Dvůr mlhy a hněvu

Autor: Sarah J. Maasová
Série: Dvůr trnů a růží (2. díl)
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 664

Anotace:

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.

A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Můj názor:

Na tuhle knihu jsem se těšila už od chvíle, kdy jsem dočetla první díl (článek o knize k nahlédnutí zde). Byla jsem zvědavá, co udělá paní autorka s dobře nakousnutým příběhem. Jestli se z Feyre stane ta pravá hrdinka, jak se naznačovalo na konci první knihy. No a pak taky samozřejmě Rhysand a jeho Noční dvůr. Na to se musel těšit každý :).

Po dlouhém váhání jsem, vzhledem k tloušťce knihy, zvolila raději knihu v elektronické podobě, přece jen – více než šest set stran a paperback, to mi úplně nejde dohromady. Čtečka tu ohromnou tloušťku krásně spolkne bez poškození desek knihy. To, že si ji časem pořídím i v papíru je jistota.

Zdroj

Děj nového příběhu paní Maasové začíná tři měsíce po tom, co se staly události v říši pod Horou. Amarantha je mrtvá, Feyre se vrátila s Tamlinem na Jarní dvůr a chystají svatbu. Jenomže Feyre se necítí ve své kůži, má noční můry a pořád jakoby nějaká její část vězela v Amaranthiných kobkách pod Horou. Nedokáže zapomenout na hrůzy, které tam prožila a na věci, které byla donucena udělat. Tamlin ji zavírá doma a tak Feyre bloudí domem, zkouší si šaty, aranžuje květiny a trpí osamělostí, nepochopením, nočními můrami a nudou. Zjišťuje, že se před třemi měsíci zřejmě neproměnila jen fyzicky, ale také se změnilo cosi uvnitř ní, co ještě sama dobře nechápe a neumí si s tím poradit. A pak je tu taky ta malá nepříjemnost – Feyre slíbila vladaři Nočního dvora Rhysandovi, že s ním každý měsíc stráví jeden týden v jeho říši, aby splatila dluh, který u něj má za pomoc, jenž jí poskytl…

Krom starých známých účastníků příběhu jsem se seznámila s několika novými postavami, převážně členy Nočního dvora:

Rhysand mě nezklamal. V průběhu čtení se mi čím dál víc odhaloval – myslím obrazně :) a jak se tak postupně ukazovaly složitosti jeho povahy, jeho minulost a současnost mezi svými na Nočním dvoře, věděla jsem, že jsem už v prvním dílu série vsadila na správného koně. On je přesně takovou postavou, kterou si dokážu oblíbit okamžitě. Silný, rozhodný a odvážný muž, který si dokáže poradit v každé situaci. Je silným bojovníkem stejně, jako dobrým vladařem a oporou pro svoje bližní. Byl to koneckonců on, kdo dodal Feyre tu její novou skvělou osobnost, kdo jí pomohl postavit se znova na nohy – nechci o něm moc prozrazovat, protože právě jeho si čtenářky užijí úplně nejvíc. 

 Rhysandův nejužší kruh je jedním slovem báječný. Pobyt s nimi na Nočním dvoře mě opravdu bavil. Byly to skvěle napsané a výrazné postavy. Nudný a kožený Jarní dvůr byl pryč i s nudným Tamlinem, kterého fakt nemusím. To, co jsem naprosto nevěřila páru Feyre a Tamlin, jsem si parádně užila u Feyre a Rhyse. Vůbec mi nepřipadalo klišovité to jejich prvotní nepřátelství, které se změnilo v důvěru a dobré vztahy. V tomhle mě paní Maasová nezklamala, konečně jsem pochopila, co na jejím psaní všichni vidí. I když bylo od začátku jasné, kam příběh směřuje – alespoň tedy v mezivílích vztazích – vůbec mi to nebránilo v tom užít si každé slovo.

Zdroj

Feyre konečně v tomto dílu získala to, co jí v prvním chybělo, a sice osobnost. Teď byla konečně živá! Cítila, myslela, prožívala a hlavně se konečně někam vyvíjela. Konečně se stala tou hrdinkou, se kterou je nutno v knize počítat. Holkou, která zjistila, co potřebuje a šla si za tím i přes těžká rozhodnutí, která musela udělat. Na začátku knihy byla ponořená v husté kaši traumat, která si odnesla z dní, jež trávila pod Horou. Ono přece jen s vlastní smrtí a znovuoživením v jiném, vílím těle by se asi málokdo vyrovnal s lehkostí obzvlášť, když její srdce zůstalo lidské. Navíc ten nýmand Tamlin jí moc nepomáhá tím, jak se ji snaží kontrolovat a řídit každý její krok. Feyre se ale dokáže odrazit ode dna a postupně zase najít samu sebe.

Druhý díl byl výrazně akčnější a napínavější než první. Po zamordování Amaranthy se věci neuklidnily, jak by se dalo očekávat, ale vše naznačuje, že boje o nadvládu nad územím Prythianu a světem lidí budou pokračovat dál. Paní Maasová Feyre tentokrát nešetří. Ne že by jí vůbec nedopřála krásné šaty a luxusní šperky nebo půvabné prostředí vílího světa, ale všechno to krásně vyvážila i nebezpečnými situacemi a napínavými okamžiky a ponurými místy v Prythianu.

Sexu naštěstí nebylo tolik, kolik jsem čekala, když jsem slyšela, že ho má být „opravdu hodně“.  Jednalo se pouze o několik scén na začátku a na konci knihy, ale zato velmi podrobných a popsaných do nejmenšího detailu. Paní autorce se sice povedlo nepopsat vše lacině a výrazy, které by vše spíš znechutily, přes to si ale mohla tak podrobnou popisnost odpustit. Po tom velmi krásném jiskření mezi postavami, jsem si chvílemi připadala jako bych se ocitla v příběhu z poněkud jiné kategorie. Řekla bych to tak, že někdy může méně znamenat více.

Nedá se říct, že by se paní autorka dokázala vyhnout každému klišé a byla nepředvídatelná, to ne. Jenže ona má natolik přitažlivý styl psaní a stvořila takové hrdiny a takový svět, že jí nějakou tu žánrovou šablonu odpouštím. Vlastně jsem si jich při čtení ani nestačila všímat, protože v tomto druhém dílu nebylo moc rozvláčných částí, u kterých bych si mohla oddechnout a hledat na textu nějaké mouchy. Ani jsem je hledat nechtěla, užívala jsem si krásný příběh, napínavé chvilky i jiskření mezi hrdiny. Dozvěděla jsem se mnohé nové informace o vílím světě a dokonce i některé věci, které staví předchozí díl najednou do úplně nového světla. Mezidvorské vílí politiky tu bylo také dosyta, dokonce bylo naťuknuto i téma kast a nepěkného dělení víl na nižší a vznešené víly. Že byly nižší víly považovány za něco jako poddruh se asi zmiňovat nemusím.

Zdroj

S Kráskou a zvířetem má kniha společného opět jen velmi maličko. Našla jsem sice takový ten známý pohádkový motiv „pomoz někomu a bude ti pomoženo, až budeš ty v nouzi“, jinak se ale o pohádku spíš nejednalo. Na co se ale musím ptát, je to, jestli jsem se v prvním dílu knihy nespletla. Mám takové podezření, že pokud byla některá z postav Zvířetem z oné známé pohádky, nemusel to být nutně zrovna Tamlin, i když ani u něj se to úplně vyloučit nedá. Jenže Kráska měla přece hledat krásu ukrytou uvnitř Zvířete…

Celkově se jedná o velice krásný romantický příběh napsaný citlivě a lehkou rukou. Kromě skvělého jiskření mezi hlavním párem jsem si jako čtenář užila i pestrý výběr napínavých scén a dvou nádherných proměn hlavních postav Feyre a Rhysanda. Paní autorka svůj více než šestiset stránkový příběh ukočírovala s bravurou a dokázala ho rozvinout do opravdu bohatého a naplněného děje. Díky trochu nečekanému a překvapivému závěru se už nemůžu dočkat dalšího dílu.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihy ze série mají v nabídce obě, můžete si je pořídit na níže uvedených odkazech:

Dvůr trnů a růží – 1. díl

Dvůr mlhy a hněvu – 2. díl