Na knihu jsem byla hodně zvědavá a přečtení nelituji. Po všech těch YA něžných romantikách mi to docela rozčeřilo pozornost. A změna byla vskutku výrazná. Sice si úplně nemyslím, že knihy v podobném duchu budu dál nějak hodně vyhledávat, ale takové malé nahlédnutí do skoro neznámého žánru se mi vyplatilo. A nebudu kecat, že to co mě ke knize přitáhlo jako první, je rozhodně obálka a ořízka. Oboje je totiž naprostý luxus.
Článek o této knize jsem psát nechtěla, ale ona si o to vyloženě řekla :)
Anotace:
Dokážu manipulovat emocemi kohokoli, kdo mi to
dovolí. Způsobím vám bolest, rozpláču vás, rozesměju a přiměju vás si
povzdechnout. Ale moje slova na něj neplatí. Zvlášť když ho prosím, aby odešel.
Pořád tam je, sleduje mě a čeká. A já se nikdy nedokážu odvrátit. Ne když chci,
aby přišel blíž.
STÍN
Nechtěl jsem se zamilovat.
Ale teď, když jsem se zamiloval, se nedokážu držet dál.
Jsem okouzlený jejím úsměvem, jejíma očima a tím, jak se
pohybuje.
Jak se svléká...
Budu ji dál sledovat a čekat. Dokud nebude moje.
A jakmile bude, už ji nikdy nenechám odejít.
Ani když mě bude prosit, abych to udělal
…
POZOR! Varování na začátku knihy bych tentokrát brala vážně. Pro čtenáře s podobným zážitkem nebo v psychické nepohodě to příjemné čtení nebude.
Marketing k tomuto příběhu byl vskutku masivní. Spolu s nádhernou obálkou udělal z knihy něco, čemu jsem pozornost prostě věnovat musela. Tento žánr jsem navíc ještě nečetla, takže jsem to pojala jako rozšíření čtenářských hranic a testování komfortní zóny. Nakonec musím říct, že mě dost překvapilo, jak se můj přístup ke knize a příběhu v průběhu čtení měnil.
Na knihu možno nahlížet dvěma způsoby. Vybraný náhled dost ovlivní čtenářský zážitek i celkový dojem z příběhu. Buď příběh vezmete zcela vážně a budete ho srovnávat s realitou a očekávat, že reálně působit bude. V tom případě knihu nečtěte, budete na straně lidí, kterým nebude sedět – které možná naštve, úplně znechutí. Zaskočí vás to hnusné a zlé na ní – a jo, není tam toho málo. Bude vás dráždit nelogičnost a rozpor v chování postav.
Nebo knihu můžete pojmout jako naprostou a poměrně zvrácenou fantazii (což taky je, byť v aktuálním světě) a pak budete spokojenější. Furt na tom zůstane hodně věcí, které asi pošlapou nějaké to kuří oko. Nicméně to bude přijatelně provokovat a ne nutit švihnout knihu z okna coby stupidní hnus. A taky si pak nebudete vyčítat váhavé sympatie k hrdinovi, které možná v pár okamžicích přijdou. Záleží prostě na každém čtenáři a na jeho nastavení a na přístupu ke knize.
Tahle kontroverze a skutečnost, že se čtenáři údajně rozdělí na dva tábory, mě zaujala, a proto jsem se rozhodla si knihu přečíst, abych zjistila, co to teda je za pohoršlivou senzaci. Oba přístupy se mi při čtení trochu vystřídaly, ale nakonec jsem si vybrala ten druhý. Ono mě to nakonec bavilo!
Prostě je toto kniha, u které se nevyplatí moc nad tím dumat a je potřeba jen číst a přijmout příběh se všema jeho divnostma a blbostma. Pamatujte: Je to kniha, není to skutečné. Odlište to nebo to nečtěte.
První přístup. Aneb v čem je to zlo a hnus?
Zásadní chyba při čtení takových drsnějších a kontroverznějších příběhů je vzít si to osobně. Vztáhnout dění na sebe a promítnout do toho čtení příliš svých osobních postojů a názorů na to, co je správné a co je morálně za hranou. Protože jak vám jednou někdo škrtne sirkou pod hranicí nepřekročitelného, nejde to uhasit a zůstane jen vztek. To neznamená si to neuvědomovat, ale nechat se tím pohltit. Protože podvědomě se vám bude vynořovat, že to je hnusné a není to správné a pak se podivíte sami nad sebou, když se rozhodnete to přijmout. Ale to nevypovídá nic o vás samých! Je nicméně fakt, že sex, jak je tu popisován – tedy většinou jako znásilnění – každý prostě nechce číst vůbec nebo nezvládne číst bez znechucení.
Nelze popřít, že hrdina knihy Zade, je naprostý magor. Stalker, násilník, prostě veskrze odporný chlap. Z počátku čtení to vůbec nevylepší ani fakt, že je přitažlivý a že své násilné sklony vybíjí zejména na pedofilních bandách a chlapech, kteří páchají násilí na ženách (trochu Dexter?). Vždyť on ho páchá taky! Od chvíle, kdy se nalepí na Adeline je jeho vztah k ní čistě násilný a dominantní. Nezajímá ho její názor, líbí se mu, že se ho bojí, pronásleduje ji, vnucuje jí svou vůli, dokonce ji znásilní. Netají se s tím, že ji chce zlomit, že ji donutí, aby ho milovala a chtěla – jiný výsledek nepřipadá v úvahu, protože ona se ho prostě nezbaví. Prostě „hrdina“ na grc.
Pokud si toto při čtení pustíte moc k tělu, tak vám z toho jeho „dvoření“ bude fakt blbě. A i z jeho zaměstnání. Sama jsem měla okamžiky, kdy mě napadlo, že jsem si ukousla moc silné sousto. V jednu chvíli mi on těmi svými řečmi připadal směšný, ale jeho činy rozhodně k smíchu nebyly. Představa stalkera a ještě takto kontaktního mě prostě děsí.
Druhý přístup. Aneb furt je to zlo a hnus, ale zároveň připustíte, že příběh je takový a přijmete to.
Začátek knihy? Fascinace. V rukou mám nový text a chci si příběh užít. Autorka stylem psaní dělá všechno proto, abych se vžila do situace na straně Adeline.
Poznala jsem ji a jeho. Její dům, který si o nějaké nepříjemnosti přímo říkal. Čekala jsem, co bude a akce stalkera mi připadaly dost nepříjemně děsivé. Adeline na ně zatím taky dejme tomu celkem normálně reagovala. Tedy voláním policajtů a pokusy se bránit. Já na jejím místě bych asi byla už na druhé straně zeměkoule, ale budiž. Z jeho kapitol vím, že by stejně neutekla. Tady taky začnou první nelogičnosti, kterých si nejspíš povšimnete jako první na mizení Adelininých oznámení na policii. Jako dobrý, z počítačů to asi dejme tomu šlo vymazat, ale lidi si pamatují a lidi mluví. Kór když si vezmete, jakou má minulost sídlo, v němž Adeline žije.
Pak přijde pohoršení, ale pořád mě to baví, čtu prostě příběh a jsem zvědavá, co bude dál. Pohoršení vygraduje scénou ve skleníku, kdy jsem si řekla, že toto je teda fakt hnusný. Nemám ale srovnání s dalšími texty žánru, tak to beru tak, že to do příběhu tohoto typu patří. A ono patří! V reálu to je bizároš, ale sem to zapadá.
Dostavilo se přijetí dění a souhlasu s ním ze strany Addie.
Tahle fáze nastane přibližně v polovině knihy, kdy už se ona a stalker znají osobně. Je ovšem potřeba počítat s tím, že zde dojde na sex častěji a není to žádné něžné a romantické milování. Vlastně je tu všechno při sexu takové hrubé a sprosté. Normálně to nemusím, ale tady mi to kupodivu sedělo celkovému vyznění příběhu. K vrahovi a magorovi Zadeovi by mi prostě nepasovalo nějaké to „na všechny jsem zlý, ale na ni nikdy“ a spisovné vyjadřování bez jediné vulgarity.
V tomto pohledu na příběh a po překonání fáze pohoršení, je dokonce možné cítit vůči hrdinovi stejnou fascinaci a děsivou přitažlivost, jakou cítí Addie. V jejích očích on začíná být hezký, přitahuje ji nejen po sexuální stránce, ale i osobností a vzhledem. Překvapivě se s ním začne cítit i v bezpečí – stockholmský syndrom jako vyšitý. I tak ale nezapomíná na to, co je zač a že je na místě se ho bát. Jenže Addie prostě vzrušuje, když se bojí. Je to vůbec možné? Očividně pásl svůj k svému, protože ona je magor podobného ražení, jako on.
Ve vyprávění se střídají on a ona, což pro příběh bylo jedině dobře. Jeho kapitoly sice ze začátku působily trochu divně, když si v nich mlel to svoje o spáse nevinných a zároveň zabíjel, kam se podíval, ale její to vynahrazovaly. V jejích bylo napětí a děsivá atmosféra, kterou vytvářel zatím neznámý stalker, který se jí coural po baráku.
Od cca půlky knihy už to není stejný příběh jako na začátku, či spíš od chvíle, kdy se oni potkají osobně a ze stalkera se stane jen dominant s velkým „ehm“ (jak taky jinak), který se snaží zlomit svou myšku a donutit ji, aby ho milovala. Postavy nejsou vysloveně hodně propracované, ale to podstatné pro tento příběh v nich je. Nenazvala bych je plochými, ale ani nemůžu říct, že by byly představené natolik, abych je pochopila opravdu dobře. Pokud něco takového vůbec jde. Abych tak byla upřímná, dost z jejich přístupu ke „vztahu“ jsem nechápala vůbec. Vlastně spíš všechno. U tohoto příběhu však pochopení vnitřních pochodů postav potřeba vůbec nebylo. Stejně pochodovaly co chvíli jinam :D
U Addie jsem úplně nepochopila její zvláštní dvojakost, ale neznamená to, že mi vadila. Tvářila se jako plachá introvertka, ale pak šla klidně pařit do klubu a sbalila si tam chlapa na jednu noc. Tvrdila, že Zadea nechce, ale zároveň ho provokovala. Nevadilo mi to proto, že bez této dvojakosti by příběh nemohl takto fungovat. Co mi ovšem nesedělo hodně, že její kapitoly byly označeny jako „manipulátorka“. V čem prosím koho manipulovala? Spíš Zade pěkně cvičil s ní. Pokus vztáhnout to označení k její spisovatelské profesi mě teda nenadchnul. Prostě to, co je o ní napsáno v anotaci, vůbec nesedí. Byla hlavně hezká, vnadná a subinka.
Zade měl v sobě podobný rozpor. Sice nesnášel násilí na ženách, hnusilo se mu to a trávil život tím, že osvobozoval malé holky ze spárů pedofilů a sekt. Na druhou stranu si dokázal pěkně užít mučení lidí a s Adeline se taky zrovna nemazal. Jak to přišlo, že tady mu její odpor a nesouhlas nevadil? Protože on k ní na rozdíl od těch druhých něco cítil a tak jí mohl dělat cokoli po libosti? To z něj asi mělo dělat dark romantického hrdinu? Očividně musím přečíst nějaké další knihy z žánru, abych pochopila vzorec. Popsán byl každopádně tak, že nebýt to takový magor, byl by vlastně ukázkovým hrdinou z knih pro „soukromé fantazie žen“. Ty jeho oči! A ruce! A… no nic…
Styl psaní autorky mě zaujal. Rozhodně mi sedl a vyvolával ve mně ty správné emoce. Na správných místech jsem cítila napětí, znechucení i vztek na padouchy. Snad jen krom chvílí, kdy jsem měla chuť se smát Zadeovu božskému komplexu a kecům o tom, jak je zlý, drsný a neporazitelný. A dokonalý v posteli, to je snad jasný :)
Příběh sám je docela zajímavý s jednoduchou detektivní linkou, která sice místy drhne, ale nijak zvlášť to ničemu neškodí. Zajímavé a napínavé to bylo. Když teda opět nebudete přemýšlet nad logikou věci – teda spíš nad tím, že tam jakákoli logika a uvěřitelnost chybí, zejména ve fungování Zadeovy „organizace“. Založené je to sice na zámořských dezinformacích, ale zápletka pro knihu to vůbec není špatná. Uvěřitelnost v tomto sice opět trochu kulhá na jednu nohu a druhou ani nemá, ale už jsme se dohodli na tom, že této knize se nedá věřit a nelze v ní brát vážně nic :)
Autorka zapletla do příběhu i pohled do minulosti Addiiny rodiny, konkrétně její prababičky. Podivná náhoda, že i ona měla svého stalkera. Každopádně od začátku víme, že to nedopadlo dobře a prabábu Gigi někdo zabil. Addie chce vypátrat, co se stalo, a kdo byl vrah. Takže má něco dalšího, nad čím může dumat, zatím co ji pronásleduje její vlastní stalker. Fakt doufá, že neskončí stejně a i tak si nemůže pomoct a hraje si s ohněm.
Sexu a prasečinek tam není tolik, kolik jsem čekala, i když ne pokaždé je to typ sexu, který by bylo možné schválit nebo chtít. Vlastně moment! Zcela určitě tam není žádný sex, který by bylo možné chtít :D Pokud tedy nemáte nějaké méně běžné záliby.
Kniha je prostě taková trochu ujetá fantazie pro velké holčičky, která každé nemusí sedět. Upřímně pod slovy „dark romance“ jsem si představovala něco mírně jiného. Když šmírák začíná Addie pronásledovat, je v knize krásně strašidelná atmosféra. Když se poznají, nastupuje jakási pokřivená parodie na romantiku s násilněji laděnými sexuálními scénami, ale vysloveně šokující nejsou, když teda odhlédneme od faktu, že Zade není úplně něžný milenec a zrovna nevyhledává Adelinin souhlas – ale i toto zhruba v půlce se vyřeší samo. Strašidelná atmosféra se jejich spárováním úplně vytratí a má ji nahradit „láska“, pátrání po Gigiině vrahovy a Zadeovy protipedofilní a antikultistické aktivity.
Po dočtení jsem šokovaná tím, že vlastně zase až tak moc šokovaná nejsem. Kdyby autorka udržela stalkera stalkerem a Addie nesouhlasící, to by bylo jiné kafe. Knihu jsem si užila – nepopírám :) Bylo to něco jiného, něco, s čím jsem zatím neměla zkušenost. Takže za mě rozhodně stálo za přečtení (prakticky jedním dechem). A jestli se pustím do dalšího dílu? Zatím to vypadá, že nejspíš ano. Konec k tomu jednoznačně vybízí.
O knize:
Autor: H.D. Carlton
Série: Kočka a myš (1. díl)
Překlad: Alžběta Komrsková
Vydal: Red
Rok vydání: 2024
Počet stran: 100
Žádné komentáře:
Okomentovat