Nevěřím na čtecí krize

Poslední dobou slyším ze všech stran, že mají čtenáři cosi, co nazývají čtecí krize. Tak já nevím, buď patřím mezi ty šťastné lidi, které tohle nikdy nepotkalo nebo je to naprostý nesmysl. Tato závažná choroba je popisována často téměř jako deprese, je vysoce infekční a běžné léky prý nezabírají (a to včetně vína a čokolády).

Zdroj.

Jaké jsou příznaky:

žádná kniha prý nebaví, žádná nedokáže zaujmout, čtenáři se snad ani číst nechce a musí se do toho nutit, když už se donutí, souká to do sebe po třech stranách za téměř bolestivého utrpení…

Mnou doporučená léčba čtecí krize:

nenuťte se do čtení, když se vám nechce, běžte dělat něco jiného a ona ta chuť zase přijde sama

Tato léčba se dá použít i jako prevence, protože já se takto pravidelně otužuji a dosud jsem se s chorobou nesetkala :).

Ale kdybych svoji "nenáladu" na čtení nazvala hned krizí, věřím tomu, že by mě otravovala taky hodně dlouho :)

Jako každý mám někdy stavy, že se mi nechce číst, no tak nečtu :) ale krizí bych to nenazvala, je to strašně ošklivé slovo. Takové zbytečně závažné a nepříjemné. 

Prostě se mi jeden dva večery nechce číst. No tak dělám něco jiného a čtu si, až mám zase chuť. Žádné nucení u mě neprobíhá a proto se nejspíš krize ani nerozvine a zůstane jen u běžné "nenálady". 

Občas se mi stane to, že s nějakou knihou bojuji a ne a ne se do ní začíst. To by mohlo způsobit něco, co přejde časem do klinické diagnózy „čtecí krize“. No, pak není nic jednoduššího než vzít si jinou knihu, třeba nějakou oblíbenou a na knihu infikovanou vysoce nakažlivou krizí zase rychle zapomenout. 

Většinou, když nemám jeden večer chuť na tu zrovna rozečtenou, vezmu si dlouhodobě rozečtenou anglickou knihu a dám si pár stránek té vysoce vzdělávací záležitosti – zrovna mě takto na duši povznáší první díl série Harry Potter.

Další možnost léčby či prevence je použití audioknihy. Když mi pro změnu čte někdo jiný, je to docela osvěžující změna. Můžu si u toho třeba zacvičit a většinou mě popadne neodolatelná chuť na nějaký konkrétní příběh - a hned je zase nálada na čtení.

Krize u mě tedy domov nenajde :)

Abych pravdu řekla, mívám spíš opačný problém – číst se mi strašně chce, ale jiné povinnosti mi to prostě nedovolí. Myslím, že šéf v práci by to nerad viděl :) byt se také sám neuklidí, jídlo neuvaří…

Druhý můj problém bývá to, že se nemohu rozhodnout, kterou knihu číst první. Mám několik žhavých kandidátů do posledního kola volby a ne a ne si vybrat tu jednu pravou, která mi bude dělat společnost. Chuť mám na všechny, takže tohle mi výběr většinou neusnadní… a teď babo raď!

Jak je to tedy s těmi krizemi? :)

Zdroj.