména i zajímavý "džob", který zdědil po mrtvém otci - zabíjí duchy (musíte uznat, že to tu ještě nebylo). Má praktickou dýku Athame, která posílá mrtvé, vraždící přízraky kdoví kam, kde už měly být dávno.

Anna Korlovová je vraždící duch a dýka už se na ni netrpělivě třese.

A co se příběhu týká:

Kniha začíná zabitím jednoho ducha, kterého by člověk málem litoval. kdyby ovšem nezabíjel hodné lidi, kteří mu zastaví na stopu. Už tady mě příběh zaujal.

Sotva Cas ducha zapíchne, vrací se domů, kde na něj čeká tip na další duchařskou akci - Anna krví oděná. Vzhledem k tomu, že se s máti, čarodějnicí, stěhují dost často od ducha k duchovi, mají sbaleno raz dva a mohou jet za ní do městečka Thunder Bay, kde žije - či spíše už nežije - v domě, který býval za života jejím domovem.

Bohužel se ukáže, že zabít Annu nebude tak jednoduchá prácička jako vždycky. Jednak je Anna nadprůměrně silný duch a dvak se tak nějak stane, že neočekávaná (jak kým:)) jiskřička přeskočí.

Řešení je jediné. Každý duch má svůj příběh, svůj způsob smrti, který mu dává jeho schopnosti a "nutí" mu způsob, jakým vraždí živé. Cas tedy musí najít Annin příběh, přijít na to, co jí dává sílu, kterou má a jak ji síly zbavit, aby ji mohl zabít.

Knihu jsem zhltla jedním dechem, Anna je prostě úžasná :) a už se nemohu dočkat dalšího dílu.

Stuhleck

... aneb vzpomínáme na zimu, když už se konečně oteplilo ...

Letošní zimu jsem se dostala na prkno jenom jednou, takže to byla dost bída, ale bavilo mě to. Mám takové tušení, že to bylo v únoru, ale krk na to nevsadím :).

S mojí výdrží to bylo natolik bídné, že jsem několik jízd vynechala, ale zas díky tomu byla příležitost vyfotit si nějaké pěkné fotky. A počasí přálo jak ježdění, tak focení.

Fotky jsou k vidění na FCB - v červnu, ale lepší pozdě, než nikdy :).

Pád Anne Boleynové

... Bude-li se jakákoli osoba plést do mé pře, požaduji, aby všichni usuzovali to nejlepší. ... Královna Anna, 1536

Autor: Alison Weirová
Rok vydání: 2011
Nakladatel:BB/art

Anotace:
Renomovaná historička se vrací k začátkům své vědecké dráhy. Královně Anně se věnovala v obsáhlé práci Šest žen Jindřicha VIII., tentokrát se však soustředí na poslední čtyři měsíce královnina života a vykládá ústřední problém Jindřichova panování, totiž bezpodmínečnou nutnost mužského potomka a dědice trůnu v situaci, kdy nejistá nástupnická práva Tudorovců bez něho nadále hrozila krvavou občanskou válkou.

Můj komentář:

Tuhle knihu jsem spolu s dalšími dvěma od Alison Weirové dostala k Vánocům, ale dočetla jsem ji až začátkem dubna. Nikoliv pro nezajímavý obsah, ale pro moji lenost tahat s sebou takovou bichlici, když mám čtečku :)
O Anne už mám  něco načteno, ale nikdy jsem se nesetkala s knihou, která by se tak zaobírala jen jejím koncem, ani s autorem, který by fakta dokázal předkládat takto čtivě.
Možná díky tomu, že měla autorka dostatek prostoru pro všechny detaily, mohl člověk získat méně zkreslený pohled na události. Ono totiž nic není tak jednoznačné, jak je servírováno v poslední době, kdy Anna zažívá (obrazně řečeno :)) vrchol své popularity, ať už v knižní nebo filmové podobě.
Všichni víme za co byla Anna "odsouzena" a jak dopadla, ale fakt tomu někdo věří?
Copak v té době, kdy královny žily neustále obklopené davem lidí,vůbec měla možnost - i kdyby už byla tak hloupá, což nebyla - zahýbat králi hned se čtyřma chlapama zároveň a to včetně vlastního bratra. To si tedy neumím představit. A kniha tento můj názor jen upevnila.
Jako zástěrka pro politický proces ale dobrý. Bylo potřeba oslabit vliv Boleynů, což se podařilo a v případě Anny a jejího bratra opravdu důkladně a definitivně. Všechno proběhlo tak rychle, že ona ani nikdo jiný z popravených neměli šanci vyklouznout. Vše za necelé tři týdny!
Chudák Jindřich ke všemu přišel tak trochu jako slepý k houslím, ačkoliv se nedá říct, že by se mu to zrovna
nehodilo do krámu. Náhradnici už měl vybranou (zlaté dnešní rozvody). Nicméně kniha obsahuje fakta, díky kterým si u mě král nasbíral nějaké ty plusové body.

Knihu určitě doporučuji všem, kdo se zajímají o dějiny z dob Tudorovců. Vzhledem k tomu, že autorka čerpala z tehdejších dobových archivů, které se dochovali (i když jich nebylo moc), je vše zde uvedené více pravdou než cokoliv v jiných knihách, byť je to méně "romantické".