24. 1. 2017

Nevěřím na čtecí krize


Poslední dobou slyším ze všech stran, že mají čtenáři cosi, co nazývají čtecí krize. Tak já nevím, buď patřím mezi ty šťastné lidi, které tohle nikdy nepotkalo nebo je to naprostý nesmysl. Tato závažná choroba je popisována často téměř jako deprese, je vysoce infekční a běžné léky prý nezabírají (a to včetně vína a čokolády).

Zdroj.

Jaké jsou příznaky:
žádná kniha prý nebaví, žádná nedokáže zaujmout, čtenáři se snad ani číst nechce a musí se do toho nutit, když už se donutí, souká to do sebe po třech stranách za téměř bolestivého utrpení…

Mnou doporučená léčba čtecí krize:
nenuťte se do čtení, když se vám nechce, běžte dělat něco jiného a ona ta chuť zase přijde sama
Tato léčba se dá použít i jako prevence, protože já se takto pravidelně otužuji a dosud jsem se s chorobou nesetkala :).
Ale kdybych svoji "nenáladu" na čtení nazvala hned krizí, věřím tomu, že by mě otravovala taky hodně dlouho :)

Jako každý mám někdy stavy, že se mi nechce číst, no tak nečtu :) ale krizí bych to nenazvala, je to strašně ošklivé slovo. Takové zbytečně závažné a nepříjemné. 
Prostě se mi jeden dva večery nechce číst. No tak dělám něco jiného a čtu si, až mám zase chuť. Žádné nucení u mě neprobíhá a proto se nejspíš krize ani nerozvine a zůstane jen u běžné "nenálady". 
Občas se mi stane to, že s nějakou knihou bojuji a ne a ne se do ní začíst. To by mohlo způsobit něco, co přejde časem do klinické diagnózy „čtecí krize“. No, pak není nic jednoduššího než vzít si jinou knihu, třeba nějakou oblíbenou a na knihu infikovanou vysoce nakažlivou krizí zase rychle zapomenout. 
Většinou, když nemám jeden večer chuť na tu zrovna rozečtenou, vezmu si dlouhodobě rozečtenou anglickou knihu a dám si pár stránek té vysoce vzdělávací záležitosti – zrovna mě takto na duši povznáší první díl série Harry Potter.
Další možnost léčby či prevence je použití audioknihy. Když mi pro změnu čte někdo jiný, je to docela osvěžující změna. Můžu si u toho třeba zacvičit a většinou mě popadne neodolatelná chuť na nějaký konkrétní příběh - a hned je zase nálada na čtení.

Krize u mě tedy domov nenajde :)
Abych pravdu řekla, mívám spíš opačný problém – číst se mi strašně chce, ale jiné povinnosti mi to prostě nedovolí. Myslím, že šéf v práci by to nerad viděl :) byt se také sám neuklidí, jídlo neuvaří…

Druhý můj problém bývá to, že se nemohu rozhodnout, kterou knihu číst první. Mám několik žhavých kandidátů do posledního kola volby a ne a ne si vybrat tu jednu pravou, která mi bude dělat společnost. Chuť mám na všechny, takže tohle mi výběr většinou neusnadní… a teď babo raď!


Jak je to tedy s těmi krizemi? :)

Zdroj.



10 komentářů:

Pinky v knihách řekl(a)...

Tak jak říkáš, když se mi nechce číst tak se nenutím a nečtu. Čtení má být pro zábavu ne povinností. Já jsem jednou měla roční pauzu od čtení, kdy mě to absolutně nebavilo. Časem odezněla sama :-)

Nikolaoss řekl(a)...

Teda! Rok, to už je docela hodně :) Mě to většinou chytne tak na dva nebo tři dny. Pak je to spíš ta varianta, že mám jiné povinnosti. Každopádně si neumím představit, že bych se musela do čtení nutit. Když jsem se nutila naposledy, byly to učebnice :) Děkuji za komentář a přečtení.

Naprostá knihomolka řekl(a)...

Přesně.. nechci, nemám náladu tak prostě nečtu, radši se kouknu na seriál, film nebo si jdu zaběhat. Nutit se do toho nedá. O prázdninách jsem si dala měsíční nechtěnou pauzu kvůli táborům (hlídání dětí a čtení nejde dohromady) ale pak jsem přijela domů a přečetla jsem jich strašný množství :)

Nikolaoss řekl(a)...

Já toho na dovolené taky většinou moc nepřečtu a to ani nehlídám děti :) Děkuji za komentář a za přečtení.

StoryHuntress řekl(a)...

Tak já se teda přiznám, že za těch cca šest let co aktivně čtu, jsem žádnou čtecí krizi neměla. Dokonce jsem ani nevěděla, že nějaká existuje :D Někdy je chuť větší, jindy menší... a když není, nemá to smysl lámat :)

Nikolaoss řekl(a)...

Naprostá pravda :) čekala jsem vlnu odpůrců a místo toho se mnou všichni souhlasí. Jsem ráda, že je víc lidí, kteří na čtecí krizi nevěří! Děkuji za přečtení a komentář.

Gabux řekl(a)...

Pravda pravdoucí :)
Upřímně řečeno já bych četla své knihy. Ráda. Ale cítí povinnost slupnout knihy k přijímačkám a k maturitě a do těch se mi teda extrémně nechce :X

Gabux

Bára Alexová řekl(a)...

Zajímavý námět na článek, jsem na tom podobně. Ještě nikdy jsem neměla čtecí krizi a ani mít nebudu. Když zrovna nemám náladu na čtení, nečtu, když nemám náladu na sledování seriálu, chvíli ho nesleduji. Rozhodně bych to ale nenazývala krizí. Ale dokážu pochopit, že někdo třeba miluje knihy a nezvládne číst co půl roku. Do takového stavu bych se ale nikdy nechtěla dostat.

Nikolaoss řekl(a)...

Gabča: do povinných knih se mi taky nikdy nechtělo. U čtení se přece nemá trpět. Ale to není čtecí krize, jen nechuť k nucenému. Zkus to nějak proložit na střídačku :)
Bára: taky bych nechtěla něco takového zažít. Ani si nedokážu představit, co by mě donutilo půl roku nečíst.
Děkuji vám oběma za komentář.

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Taky jsem párkrát zažila čtecí krizi a jak píšeš, prostě jsem to nelámala a nečetla. Myslím, že nic jiného na to zabrat nemůže. A po chvíli knižní absence jsem se do čtení opět vrhla s chutí :)