Zbabělost
(Zdeněk Štěpánek)
Zbabělost do srdce se ti vplížila,
jak zloděj do domu
z rukou ti padá meč
utíkáš
ani nevíš kam
do tmy do nitra
kde hledáš svoji tvář
na stupni vítězů
zas někdo jiný stál
meč leží na zemi
kdysi tak hrdý byl
a dnes?
není
kdo by jej k pasu připoutal
bez rány bez boje
lítostí krvácí
cožpak jej nevidíš
zbabělost zastínila oči tvé
a nabídla ti skrýš
nenech ji
aby tě ovládla
a jednou
jedinkrát
postav se vzpřímeně
jako kat
ať rozbuší se srdce tvé
zas vem do ruky meč
a vykřikni
jsi-li mou krví
tak neboj se
a teč!
Žádné komentáře:
Okomentovat