Autor: Gary Russell
Překlad: Tomáš Oakland
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 248
Anotace:
Dokážete si představit, jak všechny překvapí, když se v sydneyské zátoce otevře časový portál. A taky si dokážete představit, jak je vyvede z míry, když vedle Harbour Bridge dosedne ohromná pyramida, která nevhodně zaclání Port Jackson, a navíc vyzařuje čirou energii. Dokážete si představit úlek v jejich tvářích, když sem dorazí gangster Cyrrus Guča, profesor Jaanson a mimozemská nájemná vražedkyně Kik Zabiják, aby zářící pyramidu obsadili. A nakonec si asi dokážete představit, jak všechny vyděsí, když jim těsně v patách dorazí skupina podvodníků chystajících se provést svůj zatím nejodvážnější husarský kousek.
Tenhle gang sestává z Dlouhonožky (sexy komika), Psohlavce (který má na starosti bezpečnost a palebnou sílu), Mrněte (starajícího se o logistiku), Lopaty (hlavní archeoložky a historičky) a Felčara (jehož povinností je uchránit vesmír před explozí, vedle níž velký třesk vypadá jako provlhlá rachejtle).
A když někdo omylem probudí Prastary vesmíru – což podle Felčara nebylo úplně moudré ani rozumné –, věci začnou rázem vypadat velmi komplikovaně.
Můj názor:
O seriálu Doctor Who už jsem slyšela hodně. Dokonce i o
knihách, které vycházejí. Teď poprvé se mi dostala jedna z nich do rukou
díky nakladatelství Jota. Byla jsem na ni hodně zvědavá, hlavně na to, jaká
bude pro někoho, kdo není milovník seriálu a vlastně ho ani nezná.
Přečtenou jsem ji měla během chvilky, ale napsat o ní něco
nebylo úplně jednoduché. Není to kniha, která by se mohla chlubit hlubokým
příběhem ani zásadními myšlenkami, nebo extra propracovanými postavami. Je to
prostě jednoduchý, oddechový kousek určený k zábavě a jako takový je nutno
ho posuzovat. V tomto ohledu musím říct, že kniha nezklame – alespoň ne
fanoušky doktora Who.
Ve světě doktora Who – budu mu říkat Hů, protože se mi to
líp píše, zdá se mi to vtipné a tak vůbec – jsem tedy byla úplným nováčkem.
Poprvé jsem vkročila do vesmíru pána času otevřením desek této knihy a
pravděpodobně jako poslední člověk ve známém vesmíru. Možná právě to způsobilo,
že jsem byla nejdříve mírně zmatená a časté přeskakování v místě a času
děje mi připadalo jako jeden velký guláš.
Postupně jsem z toho časoprostorového ragú vylovila
základní zápletku, která více méně byla nastřelená v anotaci. Začátek
knihy představil hlavní hráče v příběhu, postupně je svedl dohromady
z různých planet a časů – proto to šílené přeskakování - aby se všichni
setkali v Sydney v roce 2015, kdy se do tohoto krásného a dosud
poklidného města přemístila pyramida Eternie. A protože jí chyběl jeden malý
kousek, v důsledku čehož se chovala značně nestabilně, nedělal její pobyt
Sydney zrovna dobře. Bylo nutné ji přemístit zase pryč, jinak hrozil tak veliký
třesk, že by po současném vesmíru nezůstal ani atom…
 |
| Zdroj |
Prostorově jsem se zorientovala poměrně rychle, koneckonců
planeta, na které se aktuálně vše odehrávalo, byla vždy (skoro) zmíněna a Zemi
jsem nakonec poznala poměrně bezpečně :). Časová orientace už na tom byla o
poznání hůře. Jak si tak hrdinové příběhu poletovali z času do času,
nechytila jsem se vlastně téměř vůbec, až přibližně od poloviny, ale já měla
s daty problém už v dějepisu na základce. Považuji to tedy za svoji
chybu. Přes počáteční zmatení jsem se začetla nečekaně rychle. Nejspíš to
způsobil ten styl, kterým je kniha psaná. Nevím, jak to přesně popsat, snad jako
zajímavým způsobem vtipný, občas prošpikovaný lehce jedovatou a uštěpačnou
poznámkou. Každopádně mi to od začátku sedělo. Věty a kapitoly byly spíš
krátké, takže se vše četlo svižně a snadno.
V prvních kapitolách na mě působily dost zmateně
dialogy. Občas nebylo úplně jasné, kdo vlastně zrovna mluví, s kým a o
čem, ale to přičítám také tomu, že moje setkání s příběhem bylo první.
Ocenila bych tu nějaké výraznější popisné pasáže, které by mě trochu uvedly do
děje – občas byly, pak to bylo dobré, ale když chyběly, vznikal právě ten
zmatek a mírný pocit dezorientace. Naštěstí, jak děj plynul a já se více
seznámila s postavami a přibylo i popisných částí, začala být pro mě kniha
srozumitelnější a podstatně více zábavná. Postavy vůbec stály za to.
Tvorové to byli rozliční, od růžových krokodýlů počínaje,
přes lidopsi, lidokřečky, lidokobylky… a
jo, lidi tam byli taky. A všichni tihle tvorové měli pusy a někdy i tlamy plné
zajímavých a leckdy vtipných hlášek, které mě občas docela pobavily. Krom
samotného doktora Hů mi v hlavě uvízl zejména tlustý podvodník Cyrrus Guča
(jméno Guča si prostě zapamatujete :)) a jeho kumpánka Kik Zabiják, nejlepší
zabiják ve vesmíru. Samozřejmě jsem se více zajímala o partičku kolem doktora
Hů, která to se Zemí a vůbec s vesmírem myslela dobře a dělali vše proto,
aby se zbavili té záškodnické pyramidy. Postavy nebyly nijak zvlášť
propracované, ale myslím, že zde to nevadilo, jednak se předpokládala jejich
znalost ze seriálu a také to pro děj nebylo nijak zvlášť podstatné.
Myslím, že knihu si lépe než naprostí neznaWhozi (pochází ze
slova neznaboh), vychutnají spíše fanoušci seriálu, kteří budou již od začátku
vědět, o co kráčí. Já jsem nejdříve dost tápala a netušila ani, kdo je kdo – to
se správnému fanouškovi určitě nestane :). U knihy mě udržel jen zajímavý styl
psaní a tvorové, kteří se v příběhu vyskytovali. Přes to se mi mírné
šílenství, které z knihy vyzařovalo, docela líbilo a nemůžu říct, že bych
se do čtení nutila. Fanoušek doktora Hů ze mě ale asi nebude.
Ta recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Jota. Pokud
chcete, můžete si knihu pořídit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat