Poslední dobou kdykoliv chceme vyrazit někam lézt, tak je
hlášené buď tropické vedro nebo brutální déšť. Kam se podělo normální vlahé
léto? Asi tak 25°?
No to je jedno :)
Tentokrát hlásili, že bude asi … možná … celkem určitě
pršet, takže jsme za cíl výletu zvolili Rabštejn. V Sedmihorkách totiž
kupodivu předpověď vyšla a topili se tam už skoro týden.
Cestou na Rábl jsme s napětím pozorovali mraky. Trochu poprchávalo,
ale všeobecně se dalo říci, že bylo ideální počasí na lezení – pod mrakem a
mých vytoužených 25° :). Vyfuněli jsme kopec do základního tábora, postavili
chýše a mazali co nejrychleji lézt, protože přece jen jsme si nebyli jistí,
jestli na té hnusné předpovědi nebude něco pravdy. Šéf výpravy určil místo
srazu Věž u buku. Proto jsme se po menším hledání sešli u Panny. Začíná se
stávat tradicí, že jakmile nás Alda pošle někam samotné, dojdeme úplně jinam
:).
Rozlez tedy proběhl u Panny na lehčích cestách a přímo na
Panně, taktéž na lehčích cestách. V podstatě jsme zde vylezli téměř
všechno, protože cest tu zase tolik není, až na ty velmi lehké, ty byly
obsazeny bujnou vegetací a mechem. Mimochodem takové krásné chyty jako na Ráblu
se jen tak nevidí. Kdykoliv člověk potřebuje madlo nebo alespoň trochu lepší
chyt, je tam. A těch krásných stupů!
Pak jsme se přesunuli na původní místo určení – Věž u buku.
Z buku už sice
moc nezbývá, ale cesty tu jsou pěkné. Já
jsem si udělala radost krásnou cestou Šestková (6+), pánové pokukovali po
vyšších číslech, ale Milanův převis direkt (8-) se neukázal jako přátelský a
prozatím si uchoval svoji nedobytnost, i když velice těsně – tady bohužel výjimka
potvrdila pravidlo, občas se ten chyt prostě nenajde :). Lezli jsme si tak
pěkně v pohodě, prostřídali pár sektorů a pochvalovali počasí až do
zapeklitého okamžiku, kdy Alda dolezl Rudou hranu, dobral za sebou Marťase a
nastoupil Wilda. Zhruba v této době vypukla nahoře na věži panika a Wilda
bojující s gravitací a skálou byl pobízen k větším lezeckým výkonům. Prý
se blíží mrak. A prý z mraku prší. Na mé straně věže bylo sice krásné sluníčko,
ale vydrželo to tak další půl minuty. Předsunutá hlídka nekecala, během pár
vteřin jsme byli mokří jako myši. Mrak se vyřádil a odtáhl otravovat někam
jinam. Každopádně bylo po lezení. Odčvachtali jsme do základního tábora a v
rámci večerní pohody u vína jsme si zřídili krásný ohýnek.
Bohužel v noci začal takový slejvák, že nám nezbylo než
to ráno spakovat a odjet domů. I tak to bylo krásné polezení a vzhledem
k časové dostupnosti od Brna se na nás může Rábl letos ještě těšit. A kdyby někoho třeba zajímala nějaká ta konkrétní informace o rabštejnském lezení, najde ji na alpsporťáckém blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat