Autor: Anežka Marková
Nakladatel: Severočeská vědecká knihovna Ústí nad Labem
Rok vydání: 2019
Počet stran: 164
Můj názor:
Na knize mě zaujal už její samotný vznik. Paní autorka
psala svůj příběh v životní etapě, která pro ni byla nesmírně náročná a
psaní znamenalo únik do jiného světa od bolavé reality všedních dní. Byla jsem
proto připravená být mírně shovívavá, ale kniha žádné úlevy nebo přimhuřování
oka nepotřebuje.
…
Když jsem tuhle nabídku e-knihy ke zhodnocení přijala,
dostala se ke mně zajímavá prvotina, ze světa Ashkereiya, trochu podobného,
jako byl u Zaklínače. Jen ne tolik temná, ironická a bez těch „dospělých
aspektů“, které v Zaklínači jsou (vulgarity, drsných vtípků, více popsaného násilí, sex…).
Zkrátka trochu víc pro mladší čtenáře. Na čtivosti a zábavnosti příběhu to však
nijak neubralo.
Seraphia Tarangui je mladá holka, dcera mocné čarodějky,
která se toho času připravuje na povolání Lovkyně. Jako studentka je hodně
pečlivá, zvídavá a poctivě dře na tom, aby si splnila svůj sen stát se lovcem.
Chodí do školy, kde je šikanovanou a odstrčenou žačkou. Nemá žádné přátele ani
blízké lidi, žije sama, pracuje, aby se uživila a studuje. Její povaha je
trochu nevyrovnaná, neumí moc navazovat vazby s jinými lidmi (kteří o to z
většiny stejně nestojí). Samota jí však nevadí, vždyť bude lovcem a ti dost
často putují zemí sami. Věc se změní až ve chvíli, kdy její třídu dostane na
starost jiný učitel – lovec Gawyn Savalien.
...
Seraphia jako postava umí překvapit svou cílevědomostí a
chutí do poznávání nových věcí. Navzdory tomu, jak se k ní lidé chovají,
dokázala nezahořknout a zůstat laskavá a ochotná pomoci. Přesvědčivě na ní bylo
ukázané i to, jak asi mladou holku taková šikana a posměšky poznamenají –
chybělo jí sebevědomí v jednání s lidmi a obecně byla spíš samotář
zabraný do studia a práce.
Bohužel mi na Seraphii nesedělo několik věcí.
První
byl vztah k jejímu otci. Chci říct – kdo by brečel pro muže, kterého nikdy
nepoznal? Ano, vlastně Seraphia ano, protože ona brečela kvůli kde čemu –
obzvlášť když se jí někdo něčím dotknul. Vážně. Na lovkyni se rozplakala až moc
snadno a zatím co někdy se to pochopit dalo, jindy ani trochu. Celkově měla
hodně problém se zvládáním emocí, ale to by mi nevadilo, kdyby ji paní autorka
nenechala brečet prakticky v každé situaci (to je ta druhá věc). Na to, v jakém světě žije
a jaké povolání by měla dělat, by měl pro ni být pláč až to poslední.
Emocionálně náročnější situace prostě řešila pláčem a její přecitlivělost mi
časem začala vadit. To, že hůř navazuje vztahy s lidmi, bylo pochopitelné
a nevadilo mi to – tahle její stránka byla ztvárněna velmi přesvědčivě.
U Gawyna mi chybělo malinko víc charismatu, které měl ze
začátku jako učitel, ale částečně se vytratilo, když si začali být se Seraphií
bližší. Dost se potom změnil a příval citů, i když pozvolně přijímaný a nijak
nepřehnaný, jeho postavě neprospěl. Osobně si však nemyslím, že to je chyba
autorky, ale spíš prostoru – na tak málo stránkách neměla dost času si se
vztahem hlavních hrdinů pohrát a dopřát mu čas na pozvolné zrání, což by zrovna
u tohoto typu postav a povah bylo lepší. Stejně tak u vedlejších postav by pak
bylo místo na větší propracování. Na druhou stranu musím přiznat, že to vlastně
stačilo i tak, jak to bylo, pokud v knize člověk hledá především
oddechovou záležitost.
Přemýšlela jsem, nakolik se v příběhu a povaze hlavní
hrdinky odrazila těžká životní situace, které autorka při psaní čelila. A
přišla jsem na to, že prakticky vůbec. Paní autorka se dokázala od vlastních
strastí oprostit a ponořit se do příběhu s čistou myslí. Patrné to bylo
pouze v tom, s jakou realističností pohlížela na zranění hrdinů a
jejich případné úmrtí či ohrožení smrtí nebo prožívání toho, když to hrozilo
někomu z jejich rodiny nebo přátel. Bylo poznat, že ví, o čem píše, když
jejím hrdinům nebylo nejlíp. V celém textu tak mizí taková ta YA-naivita,
která obvykle bývá.
Zápletka je malinko podobná Zaklínači. Jen se odehrává o
trochu dříve – hlavní hrdinka se na lovkyni potvor teprve cvičí, chodí do školy
a je tedy dost mladá. Chyběla jí kvůli tomu dospělácká ztráta iluzí a
otřískanost životem. Odvrhnutí ze strany lidí a předsudky zná však taky velmi
dobře.
Nápady – prostředí, magie, uspořádání společnosti – to se mi líbilo.
Bylo to zajímavě načaté, ale zajímavost toho všeho by víc vynikla na větším
rozsahu a vše mohlo by být podrobněji rozepsáno. Ne že by snad něco působilo
odfláknutě, to ne, jen si myslím, že by téhle příjemně čtivé prvotině prospěl
větší rozsah než pouhých 164 stran (pdf). Paní autorka by mohla víc rozepsat
některé akční situace, cestování, principy fungování magie, boje a pozadí
života jednotlivých postav. Postavy samotné by taky získaly více prostoru, i
když i na tom málu, co se jim dostalo, byly docela zajímavé a rozhodně ne
umělé.
Romantická linka mě překvapila. Paní autorka mě varovala, že
jde o romantické fantasy, čekala jsem teda ledaco. Až na mírně zbrklý začátek
však byla romantika velmi decentní a příjemná. Žádné hysterické výlevy a žhavé
vášně, naopak až překvapivě zralé vztahy s občasným problémem kvůli
rozdílu ve zkušenostech, postavení a povahám páru nebo egu jednoho z nich.
Nic umělého a přehnaného.
Díky nedostatku prostoru se nebylo kam rozmáchnout
ani v tomto a i když jsem měla zprvu obavu, když jsem viděla počet stran,
byla zbytečná. Romantika zabrala minimum scén a mnohem víc patřilo ostatním
událostem. Ve vztahu hlavních postav mi nic zásadního nechybělo – jasný důkaz,
že méně je někdy více. Pokud bych však měla knihu hodnotit jako čistě
romantickou fantasy, bylo by potřeba se do těch emocí přeci jen trochu opřít a
nechat je postavy prožít, aby to mohly předat čtenáři. Jenže to by zase chtělo
o trochu více stran :)
Knize se nevyhnuly ani překlepy – poskrovnu, ale sem tam
přece. Nebylo to nic rušivého, spíš jsem si prostě občas všimla a určitě to
nebylo víc než v knihách renomovaných nakladatelů.
Styl paní autorky mi
sedl, čtení příjemně plynulo a na stránkách jsem nenašla žádná místa, kde bych
měla chuť přestat číst nebo se nudila. Jediné, co mi na stylu paní autorky trochu nesedlo, byly občas zbytečně učené řeči - použití cizích slov, která působila
v textu trochu nepřirozeně a dala by se bez problémů nahradit českým
slovem.
A taky víc stran – to bych opravdu ocenila, protože svět a příběh do
něj zasazený si mě získal.
Případnou další tvorbu budu sledovat a těším se na novou knihu - klidně i ze stejného světa. Myslím, že autorka má co nabídnout a je škoda, že kniha není víc vidět.
Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji
autorce Anežce Markové. Knihu vydala ve spolupráci se severočeskou vědeckou knihovnou Ústí nad Labem. Pokud knihu chcete, bude nejlépe kontaktovat autorku zde.
Anotace:
Mladá, nadějná, všestranně nadaná autorka, Anežka Marková, knihu napsala v období své onkologické léčby, což byla pro Anežku v dané situaci jediná aktivita, únik z reality a v psaní našla smysl bytí. Kniha je fantazijní, kde se hlavní hrdinka snaží stát lovkyní v magickém světě. Tato lovkyně chce ochránit všechny obyčejné lidi, které magický svět ohrožuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat