Jonathan Strange a pan Norrel

„Může mág zabít člověka magií?“ Zeptal se lord Wellington Strange. 

Strange se zamračil. Ta otázka se mu očividně nelíbila. „Mág by nejspíš mohl,“ připustil, „ale gentleman nikdy.“

Autor: Susanna Clarková
Překlad: Viktor Janiš
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2015
Počet stran: 957

Můj názor:

Už si ani nepamatuju, proč jsem si chtěla koupit zrovna tuhle knihu, vím jen, že trvalo skoro dva roky, než na ni přišla řada. Že bych ji pořídila kvůli té magii, kterou slibovala? :) 

Nakonec to nebylo úplně takové, jak jsem doufala. V něčem to bylo dokonce lepší.

Takže knihu hodnotím jako „nad očekávání“, ale pozor, u mě je to nejlepší hodnocení, protože očekávání mívám občas velmi vysoká a tady jsem je měla :).

…

V Anglii už dlouhé roky existuje magie jen v teoretické rovině. Praktikujícího mága nikdo neviděl od dob krále Havrana a to už je zatraceně dávno. 

Jednoho krásného dne se ale v opatství Hurtfew objeví mág pan Gilbert Norrel a kouzlem, které oživí sochy v yorské katedrále, uvede celou Anglii v úžas. Se svým sluhou, či spíše pobočníkem Childermassem se stěhuje do Londýna – s velkou nechutí, ale je ochoten podstoupit to nepohodlí a utrpět společnost lidí, aby vrátil anglické magii její důstojnost a úctyhodnost.

Dlouhou dobu je jediným mágem v Londýně a krom zájmu o salonní kouzla, která odmítá předvádět, ho nikdo nebere jinak, než jako senzaci. Pak ale zemře mladičká žena Lorda Poolea a Norrel se k tomu všemu tak nějak nedopatřením nachomýtne. Ačkoliv nemá rád elfí sluhy, protože s nimi zacházel král Havran a toho Norrel neuznává, přivede Lady Pooleovou k životu za pomoci kohosi, kdo je označován jako gentleman s vlasy jako chmýří bodláčí. 

Jenže něco se nepovede. Lady Pooleová, jako by nebyla sama sebou a okolo její domácnosti a dalších lidí se začínají dít divné věci.

Pak se jednoho dne objeví druhý mág. 

Člověk, který přišel k magii omylem, ale zdá se, že má pro ni mimořádné vlohy. Ten někdo je Jonathan Strange a stává se učedníkem pana Norrela…

 

Strange a Norrel. Zdroj

Toto je celý začátek knihy, která mě naprosto okouzlila. Nutno říct, že značně zjednodušený začátek, který zdaleka nevystihuje bohatost děje, se kterým paní autorka přichází. 

Příběh je krásný, na hranici pohádky, fantasy a historického románu. Kniha je velmi tlustá a obsahuje velké množství popisů a rozvláčné vypravování. Kupodivu to ale vůbec nevadí. Ze začátku děj plyne hodně pomalu a paní autorka si s příběhem hraje a vymazluje ho k naprosté dokonalosti. Postupně představuje všechny důležité postavy a svádí jejich cesty dohromady. 

Seznamovala mě s jejich minulostí a současností, aby byl potom dobře zřetelný důvod jejich zapojení do současnosti a budoucnosti příběhu. Toto všechno ovšem zabralo velké množství stránek. Asi tak 700 :). Nechci tím ovšem říct, že by se v knize nic nedělo. Jen to z počátku není žádná zběsilá akce. Spíš kouzelná lyrika ve stylu starých bardů.

Pan Norrel je úžasná figurka a já si ho oblíbila téměř okamžitě. Nejspíš tomu přispělo i seriálové ztvárnění postavy, které se, dle mého názoru, nesmírně povedlo a pan Eddie Marsan to zahrál prostě geniálně. Pan Norrel je takový mrzoutský, samotářský mužík. Je pilný, inteligentní a cílevědomý. Nedostatek přirozeného talentu nahrazuje pečlivostí ve studiu. Rád si zakládá na vlastních znalostech a přitom je naivní jako dítě a nechá s sebou manipulovat. Ve společnosti je nejistý a neobratný, nezná lidi a neumí je prokouknout, proto se často nechá přemluvit k nějaké chybě. 

Strašně mu záleží na obnovení dobrého jména anglické magie, ale nejraději by byl jediným mágem, jako by magie byla žena, o kterou se nechce dělit :) až tak je na své umění žárlivý. Sbírá magické knihy ve velkém a je na ně neskutečným způsobem opatrný a žárlivý jako na všechno, co považuje za své výhradní vlastnictví a právo. Má je raději než lidi – jediným člověkem, kterého si oblíbil, je pan Strange a ani tomu nechce knihy půjčovat. 

Vlastně má docela dost ne přímo špatných, ale obecně hůře přijímaných vlastností. Na druhou stranu je to ale v podstatě čistá duše. Moje sympatie si získal právě tím rozporem v něm.

Zdroj

Strange je úplně jiný, společenský sympaťák, lehce domýšlivý s obrovskou chutí se učit a zkoušet nové věci, obzvlášť ty nejdivočejší a nejúžasnější magické experimenty. Je odvážný, ale i zbrklý a přehnaně sebevědomý. Oblíbila jsem si ho, ale nebyl mi tak blízký, jako Norrel.

Ostatní postavy jsou neméně perfektní. Skvěle propracované a i když je jich celkem dost, bez problémů se dají odlišit jedna od druhé. I ta sebebezvýznamnějsí postava dostane nakonec v příběhu svoji úlohu, občas i velmi důležitou.

Styl psaní knihy je naprosto dokonalý! Skvěle mi sedl typicky britský humor  paní autorky, její nádherné popisy a precizní charaktery postav. Trošku mi to připomínalo starší klasická díla. Na takový styl psaní dnes už moc nenarážím a je to škoda. Chápu ale, že v dnešní uspěchané době chce málo kdo číst něco, co nejde přímo k věci, byť je to jazykově neskutečně krásné a propracované. Já osobně tohle hraní miluji a vůbec mi nevadí, že to nafoukne knihu na 900 stránek. 

Jediné, co mi trochu vadilo, byly poznámky pod čarou. To je ale asi můj problém, Neumím se s nimi srovnat tak, aby mi nezasáhly do děje, Čtu je hned, jakmile mě na ně odkáže takové to malé čísílko a pak se mi špatně vrací k původnímu ději. Rozhodně jsem je ale nevynechávala, protože povětšinou byly docela vtipné. A někdy byly také docela dlouhé, sem tam zabraly i většinu stránky a dostala jsem se díky nim do úplně jiného příběhu. Zejména do historie anglické magie a ke království krále Havrana.

Okolo strany 700, což se může zdát docela pozdě, začala v knize dost akční část. Do té doby příběh plynul spíš zvolna, ale teď najednou začal zběsile cválat kupředu. To, na co si paní autorka připravovala pečlivě půdu celý předchozí děj, nyní dostalo prostor a v kombinaci s jejím skvělým vypravěčským stylem to byla prostě bomba závěrečná čtvrtina knihy. 

Ke slovu se konečně dostal hlavní Pan Záporák. A že to byla dobrá postava nemusím říkat. Připravoval si podmínky k převzetí moci hezky pomalu a nenápadně. Intrikoval, využíval, čaroval a chytračil. Spolu s tou jeho příběhovou linkou vyvrcholila i celá spousta dalších osudů ostatních postav ať už kladných nebo záporných, každý dostal svoje. Jestli to bylo to, co si zasloužil, to už musí posoudit každý čtenář sám :).

Zdroj

Jsem ráda, že čas strávený s touto devítiset stránkovou kráskou nebyl časem ztraceným, ale naopak časem, který mi přinesl krásný příběh, velmi krásně a s citem vyprávěný. Hluboce se skláním také před prací pana překladatele. Tak nádherně využitý jazyk! To byla radost číst.

Pokud si potrpíte na dobře propracované, náročnější příběhy, je toto pro vás jasná volba. Nečekejte na akci, jen si užívejte čtení, protože až ta akce přijde, bude vás mrzet, jak rychle stránky poletí. Jestli ale máte rádi knihy, které jdou rychle k věci a s nějakou krásou textu se moc nemažou, toto nebude pro vás. Tahle kniha nespěchá. Nabízí možnost si krásný text vychutnat až do dna a ještě k tomu zajímavý příběh.

Anotace:

Na počátku devatenáctého století už v Anglii nikdo na kouzlení nevěří. Dokud se v Hurtfewském opatství neobjeví samotářský pan Norrell, který nechá obživnout sochy v yorské katedrále. Zpráva o návratu magie se brzy rozlétne po celé Anglii. A je to jako na zavolanou: Napoleon dobyl Evropu, začíná pokukovat i po Britských ostrovech a pomoc kouzel může být k odražení zatím neporazitelného agresora klíčová… Světoznámý fantastický román Jonathan Strange a pan Norrell výrazně vybočuje ze standardu žánru. Kromě výtečné zápletky a bohatého děje čtenáři nabízí ojedinělý literární styl, který odborníci srovnávají s mistrovstvím klasiků Jane Austenové nebo Williama Thackeraye.

Kniha získala mnoho významných ocenění - například Time's Best Novel of the Year, World Fantasy Award for Best Novel nebo Hugo Award for Best Novel.