Poslední dívka

... Final Girls. Členem tohoto klubu nechce být opravdu nikdo!

Autor: Riley Sager
Překlad: Jana Novotná
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 398

Anotace:

Před deseti lety jela studentka Quincy Carpenter na dovolenou s pěti přáteli a vrátila se sama, jediná přežila hororový masakr. Stala se členem „klubu“ FINAL GIRLS, který vymysleli novináři, a do takové skupiny lidí nechce nikdo patřit.   

 

Patří do něj třeba Lisa, která ztratila devět sester z vysokoškolského klubu po útoku teroristy, který zabíjel nožem; nebo Sam, která přežila útok maskovaného muže během noční směny v Nightlight Inn. A nyní i Quincy, která zakrvácená prchala lesem před násilníkem, který přepadl partu studentů v lesní chatě. Média touží po tom, udělat rozhovor se všemi dívkami najednou, jenže všechny se snaží na prožité trauma zapomenout, a tím i jedna na druhou.  

V současnosti už je na tom Quincy celkem dobře, díky xanaxu. Má obětavého snoubence Jeffa, populární blog o pečení, krásný byt, terapeutickou skupinu a policistu, který jí před lety zachránil život. Její mozek tragickou událost vymazal a minulost je pohřbena. Avšak jen do té doby, dokud není Lisa, první „Final Girl“, nalezena mrtvá ve své vaně s podřezaným zápěstím, a dokud se na jejím prahu neobjeví Sam...

Můj názor:

Jsou tři.

Říká se jim Poslední dívky. Protože ony jediné – poslední – přežily řádění vraha. Ony jediné vyvázly z celé skupiny lidí. Lisa, Samantha a Quincy.

Lisa se s osudem utkala o život při útoku vraha na vysokoškolský klub. Zemřelo tam devět dívek. Samanta vyvázla jen těsně z útoku na motel Nightlight Inn. Quincy přežila, jako jediná ze skupiny šesti přátel masakr v chatě Pine Cottage.

Od těch hrozných chvil už uplynulo hodně času. Každá jde nějakým způsobem dál, mají nový život a snaží se vyrovnat s hroznou minulostí každá, jak nejlépe umí. 

Quincy má blog o pečení, přítele a svoje každodenní dávky xanaxu. Lisa se stala psycholožkou a napsala knihu o tom, jak překonat těžké trauma. Pomáhá druhým. A Samantha se postupně ztrácela, až se ztratila úplně. Díky Lise byly dívky nějaký čas v mailovém kontaktu, snažila se jim pomoci a měly spolu mít i vystoupení v televizi, které by snad nasytilo chuť novinářů o nich pořád psát. A teď je Lisa mrtvá. Prý spáchala sebevraždu, ale Quincy něco v podvědomí říká, že to přeci nemůže být možné. Lisa, ta nejsilnější z nich, že by si sáhla na život?

Vypravěčka příběhu Quincy si žije celkem normální život. Alespoň tedy normální vzhledem k tomu, co ji potkalo před deseti lety. Snaží se žít tak běžně a obyčejně jak to je jen možné, vede svůj blog o pečení, odmítá žádosti novinářů o rozhovory a taky by se ráda vdala za svého přítele právníka Jeffa. Předstírá, že se už se vším vyrovnala, ale sama sobě tím lže. Bez pilule xanaxu je nejistá a nervózní. Jako postava byla velmi uvěřitelná, leč bohužel ne úplně sympatická. Jako by mi na ní celou dobu něco vadilo – asi to předstírání a neschopnost se z něj vymanit a řešit to jinak než prášky. 

Vlastně mi něco vadilo u většiny postav. U Jeffa, Samanty i policisty Coopa. Při čtení jsem později vykoumala, co že to bylo. Paní autorka totiž dokázala do svých protagonistů vložit takovou část osobnosti, že jsem jim v podstatě celou dobu nedůvěřovala. Všichni mi byli něčím podezřelí a nepříjemní, všichni něco skrývali. A to něco vyplouvalo nahoru jen velmi pomalu a pozvolna. 

Pro mě to byly skvěle vytvořené postavy. Mám ráda, když autor napíše svoje charaktery tak, že k nim najdu nějaký citový vztah, byť je negativní, což byl tento případ. Všechny důležité postavy měly propracovanou minulost, která se pěkně promítala do jejich současnosti a ovlivňovala jejich chování. Každý malý detail byl důležitý jako kostička v řadě domina.  Ať už šlo o Poslední dívky, nebo o policistu Coopa, který po událostech v Pine Cottage zachránil Quincy život a až do dnešního dne jí pomáhá, kdykoliv to potřebuje. Chvilku jsem fandila jednomu a jiného podezřívala, aniž jsem pořádně věděla z čeho (případně jsem to věděla naprosto přesně). Pak se zase všechno otočilo a mnou obhajovaný člověk se stal podezřelým. Paní autorka si skvěle pohrála s nimi i se mnou.

Klíčem k celé záhadě bylo to, co se Quincy stalo, když byla s kamarády na výletě v chatě Pine Cottage. Krom ní tam všichni kamarádi přišli o život dost hrůzným způsobem. Sama Quicy má v paměti černou díru a nic podstatného z nejhorších okamžiků si nepamatuje. Ztráta paměti je sice maličko ohraná, ale zde na místě jako následek traumatu, které utrpěla. 

Já sama jsem se vše také dozvídala postupně v krátkých kapitolách, vyprávěných třetí osobou, které střídaly Quincyno vypravování. V těchto záblescích z minulosti jsem se mohla přenést přímo do Pine Cottage a prožít vše, co se tam stalo. Od příjezdu party až do úplného konce. 

Postupně jsem tak dostávala vodítko k celé události v minulosti a zjišťovala jsem, jak s tím souvisí události současné. Spolu se mnou si „vzpomínala“ i samotná Quincy a pod tíhou vzpomínek se hroutila její pečlivě vystavěná „vyrovnaná“ osobnost. Samozřejmě jsem si konstruovala vlastní teorie – zcela zbytečně, protože mě opravdu ani vesnu nenapadlo to, co si pro mě paní autorka v závěru knihy připravila.

Celou dobu jsem byla napjatá a čtení mě opravdu bavilo. Paní autorce se podařilo udržet mě u knihy  díky skvěle vystavěné zápletce a naprosté nemožnosti dobrat se rozklíčování celé záhady. Několikrát během čtení se mi zdálo, že už tuším, jak vše bylo, abych byla vzápětí vyvedena z omylu a zahnána k jiné stopě, která se zdála žhavější, než ta původní. Jednou jsem si byla dokonce naprosto jistá, že vím – a byla jsem úplně vedle. Když se dívám teď zpětně, drobné stopy a náznaky v textu byly. Chce to číst velmi pozorně a nenechat se strhnout zvědavostí a událostmi. 

Děj byl z počátku poklidný a plynul pomalu, abych se stihla seznámit s postavami a událostmi v minulosti a současnou situací. Já jsem ale byla natolik navnaděna anotací a zvědavá, co se všechno přihodí, že jsem se začetla velmi rychle. Postupně vše nabíralo tempo a zamotávalo se a tento kvalt paní autorce vydržel až do strhujícího finále.

Paní autorka má příjemně čtivý styl a i když jsem občas objevila nějaký zádrhel nebo kostrbatější větu, děj mě natolik zajímal, že mi to bylo vlastně jedno. To může být ostatně způsobeno i překladem. Navíc já jsem četla recenzní výtisk, takže je možné, že věci nebo výrazy, které mě překvapily, se do finální knihy ani nedostanou.

Poslední dívku bych určitě doporučila milovníkům trillerů, ale bude se líbit i těm, kteří žánr tak často nečtou – já sama jsem živým důkazem. Kniha pro mě byla velmi lákavá už z anotace, takže jsem měla poměrně vysoká očekávání. Dílo obstálo se ctí a moje očekávání byla více než naplněna. Kniha vyjde 23.10.2017, takže pokud si ji chcete pořídit, budete muset ještě chvilku vydržet, ale za čekání i přečtení stojí.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Více o knize se dočtete zde. Jakmile vtrhne na knižní pulty, budete si ji moci koupit třeba tady.