Století páry

Technika poháněná párou, magie, drsný svět. 

Trolové, upíři, werewolfové… a jeden osamělý pistolník s pekelnou smůlou. Vítejte ve Století páry.

Autor: Petr Schink
Počet stran: 288
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Triton

Anotace:

Svět se na okamžik zastavil a teď se váhavě jako ospalý kolos rozhoduje, na kterou stranu padne. Mocní metafyzikové si mysleli, že mohou přírodní zákony ohýbat dle libosti, teď se však na ně v oblacích páry žene průmyslová revoluce a hrne zažité pořádky na smetiště dějin.
Ani nově vzniklá industriální říše to nemá snadné. Trolové, sloužící jako pracovní otroci, se začali vzpouzet a bojovat o svá práva.
Do těchto neklidných časů se narodil pistolník, nájemný ochránce i zabíječ nestvůr Fastynger van Hauten, kterému se zatím povedlo zklamat každého, kdo se k němu upnul. Vydává se do divokých pralesů, na opuštěná pohřebiště i do spletitých uliček, kde bojuje se svými nepřáteli i sám se sebou a každým svým skutkem rozhoupává misky vah osudu do bláznivého tance.

Můj názor:

Jakožto milovník žánru akčně-fantastické oddechové literatury se neustále poohlížím po nových talentech píšících tento typ knih. Jsem k tomu nucena už tím prostým faktem, že Mistr Kulhánek, který mě k žánru přivedl, se nám na psaní jaksi vykašlal. A při jednom takovém pátracím výletu po síti jsem narazila na knihu pana Schinka, Století páry.

Hlavním a mně nesmírně sympatickým hrdinou knihy je pistolník, který podle vlastních slov už dávno nepatří mezi pistolnickou elitu – Fastynger van Hauten. Už volbou jména si mě pan autor omotal kolem prstu. K dokonalému jménu patří i špičkové zbraně sterlingerky, které Fastynger neváhá tasit zatraceně rychle zpod záhybů svého tlustého koženého kabátu. A bohužel k němu patří i proklatá smůla, protože, jak se zdá, jeho zákazníci, kteří si ho najmou na ochranu, nemají moc dlouhou životnost a Fast tím pádem má hluboko do kapsy. Na druhou stranu sám sebe z problémů dokáže vždycky nějak vysekat, což pro nájemného ochránce není moc dobrá vizitka, ale pro vypravěče příběhu ideální vlastnost, jinak by totiž chudák zemřel už v první scéně.

Hned na začátku Fastyngerova příběhu jsme nemilosrdně vrženi přímo do srdce Rozhraní, což je pás divočiny mezi přímořskou oblastí země a hlavním městem císařství Lughos Stad. V hlubokých lesích a mlžných močálech divočiny putuje karavana k přístavnímu městu Šestiměstí. A že to nebyla poklidná cesta, to se můžete vsadit. Už tady se začíná ukazovat co to je, když se řekne steampunkový román. Krom roztomilých hraček, které fungují na páru a jiných vynálezů techniků (takzvaných industriálů) tu máme také jejich protiklad, něco, co by se snad dalo nazvat magií. Tou silou vládnou metafyzikové a dokážou si silou vůle přizpůsobit přírodní zákony. Ačkoliv Fastynger meťáky moc nemusí, protože technické vynálezy se v jejich přítomnosti někdy trochu splaší, uznává, že pokud zaútočí skupina trolů, může se šikovný meťák ve skupině obránců karavany hodit.

Na cestě do Šestiměstí se zdá být příběh ještě docela poklidný a skoro jsem si říkala, jestli to náhodou nebudou jen lehce zábavnější povídky spíš, než velmi zábavný román. Ale později ve městě Lilienburgu se to stane! Něco, co sjednotí všechny Fastyngerovy příběhy dohromady a přiková mě k židli se čtečkou v ruce…

Zdroj.

Celá kniha je členěna do kratších příběhů, které vypráví Fastynger a postupně se mezi nimi objevují souvislosti, až se spojí v jeden krásně napínavý akční celek. Děj je natřískaný přestřelkami a nebezpečnými situacemi a chudák Fast nemá čas pomalu ani na to, aby se pořádně vyspal. Zato já jsem si čtení díky tomu báječně užila – nic si totiž neužijete tak, jako když někdo dostává pořádně do řepy a ještě je to tak báječně popsáno, že se to zdá místy k smíchu. Styl vyprávění mi sedl od samého začátku. Ráda bych smekla klobouček, kdybych ovšem nějaký měla, před slovní zásobou a vyjadřovacími schopnostmi pana autora, protože obojím si mě naprosto získal. U některých autorů podobných knih působí některá přirovnání a použité výrazy násilně a nepřirozeně, v této knize tomu tak v žádném případě nebylo. Věty a slovní spojení klouzaly hladce jako dobře promazaný parní stroj.

Jména hrdinů, měst i nadpřirozených potvor se držely německého stylu. V tomto případě to skvěle sedlo. Co jiného patří k průmyslu a parním strojům než německá výslovnost? Bylo to mnohem opravdovější, než kdyby se pan autor držel osvědčených anglických jmen.

Svět, který si pan autor stvořil, má svoje technické zákonitosti, ale nadpřirozené potvůrky v něm mají taky svoje místo, stejně jako meťácká „magie“. V obrovských továrnách v továrních čtvrtích Lughos Stadtu pracují dělníci, ale i trolové, pěstovaní v obrovských Líhních. Být líhňobaronem je mimochodem skvělý kšeft, protože trolové jsou využitelní i v boji a speciálně upravení lidem podobní a inteligentní výpěstci dokonce i jinak. Světu vládne technologický pokrok a parní stroje, které spoustu lidí vymrštili mezi bohatou elitu. Na druhou stranu jsou tu i chudinské čtvrti a slumy plné žebráků a laciných šlapek, kde se bojuje o přežití každý den. Technický pokrok nebere ohledy a průmyslová výroba není zrovna šetrná k životnímu prostředí ani k chudým lidem. A konec konců ani těm trolům se jejich otrocké postavení moc nezamlouvá a rozhodnou se o svoje práva trochu zabojovat. Z tohoto prostředí může šikovný autor vykřesat dobrý příběh a tady se to podařilo beze zbytku.

Zdroj.

Popis světa, který jsem procházela s Fastyngerem, mě neskutečně bavil. Na každém rohu se objevovalo něco zajímavého a většinou nebezpečného a snažilo se to Fastovi zakroutit krkem. Až do konce jsem nedokázala přijít na to, kdo tahá za nitky a aktéři příběhu navíc dokázali v minutě „převléknout plášť“ a sledovat si vlastní cíle, pochopitelně většinou odlišné od toho, co tvrdili celou dobu. Věřit se nedalo nikomu. Pan autor splétal nitky příběhu tak dovedně, že jsem si opravdu nemohla být ničím jistá – to se mi líbilo. Bylo to čtivé, napínavé, nenechalo mě to ani na chvilku polevit a odtrhnout zraky od rozečteného příběhu. Žádná nuda se nekonala, žádné vleklé popisy bůhvíčeho, prostě akční oddechovka, jak má být. Přitom ale nebylo opomenuto ani vysvětlení fungování světa, ve kterém se příběh odehrával. Vše se dalo bez problémů pochopit v průběhu čtení, takže žádné tápání v temnotách a nepochopení čtení neznepříjemnilo.

Líbilo se mi i to, že si pan autor odpustil laciné čuňačinky a přehršel sprostých slov, protože něco podobného nemá zapotřebí. Mrtvol se v knize vyskytuje poměrně hodně, ale v popisech cákajících mozků a křupajících kolen si naštěstí pan Schink taky nelibuje – vše sice popíše, ale nežene do krajnosti a žaludek čtenáře zůstane na svém místě. Obojí knihu odlišuje od ostatních v žánru, kde už se podobné věci začínají dost přehánět. Zápletka je poměrně jednoduchá, nic komplikovaného jsem však neočekávala. Tento žánr má především za cíl pobavit a ne okouzlovat hlubokými myšlenkami. Jednoduchá zde neznamená plytká, protože příběh měl nejen hlavu a patu, ale také nepůsobil odfláknutě a konec mě poměrně dost překvapil. Bylo patrné, že si pan autor vše dobře promyslel a logicky pospojoval, aby mu to dobře fungovalo a nemusel nelogičnosti lacině okecávat, jako někteří jiní.

Jako čtenář jsem tedy maximálně spokojená. Steampunk se ukázal jako zajímavý a promíchaný se špetičkou té magie a nadpřirozena si mě získal. S nadšením jsem zjistila, že příběhy Fastyngera van Hautena mají pokračování, takže nemusím ani moc plakat nad tím, že kniha byla tak krátká. S klidným svědomím můžu knihu doporučit všem milovníkům akčních oddechovek ve stylu Kulhánka, Žambocha a podobných domácích mistrů zábavy. Myslím, že by mohla oslovit i ty, kteří chtějí s žánrem teprve začít.

Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám. Pokud vás článek oslovil a už víte, že knihu prostě musíte mít, tak neváhejte! Pořídit si ji můžete zde.