...Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla...
Autor: Clara Bensenová
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Metafora
Překlad: Viktor Faktor
Anotace:
Ona je Clara, životní krizí pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v podivných oděvech a v rámci experimentu se mimo jiné pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce. A začali opravdu neobvykle. Koupili si letenku, pro začátek do Istanbulu. Intimním tónem, který vás okamžitě pohltí, Clara líčí jejich dobrodružnou cestu. Vydali se na ni bez zavazadel, jenom s tím, co měli v kapsách a na sobě. Přesto to není cestopis. Je to téměř "kerouackovské" vyprávění o putování nejen po cestách, ale i do vlastního nitra. o volnosti a vztazích. O kráse cestování ve stylu největších hipsterů. Žádné plány, žádné hotely. Řecko, Chorvatsko, maďarsko, Skotsko, Anglie... Domů si vezou něco víc než suvenýry. Naději. A možná dokonce lásku.
Můj názor:
Útloučká vzhledem, ale silná obsahem. Tak by se dala
v rychlosti charakterizovat kniha Nalehko. Taky by se dalo říct, že za
běžných okolností bych knihu nikdy nepřečetla, protože bych ji prostě
v knihkupectví přehlédla. A byla by to nejspíš škoda, i když to pro mě
nebyla kniha, kterou bych četla opakovaně.
Od první stránky jsem doslova splynula s hlavní
postavou a upřímně nevzpomínám si, jak se jmenovala. Mohla bych se podívat, ale
je to jedno, protože minimálně ze začátku vyprávění mi velice lidsky sedla. Úplně
jsem chápala její obavy a úžas, když souhlasila s cestou bez zavazadel a
prakticky do neznáma. Chápala jsem její zděšení, když zjistila, že vůbec neví,
kde budou spát, co budou jíst a vůbec celkově co je potká. A vychutnala jsem si
to až do dna, protože je mi jasné, že na něco takového já prostě odvahu nemám
:) je to lákavé, úžasné, nepředstavitelné… a osvobozující. Škoda jen, že mi ty
sympatie vůči hlavní postavě nevydržely po celou dobu čtení. Postupně můj názor
na ni začal trochu kolísat s tím, jak dávala více a více nahlédnout do
svých myšlenek. Ale to je v pořádku, protože se jedná o skutečný příběh a
skutečné lidi s dobrými a špatnými vlastnostmi, kteří prostě někdy mají
svůj den a někdy ne.
„Když stojíte na
letišti bez zavazadel, je to jako sen, ve kterém jdete na nějaký večírek a
zjistíte, že jste jediná, kdo je tam docela bez šatů. Cítila jsem se jako nahá.
Nezakotvená. Ve stavu beztíže. Nemám nic. Nemáme nic. Má hlava byla lehká
nicotou.“
Občas, při některých sáhodlouhých popisech něčeho jsem se
přistihla, že malinko přestávám vnímat. Paní autorka se místy ztratila ve svých
myšlenkových pochodech, ale vzhledem k tomu, že se pro ni jednalo o
psychicky ozdravnou cestu a jakýsi závěr za depresivním obdobím, dá se to
pochopit. Nešlo tedy o klasický cestopis s výčtem navštívených míst a
ledovými informacemi pro cestovatele, ale paní autorka do knihy vložila opravdu
upřímný kus sebe. Možná proto nám to nejdříve tak sepnulo, protože jsem velmi
dobře věděla, o kom čtu, kdo je ona, jaké myšlenky se jí honí hlavou. Nejednalo
se ale o typ knihy, která by mě přikovala k židli a přiměla mě číst ji
v jednom kuse. Spíš kdykoliv jsem přerušila čtení, bylo trochu těžší se
k ní vrátit, ale pak mě vždycky zase chytla po pár odstavcích tím
způsobem, jakým byl příběh vyprávěn. Dívka na cestách si všímala věcí, které
v normálních cestopisech prostě nejsou a jejímu vyprávění to dodávalo
takový lehce melancholický podtón. Škoda, že do knihy nepřidala alespoň několik
fotografií z cesty, ale nepamatuji si, že by s sebou brali foťák :).
Jeff a Clara. Zdroj: internet |
Jeho – tedy Jeffa, jejího partnera na cestách i
v jakési volné formě vztahu, bych nejspíš vedle sebe nechtěla. Zatímco ji
jsem mohla obdivovat za odvahu udělat něco bláznivého, pro něj to byl způsob
života, jeho životní postoj. Zdálo se mi, že je mu všechno jedno, neřeší
v podstatě vůbec nic, jen čeká, jak věci dopadnou a takhle se – alespoň
podle mě, pořád žít nedá. Navíc to jeho oblékání :) očima Clare vypadalo
opravdu podivně, ale dle skutečnosti na fotkách, to nebylo zase tak strašné.
Taky přístup k věcem, který snad měl být roztržitý, bláznivý a svérázný mi
přišel spíš hloupý a rozčilující. Prostě mi nesedl a zůstal pro mě po většinu
čtení takovým mírně nepochopeným cizincem. Pár světlých chvilek s ním jsem
v příběhu také nakonec našla a občas jsem dokonce musela uznat, že se
zachoval úžasně.
„Jeff cestoval od roku
1996 a ze sedmdesáti zemí, jejichž razítka zdobila jeho pas, odjel do šedesáti
úplně sám… Nechat batohy a kufry doma bylo
šokující, ale ještě víc mě šokoval fakt, že mě vůbec požádal, abych jela
s ním.“
Svoje putování zahájili v Istanbulu, ale cesta je
dovedla například i do Řecka nebo do Sarajeva a také do Skotska. Toto byly
destinace, které se mi líbily nejvíce a kam bych se také chtěla podívat. Díky knize jsem je poznala jinak než
z hotelových pokojů. Na webových stránkách Couchsurfingu si oba hrdinové
hledali nocleh u soukromých osob a zažili tak navštívená místa z pohledu
domácích. I když já bych se zdráhala takto bydlet uznávám, že poznali zajímavé
lidi, na které by v hotelu nenarazili. Také vztah mezi nimi, který byl
nejdříve „nevážný“ a velmi volný, se postupně stával více méně plnohodnotným
vztahem a ten posun byl v knize popsán hlavně z pohledu Clary. Celá
kniha byla takovou její zpovědí a byla (zdálo se mi) mnohem více o pocitech a
myšlenkách, které měla, než vyloženě o cestování. Některé myšlenky se ovšem
pochopitelně vynořily až po nějaké konkrétní situaci v cizině (bez
noclehu, bez vložek…) a nutnost se k věcem nějak postavit zapůsobila lépe
než hodiny u psychiatra.
Jedno si nedokážu představit – má se točit film. O čem ale
bude? Jak dostat na plátno knihu, která je originální a svěží především díky
myšlenkám ženy, která prožívala svoji „životní“ cestu? No, budu se muset nechat
překvapit :). A tak po dočtení raději přemýšlím nad tím, že pořídím lahvově
zelené šaty… Rozhodně ale můj batoh nemusí mít obavy z toho, že už by se
nikam nepodíval :).
Netradičně nakonec pár slov o hlavních hrdinech vyprávění
Jeffovi a Clare.
Ona – Clara, je mladá, inteligentní žena, která po dlouhém
období depresí a existencionálních krizí vystrčila hlavu ze svého osamělého
života v pokoji u rodičů. Tak trochu hledá sama sebe a taky nějaký nový
vztah, protože nechce být sama. Na seznamce odpověděla na inzerát a už se
v tom vezla – narazila na Něj – na Jeffa. On je výstřední profesor na
univerzitě, který po rozvodu přespává na černo ve své kanceláři a občas taky ve
svém experimentu, kontejneru. Má zálibu ve výstředním oblékání, volných
vztazích a cestování naslepo a hlavně nalehko. Oba trochu podivínští, oba mírně
výstřední, prostě k sobě patří – na společných fotkách vypadají jako
sympaťáci.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Nakladatelství
Metafora. Pokud máte chuť si knihu také přečíst, seženete ji zde.
Kniha se mnou jela i na dovolenou, která však vzhledem k lezeckému vybavení, rozhodně nalehko nebyla. |
5 komentářů:
Pěkná recenze Kačí, ale asi to nebude nic pro mě. :-)
Skvělá recenze :) nad knihou jsem přemýšlela, ale nebyla jsem si úplně jistá, myslím, že se po ní nakonec podívám :)
Děkuji oběma za komentář a za přečtení, kniha je docela zvláštní a asi každému nesedne, ale aspoň za jedno přečtení stojí určitě :)
aaa taky jsi to četla- a máme úplně stejnou myšlenku- ty šaty,.. kdybych je našla- a já je hledala a nenaela- měla bych v nich asi obrovský pocit vlnosti... divný co dokáže udělat kniha,..a film asi nechci vidět.. nevím jestli by mi nezkazil ten zvláštní zážitek z knihy
Já to s těmi šaty myslela víceméně obrazně :) zelené šaty bych unosila, ale cestuji v kalhotách :) díky za komentář a za přečtení.
Okomentovat