Autor: Anne Bishop
Rok vydání: 2010
Nakladatel: Triton
Překlad: Jana Odehnalová
Části trilogie:
Dcera čisté krve, Dědička stínů, Královna temnoty
Anotace:
Před sedmi sty lety černá vdova prožila mystické vidění a z pavučiny jejích snů a vizí vzešlo starodávné proroctví. nyní se říše Temnoty připravuje na příchod Královny, která bude vládnout mnohem větší mocí a silou než samotný pán Pekla. Ale Královna je ještě mladá, přístupná všem vlivům a korupci. Kdo ovládá Královnu, ovládá i Temnotu. (anotace první části)
Můj názor:
Kdysi jsem si slíbila, že na podobné knihy recenze psát
nebudu, protože to dělají všichni ostatní a tím pádem je jich dost. Změna se
stala až po mém seznámení s Anne Bishopovou a její trilogií Černé
drahokamy, na kterou mimochodem recenze nejsou, nebo jsem na ně aspoň nikde
nenarazila.
Přiznávám, že čtení prvního dílu Dcera čisté krve mi
zpočátku dělalo potíže. Než se vše ustálilo v jedné časové linii,
přeskakovala paní autorka staletí a celý děj mi připadal zmatený a nepřehledný,
ale jen do chvíle, než jsem zjistila, o co jde a jaký panuje v autorčině
světě systém. V tomto příběhu vládnou
ženy čisté krve – čarodějnice. Jako královny spravují určitá území v říši
Temnoty a vždy podléhají vyššímu územnímu celku a tedy výše postavené královně.
Jejich síla a moc se měří tím, jakou barvu drahokamu nosí od narození a pak od té
doby, co obětovaly Temnotě. Čím tmavší drahokam, tím lépe. Ovšem jsou zde také
muži – zcela podřízeni ženám, více méně otroci, výjimečně rovnocenní partneři,
protože té správné královně sloužit chtějí.V podstatě se věc má tak, že
čarodějnice může poroučet každému muži, ale někdy to není úplně jednoduché,
pokud se jedná o prince válečníka, který nosí nejtmavší černé drahokamy. Tady
platí pořekadlo o džbánu, uchu a vodě.
Princů s černým drahokamem moc není. V knize se
vyskytují tři – Nejvyšší pán pekla a Nejvyšší kněz Přesýpacích hodin Saetan
SaDiablo, starý pán, ovšem nikoliv slabý. Jeho syn Daemon Sadi a jeho nevlastní bratr
Lucivar Yaslana. Ženských je oproti tomu požehnaně (s černým drahokamem žádná),
vesměs jsou to mrchy, zkažené, majetnické, zákeřné – no budiž, výjimky jsou …
ale požitkářské bezcitné bestie jsou skoro všechny. Čistá krev je v úpadku
a vládnoucí královny všechno vedou jen k horšímu. Rozhodně se zde potvrdilo
známé pravidlo, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.
Pak přijde ona – sedmileté děvčátko, které se narodí
s černým drahokamem. Byla předpovězena před staletími čarodějkou Černou
vdovou a muži trpělivě čekají, až se skutečně objeví tato nepředstavitelně
mocná čarodějka, bohužel moc mladá na sílu kamenů, které nosí a nejspíš také
snadno ovlivnitelná. Nejdříve na ni narazí Saetan, její první ochránce, učitel
a sloužící. Bratři Daemon a Lucivar se s ní potkávají také a jejich
hlavním zájmem je ochránit ji od vlivu vládnoucích královských potvor na tak
dlouho, než bude její vlastní moc dost silná, aby obětovala Temnotě a založila
vlastní dvůr.
Tolik tedy zhruba k ději knihy a v podstatě celé
série. Co je nutno říci – ten svět Království temnoty je fascinující,
hierarchie propracovaná a fungování společnosti na základě drahokamů je
geniálně zpracované. Ještě jsem se nesetkala s knihou, kde by tak
absolutně vládly ženy a muži byli tak podřízení a přes to ne úplně bezmocní –
někteří měli dost síly k odporu, i když to nebylo zrovna bezbolestné a dost
často se mstili ženám za to, co jim prováděly, čemuž se nelze divit. Ona – tedy
čarodějka Jaenelle, taky nemá zrovna jednoduchý život. Vyrůstá v rodině,
kde se mužům povedlo situaci tak trošku otočit a Královna jejich území je spíš
pro parádu. Krom toho muži z její rodiny také založili ústav Šípov, kam
chodí dělat nepěkné věci malým holčičkám – čarodějku je totiž poměrně snadné
zlomit, tedy ji zbavit její kouzelné moci při její první noci. Jaenelle proto skrývá to, kým je a jakou sílu ve skutečnosti má, což není tak těžké, protože
vedle své sestry se při učení projevuje vyloženě neschopně…
Musím, ač nerada přiznat, že v příběhu se nacházejí
docela často různé nelogičnosti a věci, které si odporují, ale děj je natolik
napínavý a prostředí zajímavé, že si toho minimálně při prvním čtení
nevšimnete. Při několikátém čtení objevíte souvislosti a nelogičnosti se začnou
postupně narovnávat. Také mi připadalo dost přehnané zaujetí, se kterým
přistupuje pán Pekla a démoni k Jaenelle, to neustálé zdůrazňování její
úžasnosti a výjimečnosti nemuselo být tak neustálé, i když se dá asi pochopit,
když na Ni čekali tolik set let :). Bohužel pro mě měla kvalita jednotlivých částí
trilogie sestupnou tendenci a zatímco jednička byla parádní, trojka už byla
dost slabá a vlastně mě na ní zaujal až závěr. Děj je místy dost syrový a
autorka se s postavami moc nemaže, koneckonců, odehrává se to
v Temném království, takže procházka růžovou zahradou se nekoná.
V příběhu postavy trpí jak na těle, tak na duši a některé scény by mohl
závidět i markýz de Sade.
Hierarchie a uspořádání moci ve světě Temnoty je perfektní.
Použití barevných drahokamů jako nositelů moci se mi zdá jako skvělý a zajímavý
nápad a určení síly čaroděje dle barvy – to tu ještě nebylo. Taky je zajímavě
vymyšlené cestování mezi říšemi a vůbec celkově na těchto detailech paní
Bishopová dost zapracovala.
Postavy jsou také napsány dobře. Mrchám jsem věřila jejich
mrchovitost a krutost a vůbec mě nenapadlo o tom byť na vteřinu pochybovat.
Hlavní mužské postavy byly přesně takové, jaké by mužské postavy měly být
v knihách pro ženy a v chování a vývoji postav neshledávám žádných
pochybení :) tedy až do třetího dílu, tam to naopak, co se chování postav týče,
vypadá místy hodně nepravděpodobně a mám pocit, jakoby třetí díl psala
pubertální holčina. Celá trilogie se odehrává v Temné říši (jak už jsem psala), takže vysloveně
klaďas nebyl žádný, ale přinejmenším člověk věděl, kdo je největší zmetek – za
vším hledej ženu :).
Trilogii určitě doporučuji k přečtení, já sama ji
nepochybně budu číst ještě několikrát, protože opravdu stojí za to. Na poprvé
fascinuje a na opětovné čtení zůstává zajímavým a lákavým oddechovým kouskem.
Žádné komentáře:
Okomentovat