Dáma z Růže

Autor: Sandra Worth
Překlad: Jaroslava Hromadová
Nakladatel: Brána
Rok vydání: 2017 (e-kniha)
Počet stran: 404

Anotace:

Mladičká Isobel, chráněnka anglické lancasterské královny Markéty z Anjou, je vášnivá, odvážná a velice krásná, a proto nemá o ctitele nouzi. Ona však hluboce miluje sira Johna Nevilla z tábora Yorků, i když tuší, že bude obtížné získat královnino požehnání. Je téměř zázrak, když královna svolí, aby se Isobel provdala za úhlavního nepřítele, třebaže za to Neville musí zaplatit veliké peníze. Všude kolem milenců zuří nelítostná válka, která obrací bratra proti bratrovi a zanechává po sobě města a vesnice srovnané se zemí. To však lásku Isobel a Johna ještě víc posiluje. Isobel odmítá sedět se založenýma rukama, když se její manžel zapojí do válečné vřavy. Využívá své chytrosti, a dokonce i přestrojení. Jenom velká láska manželům pomůže přežít krvavé tažení vévody z Lancasteru na Londýn, nenávist královny Markéty a kroky Isobelina strýce Johna Tiptofta, za něž si vysloužil přezdívku Řezník Anglie. Nemají strach, že se poraní o trny Rudé či Bílé růže… Zejména čtenářky jistě potěší příběh velké lásky odehrávající se v jednom z nejkrutějších období anglické historie.

Můj názor:

Že jsem milovníkem románů z doby tudorovské, je o mně celkem známo. Poslední dobou se můj zájem rozšířil i na období Války Růží a tak jsem neodolala možnosti přečíst si historický román právě z tohoto období. Kniha Dáma z Růže slibuje v anotaci i romantiku takřka shakespearovskou, což je pro mě druhé veliké lákadlo :).

Jak víme, byla Válka Růží občanskou válkou mezi rody Lancasterů a Yorků a paní Worth ve svém díle obsáhla všechny významné bitvy a střety mezi těmito dvěma rody. Svůj román rozdělila do dvou částí:

Anglie za vlády Lancasterů 1456 – 1461

Je červen roku 1456 a mladá Isobel Ingoldsthorpeová přijíždí do Londýna jako chráněnka královny Markéty z Anjou, aby si zde našla vhodného manžela. Její rodina patřila mezi sympatizanty Lancasterů a jako událost nanejvýš nešťastná se jeví to, že Isobel cestou potkává lorda JohnaNevillea, mladšího syna hraběte ze Salisbury. Nešťastná proto, že se mladí lidé do sebe zamilují. Nevilleové totiž patří ke spojencům Yorků a královna Markéta nechce dát těm dvěma povolení k sňatku…

Nakonec se vše v dobré obrátí a královna svolí. Všechno by bylo na nejlepší cestě ke šťastnému životu mladého páru, kdyby ovšem nezačaly naplno propukat boje mezi znepřátelenými rody. Isobelin manžel se musí do bitev zapojit také…

Anglie za vlády Yorků 1462 – 1471

V druhé části knihy se situace Anglie mírně stabilizuje. Yorkové vítězí ve sporu na celé čáře, byť za cenu mnoha mrtvých ze svých vlastních řad. Markéta z Anjou uprchla z Anglie a na trůn nastupuje yorkský král Eduard IV. Klid je ale prozatím pouze zdánlivý a připomíná ticho před bouří…

Bílá růže Yorků a červená růže Lancasterů. Zdroj

Celá tato část anglických dějin je velice zajímavá a pro mě ne úplně dobře známá, byla jsem tedy zvědavá, jaké informace mi tento román přinese a jak pravdivé budou. Docela často jsem si vše kontrolovala na internetu, abych byla při čtení v obraze, i když to většinou nebylo potřeba. Paní autorka podávala vše srozumitelně a informací bylo dost. Chtěla jsem jen vědět, zda mě až moc nebalamutí a co vše se zakládá na pravdě. V tomto ohledu jsem byla příjemně překvapená.

Paní autorka má velice čtivý, byť nekomplikovaný styl a díky tomu kniha baví a čte se velice snadno. Na to, kolik historických událostí, bitev a politických rozhodnutí se knihou táhne, není příběh nacpaný popisem bojů ani přehnaně zaměřený na řešení politických záležitostí. Na válečné pole jsem se s hrdiny nepodívala, spíše jsem se zdržovala uvnitř hradů a panských sídel ve společnosti žen. Nemohu ale říci, že by mě kniha po stránce informací o dějinných událostech zklamala, jen asi nebude tím pravým pro muže. Ženy – milovnice historických románů (Pozor! Neplést s romancemi.) – si přijdou na své určitě. Tyhle dvě stránky knihy – romantická a historická se krásně doplňují. Paní autorka dokázala vše podat tak, že není ničeho až příliš a zároveň nic podstatného nechybí. Dokonce mohu říct, že mi velká část historických faktů uvízla v hlavě :) což je skvělá vizitka knihy. Kdyby mě to nebavilo, nečetla bych s plnou pozorností a hodně by mi ušlo a už vůbec bych si nic nezapamatovala.

Války Růží trvaly třicet let. Zdroj

Kniha vypráví především příběh jedné ženy, která měla to štěstí se vdát za milovaného muže, bohužel ne v zrovna závidění hodnou dobu. Na pozadí historických událostí, které formovaly Anglii v předtudorovské době, mi Isobel Nevilleová předložila příběh svého života, ve kterém se setkala s nejvýznačnějšími osobnostmi té doby. Ať už se jednalo o vlivné z tábora Lancasterů nebo Yorků. Poznala okamžiky štěstí, klidu, zármutku i bojů, ale zůstala silnou ženou, která stála za svým mužem. Jako hrdinka příběhu byla velmi sympatická a získala si moji náklonnost snadno. Možná to bylo její romantickou duší, která ale dokázala být v pravou chvíli pevná a odvážná. Údělem ženy tehdejší doby bylo především sedět doma, pečovat o děti a panství a čekat na manžela. Tohle všechno Isobel dělala, jak měla, a občas i malinko něco navíc, co by člověk od ženy v té době nečekal a nejspíš by si to ani nedovolila. Pro účely knihy však byly tyto události zpestřením a přinesly občas dramatické chvilky. 

Isobelin manžel John byl prototypem rytíře bez bázně a hany. Netuším, jestli takový byl opravdu, ale v knize s ním měla Isobel krásné manželství, navzdory těžkostem doby a častému odloučení. Začátky jejich vztahu byly popsány hodně romanticky, ale ne tak, aby to působilo jako z červené knihovny. Bylo příjemné to prostřednictvím knihy prožívat s nimi. I když jim osud, jakožto příslušníkům jednoho z válčících rodů, připravil i hodně hořké chvilky.

Občas se mi při čtení zdálo, že paní autorka Yorkům mírně nadržuje, byli prostě takoví lepší, čestnější, více se starali o blaho Anglie, měli šťastnější vztahy – to obzvlášť Nevilleové. Občas ale i někteří z nich dokázali paličatě prosazovat svoje zájmy, což bylo přesně to, co jsem čekala :). Líbilo se mi i vylíčení postav krále Jindřicha a Markéty z Anjou, oba byli uvěřitelní v rolích, jaké v historii sehráli a věci, které si paní autorka musela vymyslet, působily přesvědčivě a opravdově.

Konec jsem, ke své hanbě, obrečela :) i když jsem jej očekávala. Všechny historické romány totiž končí stejně a ani tento není výjimkou. Konec Dámy z Růže byl napsaný velice pěkně, dojemně a zároveň hezky. Paní autorka trošku zabrnkala na city, což dělala několikrát i v průběhu děje, ale nebylo to tak přehnané, aby se to nedalo odpustit.

Pokud si potrpíte na oddechovější historické romány, je tato kniha tou, kterou je příjemné si přečíst. Skutečných historických informací dostanete dost a podaných jasně a srozumitelně a zároveň si četbu zpříjemníte vztahem dvou lidí, který není vždy jednoduchý, ale není problém se do něj ponořit a uvěřit, že to tak nějak podobně klidně mohlo být. Možná si na konci budete i přát, aby to tak nějak skutečně bylo :)

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knížku do vaší čtečky můžete pořídit zde.