Překroč svůj stín

Autor: Katie McGarry
Série: Překroč svůj stín (1. díl)
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 376

Můj názor:

Článek o téhle knize jsem původně vůbec psát nechtěla. Myslela jsem, že není o čem, protože jsem si knihu brala jako odpočinkovou. Čekala jsem jen nějaký lehčí dívčí románek ze střední školy. Něco, co se bude pěkně číst, nebudu nad tím muset moc přemýšlet a po dočtení to rychle pustím z hlavy. Prostě tuctovka už od pohledu.

Ach ty předsudky :).

První, co mě na příběhu překvapilo, bylo jméno hlavní hrdinky. Proti originálním jménům v podstatě nic nemám. Proti řeckým mýtům taky ne, ale vážně by se našel někdo, kdo pojmenuje dceru Echo? Ano, našel. 

Matka hrdinky Echo Emersonové přesně to udělala. 

Ale není to jméno, s čím má Echo v životě největší problém. Její rodinná situace není úplně růžová. Matka trpí bipolární poruchou, otec se znovu oženil a čeká dítě s její bývalou chůvou, nyní macechou. Bratr zahynul v Afghánistánu. A k dovršení všeho se v životě Eco stalo něco, na co si úplně nevzpomíná. Událost, kvůli které s nimi máma nežije a Echo skrývá pod dlouhými rukávy a rukavičkami strašlivě zjizvené ruce.

Druhým hlavním hrdinou je Noah Hutchins. Jestli někdo nemá na růžích ustláno, je to právě on. Svého času se nachází už v několikáté pěstounské péči a pokaždé zatím dostal pěstouny, kteří byli horší a horší. Ti poslední jsou alespoň lhostejní, což je vlastně docela výhra. Může si aspoň dělat, co chce. Rodiče mu zemřeli při požáru. On má chvilku do maturity a bojuje ze všech sil, aby dal dohromady svoji rozdělenou rodinu. Jeho mladší bratři byli totiž umístěni k jiným pěstounům. Jeho pověst nevyrovnaného člověka a tak trochu násilníka zrovna nepomáhá tomu, aby měl šanci své bratry vůbec vídat častěji, natož je snad dostat do pěstounské péče až dostuduje.

Tihle dva hlavní hrdinové vyprávějí na střídačku svůj příběh. 

Příběh o tom, jaké to je být sám na problémy, které jsou v jejich věku naprosto nad jejich síly. 

O tom, jaké to je nevěřit dospělým, kteří je zklamali a nechali vykoupat v těžké situaci. 

Jaké to je ztratit v životě lidi, na kterých vám nejvíc záleží. 

A taky pochopitelně o tom, že na konci tunelu může být přeci jen nějaké malé světlo, stačí nalézt spřízněnou duši a nebýt na všechno sám.

Romantika v knize nechybí a je jí tam hodně. Je jedním ze stěžejních prvků, protože ti dva se pochopitelně potkají a i když je nějaký vzájemný vztah nepravděpodobný a pro okolí spíš nepochopitelný, dojde na něj. Pro mě jako čtenáře bylo snadné pochopit, co ty dva k sobě táhne a na jakých základech jejich vztah stojí. 

Komplikovaný začátek tentokrát nevyzněl jako běžné klišé, protože oba měli důvod ke svým náladám. Navíc byli oba poměrně silné osobnosti, které se snažily něco se svým životem udělat. Nechtěli se smířit s tím, jaké karty dostali rozdané a tak se rozhodli hrát s tím, co mají, jak to šlo nejlíp.

Paní autorka si vybrala hrdiny s problémy, které jsou skutečně obrovské. Žádné typické středoškolské pseudotrable, ale vážné životní situace, které jsou ve věku hlavních hrdinů opravdu náročné. 

Smrt rodičů a bratra, matka s duševní poruchou, těžký úraz s následky, který nejspíš nebyl úplně nehodou, špatně fungující sociální systém… 

Způsob, jakým o tom píše je docela zvláštní. Čekala bych, že s takovým tématem bude kniha spíš depresivní a těžko čtivá, ale opak je pravdou. Čte se to skvěle a děsné momenty jsou vyvážené vzájemným vztahem dvou hlavních hrdinů a jejich přátel. Vážnost témat paní autorka nepřehání a zbytečně situaci svých hrdinů nezhoršuje. Ona už je docela špatná i tak. Spíš je nechává hledat cestu ode dna zpět k hladině, nalézt znova důvěru v sebe sama i v ostatní. A tohle při čtení zanechávalo příjemný pocit.

Normálně ve většině knih docela těžko snáším taková ta romantická klišé, kterými se popisují rozklepaná kolena a motýli v břiše. Je to více méně všude stejné a málokterý autor dokáže přijít s něčím, co nepůsobí spíš hloupě než romanticky. Tady kupodivu emoce i jejich popis velice pěkně fungovaly a to jak ty dobré, tak ty špatné. Nejspíš to bylo tím, že paní autorka uvěřitelně představila prožívání svých postav v neštěstí, a když už je tak dobře přiblížila po stránce jejich vnitřního života a pocitů vůči světu, neměla jsem problém jim uvěřit i pocity vůči sobě navzájem. Navíc jsem jim něco pěkného v životě opravdu přála.

Pochopitelně v knize jsou i typické postavy americké střední školy, jako jsou králové sportovců a načančané slepičky dbající o svou manikúru a pověst, ale tady se nederou do popředí. V tomhle příběhu ze střední školy jde o něco jiného. O opravdový svět a problémy, které nejsou jenom jako, ale mají zatraceně vážný dopad na ty, kterých se týkají. A co si budem, tohle se čte líp než knihy ze kterých svítí slunko z každého řádku.

Nenechte se zmást obálkou. Kniha by zasloužila nějakou lepší, ale co už. Obyčejný příběh o dvou zamilovaných se v ní určitě neskrývá. Je to sice příjemná lovestory, ale je v ní i něco navíc.

Anotace:

Nikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu, co se té strašlivé noci odehrálo. Ale byla by moc ráda, kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá, její svět se obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v nejdivočejších snech nedovedla představit. Noah jí totiž rozumí. A pomůže jí najít odpovědi. Přitom by neměli mít vůbec nic společného. A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín, a co všechno je ochotná riskovat pro kluka, který ji může znovu naučit, jaké to je, když člověk miluje.