Zřídla

Autor: Kristýna Sněgoňová
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400

Můj názor:

Už ve svém prvním románu Krev pro Rusalku mě Kristýna Sněgoňová přesvědčila o tom, že není autorkou, jejíž díla bych chtěla ignorovat. To ani náhodou. První román byl zajímavý, nápaditý, originální a čtivý. A odehrával se v Brně :). 

Proto jsem si přečetla i její druhou knihu v pořadí – Zřídla - a byla jsem zvědavá, jestli dokáže přeskočit nastavenou laťku. Ta totiž byla v Krvi pro rusalku zatraceně vysoko posazená.

…

Tady v Brně máme vždycky něco extra. 

Dokonce i magická Zřídla – zdroje síly a moci, kterou však mohou využít jen někteří. Lidé, kteří ji dokážou vycítit, ze Zřídla „nasát“ a potom použít na cokoliv dle vlastního uvážení. Tito lidé nadaní mocí jsou sdruženi v organizaci, která je tajná a snaží se moc využít ku prospěchu všech. Čistí město od odpadků, odstraňují čmáranice na zdech a tak nějak všeobecně konají dobro. Možná i víc, než úklidem ulic…

Jejich nejdůležitější prací je odčerpávat ze Zřídel energii. Pokud by to nedělali, mohla by se hromadit a nakonec se nekontrolovatelně uvolnit a napáchat škody. Čerpání moci i účel, na který ji čerpající vynaloží je přísně hlídáno a jen nejvyšší kruhy organizace vědí, jak moc je hlídání potřeba a co opravdu znamená čerpat moc. Protože za tohle se platí a cena je vysoká.

Poslední dobou se zdá, že systém, který dosud šlapal jako hodinky, cosi narušilo. 

Ze Zřídel jako by energie mizela, aniž by ji někdo skutečně čerpal. Začíná být jasné, že krysa bude nejspíš ve vlastních řadách. 

Záhadné události přinutí Lukáše, také nadaného mocí ovšem toho času odmítajícího Zřídla čerpat, aby se začal zajímat o věci, kterým se hodlal pokud možno vyhnout. Naštvaný, zahořklý a Zřídly znechucený Lukáš je tak téměř proti své vůli vtažen do děje a nucen brát Zřídla opět na vědomí a ponořit se do jejich lákavé náruče a tajemství okolo současného dění víc, než by sám chtěl a tušil.

…

I tentokrát se děj knihy odehrává v Brně, což se mi líbí hlavně z toho důvodu, že tu bydlím, takže přesně vím, kde se hrdinové knihy pohybují a je to pro mě zajímavá přidaná hodnota.

Příběh nemá smysl srovnávat s minulou knihou, protože v něm jde úplně o něco jiného. Paní autorka sice opět pracuje s otázkou morálky, využíváním moci (nejen nadpřirozené) a lidství i s určitou formou nadpřirozena, ale to je tak jediná podobnost mezi oběma knihami. Krom teda perfektní čtivosti a zajímavosti tématu – to zůstalo i tady. Středobodem příběhu jsou tentokrát Zřídla, jejich energie a lidé, kteří ji dokážou čerpat a využít.

Zřídla mě dokázala ihned zaujmout oběma svýma hlavníma postavama. Starý zkušený zřídelník Lukáš i nováček Barbara pro mě byli zajímaví dost na to, aby utáhli příběh na hrbu – hlavně teda Lukáš. 

Zatímco s Barbarou jsem objevovala Zřídla očima nováčka – člověka, který se s nimi setkal poprvé, začíná čerpat energii a je plný chuti nadšení a iluzí, ale i nejistoty a strachu z neznámého, z pohledu Lukáše už o iluze rozhodně nešlo. Spíš o vystřízlivění, odmítání a vyrovnávání se s následky takové síly. Líbí se mi, že paní autorka neměla potřebu udělat z něj hrdinu bez bázně a hany, ale naopak ho (a další lidi z jeho skupiny) zatížila vinou z mladických nerozvážností, arogance a zbrklosti. I když právě ta vina vycházela z naivních hrdinských tendencí. 

Obecně se postavy mohly přesvědčit, že mezi dobrem a zlem je hranice hodně tenká. Jedno bez druhého tu neexistovalo a kolikrát nebylo úplně jasné, co je co. Záleželo hodně na úhlu pohledu té které postavy a její osobní volbě, často ne zrovna jednoduché. Všem postavám byla věnována stejná péče – jejich myšlení, chování, přítomnosti, minulosti, prožívání a hlavně tomu, jak přijímaly sílu zřídel a pracovali s ní.

Líbilo se mi, že se postavy dokázaly zamyslet nad tím, jakou mocí vládnou a jak ji můžou využít. Otázka morálnosti takového využívání, povinnost pomáhat a případně i možnost zneužití přicházela na pořad často a paní autorka měla dost zajímavě vyřešený systém regulace příjemců moci. Nebyli navíc mocní neomezeně a za možnost sílu Zřídel využít platili velice draho. To považuju taky za plus, nemám ráda, když to „čaroděje“ nic nestojí a jen tak si proplouvají. Postavám to navíc dalo mnoho podnětů k zamyšlení a zajímavě to formovalo jejich všední život – Zřídla je skutečně ovlivňovala, nebylo to jen o tom z nich tahat energii a pak chodit po světě a čarovat. 

Dalo mi to možnost uvažovat nad tím, jestli je podobné nadání ještě darem nebo už spíš prokletím. Osobně bych se přiklonila spíš k tomu druhému. V knize byl každopádně zajímavě zpracovaný rozpor v tom, jak to viděly jednotlivé postavy a jak se postupem času a nabíráním zkušenosti jejich názor formoval.

Díky těmhle zátěžím uloženým na postavách byla kniha něco víc než jen napínavým příběhem s detektivní zápletkou a jistou formou nadpřirozena. Kniha se dá ale úplně klidně číst jen jako zábavný, akční příběh, bez toho aby se nad něčím dlouze hloubalo. Užila bych si to i tak, protože zápletce vůbec nic nechybí k tomu, aby byla napínavá a bavila od začátku až do konce. 

Skutečnosti o používání zřídel a historii tajné společnosti paní autorka odhaluje postupně (nováček, pamatujete? :)) a pěkně si tak buduje čtivost a napínavost celého příběhu. Potřebné informace jsem se vždycky dozvěděla včas, ale stejně už ve mně zvědavost pěkně hořela. 

V příběhu je také využito několika skoků do minulosti postav (Lukáše a jeho přátel) a právě tam leží to podstatné, co vedlo až k nynější situaci, se kterou se musí hrdinové potýkat (jak už to tak bývá :)).

Na straně 264 mě náhle osvítilo boží vnuknutí a došlo mi, jak se věci mají, rozhodně bych ale knihu neoznačila za snadno předvídatelnou a už vůbec jsem neodhadla konec, který mě úplně zmrazil, když jsem si uvědomila, co že se to, hergot, děje. 

Příběh je celou dobu dostatečně napínavý na to, abych nepátrala, neodhadovala a jen si užívala to, co je právě na stránkách. Paní autorka umí psát, umí udržet napětí a dobře pracuje s textem. U čtení jsem se tak ani chvilku nenudila a příběh mě bavil a zajímal po celou dobu čtení. 

Oceňuji také autorčinu schopnost napsat postavu člověka se skutečnými problémy a komplikovaným vnitřním prožíváním, aniž by vyzníval slabošsky, pateticky nebo klišoidně. A to prosím nejen u hlavních postav, ale i u vedlejších – postavy byly opravdu dobré.

Autorka dokázala, že úspěch její prvotiny nebyl náhoda ani štěstí začátečníka a svou druhou knihou přeskočila nastavenou laťku s elegantní lehkostí. Mně osobně se Zřídla dostala pod kůži ještě o něco víc, než Krev pro rusalku. Už jsem zvědavá na třetí knihu.

P.S.: Já vím, že to srovnávání s první knihou musí být pro autorku vážně otrava, ale může si za to sama :D Neměla ji napsat tak dobrou. Kdyby stála za houbec, lidi zapomenou rychleji :)

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Epocha. Pokud si chcete knihu také přečíst, najdete ji například zde nebo u každého dobrého knihkupce.

Anotace:

Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla – skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak – třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie.