… aneb skřetí výstava
Mám ráda fantasy, dokonce dost hodně. Takže když se na
brněnském Špilberku chystala výstava Jeden kmen, věděla jsem, že dříve nebo
později se na ni musím jít mrknout. Nakonec jsem se k tomu dostala spíš
později. Dva měsíce před koncem výstavy.
Výstava Jeden kmen dokumentuje „život“ jednoho ze skřetích
kmenů viděný očima cestovatele, který se náhodou dostal mezi ně.
Ve svých
cestovních denících postupně popisoval záležitosti jejich všedního života.
Seznámila jsem se tedy se způsobem obživy, lovem, válečným uměním a něčím jako
náboženstvím či spíš spirituálními věcmi kmene. Součástí tohoto byl i pohřeb
jejich šamana. Poznala jsem způsob jejich života v létě, v zimě, to
jak bydleli, jak se bavili hudbou a také některé konkrétní skřety, kteří
v kmeni žili.
Projekt Jeden kmen můžete znát už z dob, kdy hledal
podporu na Startovači a nakonec se mu podařilo získat dost prostředků, aby
skutečně vznikl. Musela být skvělá zábava tvořit všechny ty masky a předměty
denní potřeby, které byly také součástí výstavy.
Masky skřetů jsou představeny
na nádherných velkých portrétních fotografiích, které jsem na výstavě také
viděla. Fotografie jsou doplněny popisky lidí nebo událostí, které dokumentují.
Texty jsou buď přímo u předmětů nebo přiložené v knížečkách vázaných
v kůži, které jsou sem tam umístěny v „kapsách“ na zdi.
Atmosféru výstavy
skvěle dokresluje nejen přítmí, ale i hudba, která byla speciálně vytvořena pro
tento projekt.
Osobně jsem obdivovala právě ty masky, které působily
naprosto skvělým a opravdivým dojmem. Člověk by řekl, že se vážně dívá na živou
tlupu uruků, kteří jako by vypadli z Pána prstenů.
Přes to, že výstava není nijak rozsáhlá, byl to zajímavý a
zvláštní zážitek. Krom hlídačů jsem tam byla sama a mohla jsem se tak úplně
ponořit do atmosféry. Prohlídka nezabere více než hodinu, zdá se mi tedy
ideální spojit ji třeba s procházkou na Špilberku. Ještě to stihnete, i když do konce března už moc dnů nezbývá.
Více informací na stránkách Muzea města Brna.
Žádné komentáře:
Okomentovat