... a taky tak trochu Sušky ...
Bylo vedro.Vím, že se začínám opakovat, ale fakt bylo a
pořádné! Radostně jsme tedy vyrazili trochu prohřát kosti na písek, tentokrát
v mnohem početnější sestavě, která se na místě ještě zdvojnásobila. Asi za
to mohl ten prodloužený víkend.
 |
| Maják |
Vzhledem k tomu, že minule jsme začínali lezením na
Mnicha, vedly naše první kroky tentokrát k Majáku. Teda kecám :) první
kroky vedly do kempu na několik krásně vychlazených Rohozců.
Následně jsme se usadili pod Majákem v místě, které
bylo ve stínu a jediný na kom bylo vidět, že se chystá lézt, byl Alda. Kupodivu
se mu podařilo nakonec sehnat jističe a vyrazil vstříc osluněnému vrcholu
věže. Zde platí „kdo první chodí, sám
sobě škodí“, protože pak musel vydržet nahoře nejdéle, než tam vyfunělo dalších
pět lidí. Někteří z našeho početného družstva využili nepřítomnosti
velitele a vypařili se neznámo kam, pravděpodobně na další Rohozec či procházku
po Skaláku. Návštěvu bivaku Josky Smítka jim
mimochodem trochu závidím. Budu se tam muset podívat taky.
 |
| Spárou vzhůru na Galeon |
Náš opečený tým mezitím sjel z Majáku a zamířil směr
Galeon, kde jsme vyhlédli kratší cestu s na první pohled ne moc
sympatickým nástupem a krátkou spárou. Cesta se nakonec ukázala být poměrně
přátelská a s menším úsilím to šlo. Když se lezla cesta Svatební, ukázal
se jeden z předchozích dezertérů (Galous) a připojil se ke svatebnímu
veselí. Vzhledem k tomu, že nás bylo jak psů, moc jsme toho nevylezli a
stejně v tom vedru bylo třeba doplňovat tekutiny :) ano správně, den
zakončil Rohozec.
Druhý den byl poněkud smolný. Po té, co se vylezla první
cesta, ze které pršely kameny, písek a borůvčí se ukázalo, že zabloudit se dá
prostě všude. Cesta se jmenovala Nepřátelská a nikdo z lezoucích se tomu
moc nedivil :). Bohužel nepřátelské ten den bylo kdeco. Sotva jsme se posunuli
pod další věž, s nasazením života, cestou necestou divokým smrčím a přes
devatero plotů (kecám, plot byl jeden :)), začalo pršet. Utekli jsme na zámek a
po dešti zbývala jediná možnost, jelo se na Sušky. Tam jsme si myslím přišli na
své všichni. Rozděleni na dva týmy jsme poctivě lezli, dokud vedro
dovolilo. Obzvláště spára na Sokolí věž
byla náramně krásná na pohled (i napolez, dle dvou statečných).
 |
| Spára na Sokolí věž na Suškách |
Třetí den už bylo zase krásně, takže jsme zůstali ve Skaláku
a šli na Dračky. Obsadili jsme Dračí zub k náramné radosti okolochodících
turistů. Obzvláště na Českou hranu měli krásný výhled, takže o focení se
staralo kromě mě i několik dalších lidí :).
Bez průvodce se špatně vzpomíná na názvy cest, ale ono to
nevadí. Do příště si za domácí úkol pořídím deníček a budu si je zapisovat :).
 |
| Cestou k Dračkám |
Žádné komentáře:
Okomentovat