Autor: Katie McGarry
Série: Překroč svůj stín (1. díl)
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 376
Můj názor:
Článek o téhle knize jsem původně vůbec psát nechtěla.
Myslela jsem, že není o čem, protože jsem si knihu brala jako odpočinkovou.
Čekala jsem jen nějaký lehčí dívčí románek ze střední školy. Něco, co se bude
pěkně číst, nebudu nad tím muset moc přemýšlet a po dočtení to rychle pustím
z hlavy. Prostě tuctovka už od pohledu.
Ach ty předsudky :).
První, co mě na příběhu překvapilo, bylo jméno hlavní
hrdinky. Proti originálním jménům v podstatě nic nemám. Proti řeckým mýtům
taky ne, ale vážně by se našel někdo, kdo pojmenuje dceru Echo? Ano, našel.
Matka hrdinky Echo Emersonové přesně to udělala.
Ale není to jméno, s čím
má Echo v životě největší problém. Její rodinná situace není úplně růžová.
Matka trpí bipolární poruchou, otec se znovu oženil a čeká dítě s její
bývalou chůvou, nyní macechou. Bratr zahynul v Afghánistánu. A
k dovršení všeho se v životě Eco stalo něco, na co si úplně
nevzpomíná. Událost, kvůli které s nimi máma nežije a Echo skrývá pod
dlouhými rukávy a rukavičkami strašlivě zjizvené ruce.
Druhým hlavním hrdinou je Noah Hutchins. Jestli někdo nemá
na růžích ustláno, je to právě on. Svého času se nachází už v několikáté
pěstounské péči a pokaždé zatím dostal pěstouny, kteří byli horší a horší. Ti
poslední jsou alespoň lhostejní, což je vlastně docela výhra. Může si aspoň
dělat, co chce. Rodiče mu zemřeli při požáru. On má chvilku do maturity a
bojuje ze všech sil, aby dal dohromady svoji rozdělenou rodinu. Jeho mladší
bratři byli totiž umístěni k jiným pěstounům. Jeho pověst nevyrovnaného
člověka a tak trochu násilníka zrovna nepomáhá tomu, aby měl šanci své bratry
vůbec vídat častěji, natož je snad dostat do pěstounské péče až dostuduje.
Tihle dva hlavní hrdinové vyprávějí na střídačku svůj
příběh.
Příběh o tom, jaké to je být sám na problémy, které jsou v jejich
věku naprosto nad jejich síly.
O tom, jaké to je nevěřit dospělým, kteří je
zklamali a nechali vykoupat v těžké situaci.
Jaké to je ztratit
v životě lidi, na kterých vám nejvíc záleží.
A taky pochopitelně o tom, že
na konci tunelu může být přeci jen nějaké malé světlo, stačí nalézt spřízněnou
duši a nebýt na všechno sám.
Romantika v knize nechybí a je jí tam hodně. Je jedním
ze stěžejních prvků, protože ti dva se pochopitelně potkají a i když je nějaký
vzájemný vztah nepravděpodobný a pro okolí spíš nepochopitelný, dojde na něj.
Pro mě jako čtenáře bylo snadné pochopit, co ty dva k sobě táhne a na
jakých základech jejich vztah stojí.
Komplikovaný začátek tentokrát nevyzněl
jako běžné klišé, protože oba měli důvod ke svým náladám. Navíc byli oba
poměrně silné osobnosti, které se snažily něco se svým životem udělat. Nechtěli
se smířit s tím, jaké karty dostali rozdané a tak se rozhodli hrát
s tím, co mají, jak to šlo nejlíp.
Paní autorka si vybrala hrdiny s problémy, které jsou
skutečně obrovské. Žádné typické středoškolské pseudotrable, ale vážné životní
situace, které jsou ve věku hlavních hrdinů opravdu náročné.
Smrt rodičů a
bratra, matka s duševní poruchou, těžký úraz s následky, který
nejspíš nebyl úplně nehodou, špatně fungující sociální systém…
Způsob, jakým o
tom píše je docela zvláštní. Čekala bych, že s takovým tématem bude kniha
spíš depresivní a těžko čtivá, ale opak je pravdou. Čte se to skvěle a děsné
momenty jsou vyvážené vzájemným vztahem dvou hlavních hrdinů a jejich přátel. Vážnost
témat paní autorka nepřehání a zbytečně situaci svých hrdinů nezhoršuje. Ona už
je docela špatná i tak. Spíš je nechává hledat cestu ode dna zpět
k hladině, nalézt znova důvěru v sebe sama i v ostatní. A tohle
při čtení zanechávalo příjemný pocit.
Normálně ve většině knih docela těžko snáším taková ta
romantická klišé, kterými se popisují rozklepaná kolena a motýli v břiše. Je
to více méně všude stejné a málokterý autor dokáže přijít s něčím, co
nepůsobí spíš hloupě než romanticky. Tady kupodivu emoce i jejich popis velice
pěkně fungovaly a to jak ty dobré, tak ty špatné. Nejspíš to bylo tím, že paní
autorka uvěřitelně představila prožívání svých postav v neštěstí, a když
už je tak dobře přiblížila po stránce jejich vnitřního života a pocitů vůči
světu, neměla jsem problém jim uvěřit i pocity vůči sobě navzájem. Navíc jsem
jim něco pěkného v životě opravdu přála.
Pochopitelně v knize jsou i typické postavy americké
střední školy, jako jsou králové sportovců a načančané slepičky dbající o svou
manikúru a pověst, ale tady se nederou do popředí. V tomhle příběhu ze
střední školy jde o něco jiného. O opravdový svět a problémy, které nejsou
jenom jako, ale mají zatraceně vážný dopad na ty, kterých se týkají. A co si budem, tohle se čte líp než knihy ze kterých svítí slunko z každého řádku.
Anotace:
Nikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu, co se té strašlivé noci odehrálo. Ale byla by moc ráda, kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá, její svět se obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v nejdivočejších snech nedovedla představit. Noah jí totiž rozumí. A pomůže jí najít odpovědi. Přitom by neměli mít vůbec nic společného. A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín, a co všechno je ochotná riskovat pro kluka, který ji může znovu naučit, jaké to je, když člověk miluje.
2 komentáře:
Super recenze. :) Ale to jméno... opravdu trochu zvláštní. :)
To jo :) docela jsem s tím zápasila :) Díky za komentář a přečtení.
Okomentovat