Doporučuji 2019 – díl první

aneb Čechy krásné, Čechy mé… a Morava taky.

Tak nějak hluboko v duši nemám ráda to, co se děje pokaždé na konci prosince a v lednu. Nemyslím teď oslavy Silvestra, petardy a ten bordel, co po tom všude je, i když to taky není nic, co by normální člověk dokázal jen tak ignorovat. 

Já mám na mysli typický dotaz většiny lidí/stránek/ knihkupců/nakladatelů/FCB skupin etc. Takové to „vyber nejlepší knihu roku“.

Jako vážně, copak to jde? 

Napříč všemi žánry a s přihlédnutím k počtu přečtených knih. Možná, když jich někdo přečte dvacet a žánrově podobných, tak něco vybrat jde. Ale z padesáti? Ze stovky? Z tolika různých stylů psaní a příběhů, kdy každý zaujme něčím jiným. Z tolika myšlenek, nápadů, světů a oblíbených postav. Vyberte jen jednu a ostatní pošlete do háje. Ha ha, nemožný, pitomý úkol.

Tak já na to půjdu od lesa. Dneska to bude náš český lesík a já z něj vylovím domácí autory, kteří mě letos zaujali a knihy, díky kterým se jim to povedlo. 

Nejsou to nováčci nebo i jsou a dostali mě prvotinou. 

Každopádně se jedná o knihy, které podle mě stojí za přečtení. 

Bude to možná i napříč žánry, protože českých autorů zase tolik nečtu a když, je to většinou fantasy.

Takže tady je domácí lavička, která to se mnou v roce 2019 sehrála na výbornou:

Zřídla – po úspěchu autorčiny prvotiny Krev pro rusalku jsem věděla, že si zřídla nenechám ujít. Kniha se odehrává opět v Brně, ale jinak je to úplně něco jiného. Mě to každopádně skvěle sedlo a nastavila jsem si laťku paní Sněgoňové ještě o kousek nahoru :). Jsem zvědavá na další knihu.

Článek o knize Zřídla

Píseň oceli – Hergot fix, tak tohle byla trefa do černého. Klasická fantasy ve stylu Zaklínače se mi dostala do rukou až skoro na konci roku, ale hlavně že vůbec. Je to přesně to pravé pro milovníky hrdinů, bardů, všech možných potvor (i lidských) a skvělého humoru. Styl psaní je lehoučký jako pavučinka – 600 stránek jsem slupla jako malinu.

Článek o knize Píseň oceli

Kde zní zpěv krkavců – Knihu moc doporučuji! Je to příběh, který má velké kouzlo a jsem si jistá, že žádného čtenáře nezklame. Měla jsem z ní stejný pocit, jako když jsem poprvé nakoukla do Bradavic. Tím nechci obě díla srovnávat, ale pokud vás baví podobné knihy jako Potter, zkuste i tohle. Vyprávění je zajímavě temné se skvělou atmosférou.

Článek o knize Kde zní zpěv krkavců

Čarodějky malostranské – po přečtení tohohle díla vůbec nepochybuju o tom, že jestli někde žijí čarodějky, je to Praha. Protože v tak dokonalé atmosféře, jakou v knize paní autorka vytvořila, se musí každá čarodějka cítit jako doma. Tak pěkně využít prostředí staré Prahy, její pověsti a domovní znamení… No klobouk dolů! Vsaďte se, že po přečtení knihy půjdete ta domovní znamení hledat při první návštěvě hlavního města. Taky jsem hledala :)

Článek o knize Čarodějky malostranské

Drak bere vše – Hanina Veselá je už taková moje stálice. Nevěřím, že by mě nějaký z jejích příběhů zklamal. V tomhle jsem se podívala do známého světa, ale i na místa, která jsem v něm ještě neznala. A hlavně jsem se setkala s mými oblíbenými postavami.

Článek o knize Drak bere vše.

Za pozornost ještě stojí Devět nocí Zuzany Strachotové a Inferium Romana Bureše.

Jak na to tak koukám, do výběru se probojoval jediný chlap. To ale neznamená, že by pánové nepsali dobré knihy. Svědčí to jen o tom, že čtu fakt málo našich autorů a podle toho, jak se mi domácí knihy líbí, je to škoda. 

Jestli máte nějaký tip, sem s ním. Osobně už mám na 2020 nějaká želízka v ohni, ale dobrým doporučením se nebráním.

Jo, ještě: Četli jste něco z toho, o čem tu píšu? Jestli jo, napište mi odkaz na váš článek nebo váš názor.