15. 4. 2011
Malý výletek na malý hřebínek
10. 4. 2011
Už zase můžem na skaliska
Vzhledem k mojí dočasné nezpůsobilosti k jakýmkoliv sportům (ve stylu sportem ku zdraví) jsem tentokrát jela pouze jako týmový fotograf, radič a podavač čaje:)
V Rudicích byla přibližně půlka lezců z Brna ta druhá, dle našich odhadů jela pravděpodobně na Sloup :) na hlavním masivu se vůbec nebylo kam vejít, tak jsme šli k menší hrčce kousek dále, tam už si lozící část výpravy nějaké cesty našla. Krásné počasí prostě vytáhlo na skály úplně všechny - a docela hodně známých ksichtů :)
Rudice k lezení můžu doporučit, ale ideálně dopoledne, když tam ještě nejsou davy.
5. 4. 2011
Azurové dny na Chopku
O Chopku se mi teď nějak těžko píše … ale aspoň pár řádků a třeba někdy doplním víc.
Škoda, že jsme jeli jen na čtyři dny, protože počasí nám vyšlo úplně dokonalé - takové jsem snad v zimě na horách ještě neměla.
Jezdilo se taky naprosto parádně – sníh byl perfektní. Od té doby, co jsem tam byla naposledy (tj. před dvěma lety) přibylo něco lanovek a jedna nová sjezdovka od snowparku. A ty cesty, které mi kdysi připadaly obrovské a nesjetelné byly najednou jak na míru :)
Po večerech jsme hráli Bang!, docela jsem té hře přišla na chuť, i když předtím jsem ji moc nemusela, hodně se u ní dá nasmát :)
A … bla, bla, bla … prostě stálo to za to :)
20. 2. 2011
Na otočku na Točníku
Druhý únorový víkend se konečně uskutečnil již dlouho odkládaný výlet na board do Jeseníků. Vybrat místo, kam se pojede bylo trochu komplikované, ale nakonec jsme se dohodli na skiareálu Kouty.
Na první pohled jsme byli nadšení, protože sjezdovky od parkoviště vypadají úžasně. Jsou tři, široké a zdály se krásně upravené – jenže to byl jeden jediný ledovec, sněhu asi tak 1-2 milimetry. Všichni boarďáci opouštěli kopec po jediném sjetí a dost dobře nechápu, jak tam mohli vydržet lyžaři. Žádné velké potěšení to klouzání po ledě nepřinášelo.
Rozhodli jsme se teda naházet cajky do auta a jet omrknout Červenohorské sedlo. Tam byla situace stejná, jen s tím rozdílem, že zde se už nenamáhali ani lyžaři.
Ideální podmínky, ve které jsme ani nedoufali, jsme nakonec našli na sjezdovce Točník. Svah pěkný, perfektně ufrézovaný a urolbovaný a báječné poježdění. O akční zábavu se postaralo sebevražedné polské lyžařské komando, které po zběsilé nekontrolovatelné jízdě mizelo po jednotlivcích v lesíku :)to bylo jediné mínus svahu – nikdo nedohlížel na dodržování jakýchkoliv pravidel, takže u dojezdu ke šlepru a vůbec v celé spodní části sjezdovky se bylo nutno vyhýbat sáňkujícím polákům, žvanícím hloučkům matek a jejich zběsile pobíhajícím potomkům a psům. Naštěstí těhle kusů nebylo moc a na svahu se polákům dalo ujet.
Takže ve výsledku jsme si zajezdili perfektně. Třeba se nám příště podaří totéž i v Koutech.
26. 1. 2011
... nejoblíbenější ...
Zbabělost
(Zdeněk Štěpánek)
Zbabělost do srdce se ti vplížila,
jak zloděj do domu
z rukou ti padá meč
utíkáš
ani nevíš kam
do tmy do nitra
kde hledáš svoji tvář
na stupni vítězů
zas někdo jiný stál
meč leží na zemi
kdysi tak hrdý byl
a dnes?
není
kdo by jej k pasu připoutal
bez rány bez boje
lítostí krvácí
cožpak jej nevidíš
zbabělost zastínila oči tvé
a nabídla ti skrýš
nenech ji
aby tě ovládla
a jednou
jedinkrát
postav se vzpřímeně
jako kat
ať rozbuší se srdce tvé
zas vem do ruky meč
a vykřikni
jsi-li mou krví
tak neboj se
a teč!
23. 1. 2011
Ledový Stuhleck
Druhý týden v lednu vyrazilo naše lezecké uskupení na hory bez sedáků a lezeček, ale zato s boardem a lyžemi.
Pravda, počasí na horách nám už týden moc nepřálo, teploty nad nulou braly sníh ze sjezdovek tempem rychlovlaku, o čerstvém prašánku si člověk mohl nechat akorát tak zdát, ale rozhodli jsme se to přece jen zkusit.
Na stuhleckých sjezdovkách byl převážně technický sníh na těch dolních krásně upravený, ledových ploten bylo sice taky dost, ale šlo se jim poměrně dobře vyhnout. K vrcholku hory nás pustili až odpoledne. Tam už teda o sněhu ani nešlo mluvit – celý vršek byl v podstatě jeden jediný ledový kusanec. Tak jsme se aspoň vyfotili u kříže na vršku, který byl tentokrát bez svojí ledové skořápky, užili si blbnutí ve vichřici a mazali zase na dolní sjezdovky.
Další výlet na Stuhleck je brzo v plánu, začalo zase sněžit, zima ještě nekončí! :)
Výlet Jizerskou bílou stopou
Běžkování v Jizerkách nám krásně a plynule navázalo na silvestrovské oslavy v matičce stověžaté.
Zatímco prvního jsme se vyvalovali doma u televize a dospávali noc, druhého jsme brzo ráno vyrazili dobývat sněhové pláně a lesy v bílé stopě. Z Bedřichova vyrazilo na jizerskou magistrálu šest natěšených lidí – pět profíků a jedna lama (já).
Lama se vcelku chytila a prvních deset kiláků víceméně po rovince nebo do mírného kopečka bylo v pohodě. Dokonce se stihlo udělat i pár fotek a kochat se zimní krajinou. Šplhání na hřebínek se již ukázalo býti náročnějším, zde začala lama zaostávat a dohonit čelo pelotonu se jí podařilo, až když závodníci zastavili u bufáče na polévku a svařák. Ovšem i při tom funění do kopečka se stíhala kochat a fotit kdejaký zasněžený křák :) Sjezd z kopce byl v pohodě, zde se dalo trochu odpočinout a krásně se povozit – pravoúhlou zatáčkou zakončený sešup přežila lama kupodivu taktéž bez úhony :)
Na dvacátém kilometru závodu už měla lama pocit, že by to na poprvé mohlo stačit, ještě ovšem zbývalo vydrápat se pět kiláků do kopečka k Prezidentské chatě.
Po dvacetipěti kilometrech jsem sice ty protivná dřeva proklela do horoucích pekel, ale určitě běžky ještě zkusím, jen si na to s sebou vezmu novější vybavení a hlavně ještě nějakou další lamu, aby bylo s kým dělat závodníkům chvost :)