Každé řešení má svůj problém

Autor: Kerstin Gierová
Překlad: Pavla Lutovská
Nakladatel: Ikar
Rok vydání: 2009
Počet stran: 256

Anotace:

Gerri plánuje spáchat sebevraždu, ale předtím ještě napíše dopisy na rozloučenou spoustě příbuzných a známých – a nezachází v nich s pravdou právě v rukavičkách. Shodou okolností jí ale sebevražedný plán nevyjde – a Gerriin život se ze dne na den stane opravdu napínavým dobrodružstvím. Neboť není snadné vypořádat se se svými blízkými, když vědí, co si o nich skutečně myslíte!

Můj názor:

Tuhle knihu jsem si sehnala v antikvariátu až v dalekém Trutnově proto, abych si zkompletovala sbírku Kerstin Gierové. Čekala jsem další knihu pro náctileté, ale z tohohle tenkého dílka se vyklubal perfektní poklad pro ženy. Čímž samozřejmě nechci říct, že by se nelíbil i dívkám :) Já osobně jsem velmi překvapená a nadšená. Vím, že paní Gierová píše skvěle, ale tohle bylo velmi jiné, velmi ze života a velmi půvabné dílo.

Paní autorka v něm zpracovává téma životních peripetií svobodné, třicetileté spisovatelky brakových románků pro ženy Gerri.

Gerri je v hluboké depresi, tak hluboké, že má už dokonce precizně naplánovanou sebevraždu. Pytel prášků je nachystaný, dopisy na rozloučenou napsané a Gerri pevně odhodlaná. Už ji nezastaví naprosto nic. A proč se chce zabít? Hlavně proto, že je pro svoji rodinu obrovským zklamáním, což jí rodiče a nejen oni, rádi připomínají. Měla se narodit jako syn, není půvabná blondýnka, není úspěšná (dle rodinných měřítek) a o její práci se v rodině mluví jen v tajuplných náznacích. Nemá chlapa a zrovna v tomto na ni rodina dost tlačí.  

Připadá si jako nemilovaný a trpěný odstrk, vždyť ani její matka, která má pojmenované všechny misky v kuchyni, si nikdy nevzpomene na její jméno. Možná se to zdá jako malichernosti, ale na Gerri už je to prostě moc.

V jejím životě ale není všechno úplně špatně. Má skvělou partu přátel, je talentovaná spisovatelka a skvělá organizátorka, je milá, hodná... a těch hezkých věcí jsem našla mnohem více.

Celá kniha, kterou vypráví Gerri, je psaná skvělým stylem, svěže s jemným humorem. Bylo dobré podívat se na téma sebevraždy i takto, ne jen smrtelně vážně. Myslím, že tohle byl dokonce lepší úhel pohledu. Jasně totiž z řádků čnělo poselství, že nic není tak hrozné, jak to vypadá, jen člověk potřebuje něco, co ho nakopne nahlížet na věci jinak a hlavně chtít je vidět.

Útloučká kniha je členěná do kratších kapitol a začíná Gerriinými pečlivými přípravami na sebevraždu, která se jí pochopitelně nezdaří, což je od začátku jasné. Mezi jednotlivými kapitolami jsou k přečtení i dopisy na rozloučenou, které Gerri napsala a plánuje je rozeslat v předvečer své sebevraždy. Tyhle dopisy poskytují skvělý doplněk k poznávání lidí okolo Gerri – její rodiny, přátel i spolupracovníků. A vlastně i jí samotné. Na všech postavách se mi líbila jejich obrovská opravdovost. Byly skvělé a živoucí se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, slabostmi i silnými stránkami. Měly svoje příběhy, které sice nebyly rozpitvány až velmi podrobně, jen tak, jak bylo pro příběh nutné, ale přes to mi ty lidi dokázala paní autorka přiblížit, jako bych je znala.

Každé řešení má svůj problém není žádným veledílem klasické literatury. I způsob, jak se situace vyřeší je více vtipný než pravděpodobný. Ale ta kniha je skvělá! Je snad jediným opravdu vtipným a přitom dobře napsaným románem, který jsem za posledních pár let četla. Paní autorka píše o sebevraždě s humorem, ale bez nevhodného zlehčování a vysmívání.

Kniha by se mohla líbit ženám, které pobavila třeba taková Bridget Jonesová, i když styl paní Gierové mi připadá daleko svěžejší a vtipnější. Určitě se po ní podívejte. Za to komplikované shánění to stojí!