Drsný spasitel

Autor: Miroslav Žamboch
Rok vydání: 2007
Nakladatel: Triton

Anotace:

Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale řekl bych, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé.

Století válek mezi lidmi a bytostmi z Druhé strany reality změnilo svět. Možná je to jen zvláštní muž bez paměti, možná démon, netvor s okem nadaným vlastní zlověstnou inteligencí, který hledá odpověď na otázku, kdo vlastně je.

Ve světě, kde jsou lidé jen trpěnými hosty, chovným dobytkem k ukojení chutí věčně hladových stvůr, jsou zapotřebí i silnější zbraně než je brokovnice nebo granátomet…

Poutník hledající pravdu, vlastní minulost a ukradenou duši se nezastaví před ničím. Konec lidstva se blíží a on je ten, kdo apokalypse otevírá cestu. Zabránit jí může jen tvor zrozený z utrpení - Drsný spasitel.

Můj názor:

Protože strejda Kulhánek už začíná být mírně obnošená vesta a Asfalt už znám téměř nazpaměť, přišla konečně řada na Žambocha, aby taky ukázal, co umí a trochu narušil semknutý šik historických knih, které se mi tu kupí. Jeho Drsný spasitel vpadl do mojí čtečky a značně rozvířil stojaté vody dámských krinolín :).

Mrkněme se mu na jeho „mutantní“ zoubek.

Děj knihy se odehrává po Krachu – tedy po konci civilizace na zemi a to konkrétně v bývalých Čechách a na Moravě. Lokace je tedy dost blízká, i když země k nepoznání. Naše rodná hrouda se nám hemží Bohy, démony, upíry, čaroději a potvorami všelikými a v tom chumlu nadpřirozených zmetků se vyskytují i zbytky lidí a téměř lidských … bývalých lidí, upravených chirurgy, magií nebo naprostými magory do jakýchsi mutantů.

To je víceméně i náš hrdina Drsný spasitel. Sešívanec, který má v lidském základu biomechanické oko, místo ruky klepeto (většinou zmuchlané v rukavici) a nadlidskou odolnost a regeneraci. Taky má biomechanického konstrukta – kobylu Micumu a značnou amnézii stran toho, kdo je, kým byl nebo co tu vůbec dělá. Jeho zbraně Matylda, Greyson a později Zabiják jsou veliké sympaťačky s potenciálem nadělat v rukou svého pána maximální škodu. Takto tedy putuje svým postapokapo světem a tropí výtržnosti. Jenže, jak se postupem času ukazuje, je Drsný spasitel vlastně „pan hodný“.

Svět, kterým se klepeťák (vlastním jménem C.R.) toulá je veskrze nepřátelské místo, člověk nikdy neví, kdy narazí na nějakou krvelačnou potvoru nebo kdy ho podrazí obyvatelé nějaké lidské osady – boj o přežití je trochu drsná záležitost, tak jaképak ohledy na morálku, že. Postupem času si C.R. začíná zlehka vzpomínat na to, kým by snad mohl být, ale konečnou jistotu získá až v poslední povídce v doslova ledem a sněhem zavalené Ostravě kde v mrazivých hlubinách jiného světa Něco číhá a snaží se To ze všech sil vecpat do našeho světa. A protože i Bohové jsou na To krátcí, musí to vyřešit C.R.

Celý příběh je členěný do několika částí, skoro bych se nebála říci samostatných povídek, které na sebe navazují a jedna je lepší než druhá. Rozuzlení je docela překvapivé, napadalo mě kdeco, ale toto ne :).

Musím přiznat, že donedávna, či spíše do přečtení Drsného spasitele, jsem se neřadila mezi fanoušky pana Žambocha. Teď vlastně nechápu, proč to bylo a mám pocit, že jsem se o něco ochudila :). Písemný projev pana autora je totiž více než příjemný a velice čtivý. Do knihy jsem se začetla téměř okamžitě a málem jsem zapomněla vystoupit z vlaku tam, kde bylo potřeba. 

Nepředpokládám neznalost pana Žambocha u jiných čtenářů, ale kdybyste náhodou byli zrovna jako já, toto je žambochovka, kterou můžete klidně začít.