Poslední království

Autor: Bernard Cornwell
Rok vydání: 2015
Nakladatel: BB/art
Překlad: Jana Svobodová

Anotace:

Anglický chlapec Uhtred se narodil v devátém století jako syn northumbrijského velmože. V deseti letech osiřel, upadl do zajetí a dánský válečník ho přijal za vlastního a naučil vikinským způsobům. Uhtredův osud je však nerozlučně spojen se západosaským králem Alfredem, jenž vládne jedinému anglickému království, které ještě odolává náporu Dánů. Uhtred dorůstá v bojích mezi Angličany a Dány a za střetů mezi křesťanstvím a pohanstvím. Dlouho si není jistý, ke které straně se věrně a natrvalo přidat, až ho krveprolití za jednoho zimního úsvitu přitáhne k Angličanům. Práh mužnosti překročí v okamžiku, kdy Dánové zahajují svůj dosud nejprudší útok na Alfredovo království. Sňatek jej připoutá ještě pevněji k Západním Sasům, a když se jeho žena a dítě ztratí v chaosu za dánského vpádu, musí se v bitvě na mořském pobřeží utkat s nejsilnějším z vikinských náčelníků. Tam také v hrůze střetnutí hradeb štítů poznává, komu se zaváže věrností a kam skutečně patří.

Poslední království zahajuje novou ságu z raně středověké Anglie, která barvitě líčí historii Alfreda Velikého a jeho nástupců na trůně. Na pozadí jejich osudů spřádá Bernard Cornwell příběh křížících se závazků a slibů věrnosti, zdráhavé lásky a nesmírného hrdinství. V Uhtredovi vytváří jednu ze svých nejzajímavějších a nejpůsobivějších heroických postav a dynamickým, vášněmi naplněným dějem Posledního království dosahuje jednoho z vrcholů své dosavadní bohaté tvorby.

Můj názor:

Na počátku byl seriál objevený omylem. Pak už byl jen krok k dohledání předlohy a mohla jsem se pustit do čtení příběhu Uthreda z Bebbanburgu. Obálku ani anotaci jsem tentokrát neřešila, protože jsem věděla, do čeho jdu a nemohla jsem se dočkat, až si román přečtu. A nebyla jsem zklamaná, naopak! Myslím, že kniha je dokonce v lecčem lepší než seriál.

Příběh se odehrává v tehdy nesjednocené Anglii za časů krále Alfréda Velikého. Anglie je rozdělena na několik království a je ještě plná pohanů, i když křesťanů už začíná být taky více než dost. Jednotlivá království jsou postupně napadána Dány (lidově Vikingy), kteří postupují od severu k jihu – k poslednímu anglickému království Wessexu.

Děj knihy začíná na severu v Northumbrii a vypráví jej malý chlapec, druhý syn vévody z Bebbanburgu, tehdy ještě známý jako Osbert. Jednoho dne připlouvají do Northumbrie dračí lodě s dobyvačnými Dány a Osbertův starší bratr zahyne. Osbert po něm dědí jméno Uthred i postavení nejstaršího syna a dědice a jako takový se musí naučit válčit a proto vyjíždí s otcem do bitvy, kterou svolal král proti Dánům. Angličané jsou v bitvě poraženi a Uthred se dostává do vikinského zajetí. Dánský válečník a jarl Ragnar se ho ujme a vychovává jej jako vlastního syna, jako válečníka.

Jednoznačným kladem této knihy je jednoduchý jazyk a nekomplikovaně vyprávěný děj. Snadno jsem uvěřila, že příběh vypráví opravdový Uthred – ne moc vzdělaný válečník, pro kterého boj znamenal více než většina ostatních věcí. Život pro něj měl jednoduchá pravidla. Hlavní bylo – bojuj, abys přežil! Moc si nekomplikoval den přemýšlením o náboženství nebo vzdělání a přesto nebyl hlupák, měl něco, co bychom asi nazvali selským rozumem.

Jarl Ragnar byl velmi obdivuhodnou postavou, stejně jako král Alféd, i když každý trochu jiným způsobem. Jarla by někdo možná nazval nevzdělaným divochem, ale přes to byl velmi zásadovou a „rovnou“ osobností, která se řídila válečnickou ctí. Alfréd – oproti Ragnarovi vzdělaný a sečtělý muž, se podle mého názoru zbytečně týral náboženstvím, ale byl obratným politikem a znalcem lidí. Z postav celkově jsem si více oblíbila Dány. Ať už se jednalo o válečníka Ubbu, čaroděje Storriho nebo válečníka Guthruna, byla pro mě příjemnější jejich společnost, a jejich životní styl mi přišel více svobodný a nesvázaný křesťanskými pravidly. Jediná další postava, kterou jsem měla ráda z křesťanů, byl rytíř Leofric, jenže ten byl od nátury taky takový pohanský typ :). K tomu se mi před očima promítali herci v seriálu a ti byli opravdu skvěle vybraní!

Pan Cornwall v knize předkládá přesvědčivý obraz tehdejší společnosti a stylu života a jeho postavy jsou velice čtivé a uvěřitelné. Není těžké oblíbit si hrdiny a mračit se na padouchy a křiváky. Ti mají pro své nečestné jednání jasně pochopitelné důvody, i když většinou jen vycházející z ješitnosti, ziskuchtivosti nebo prostě z lidské nátury. Příběh v žádné ze svých částí nenudí a nezadrhává, nejsou žádné pomalé rozjezdy a chvíle, kdy máte chuť knihu odložit. Nad to jako bonus, pojednává o historickém období, o kterém toho zatím mnoho nevím.

Na knize se mi také líbilo, že neodsoudila žádný ze způsobů života. Pan autor podal křesťanství i pohanství jako rovnocenná náboženství. Pochopitelně, že se obě skupiny neměly v lásce, jenže tak už to prostě na světě chodí. Křesťané bojovali za svého Boha a svoji zem a Dánové za území. Díky postavě Uthreda jsem postupně poznala oba tyto životy – jak v křesťanském, tak v pohanském stylu.

Tuto sérii jen tak z hledáčku nepustím. Na přečtení čeká ještě dalších sedm dílů!

Další knihy v sérii:

Bledý jezdec

Páni severu

Píseň meče

Hořící země

Smrt králů

Pohanský pán

Prázdný trůn

seriálový Uthred z Bebbanburgu