Očividně si romantikami ještě nějaký čas nehodlám dát pokoj. Je to žánr, u kterého si odpočinu asi nejvíc a nějak zásadně mi nevadí, že děj je zhusta odhadnutelný. Někdy je dokonce fajn, že od příběhu dostanu naprosto přesně to, co chci. Proto jsem si vybrala i tuto knihu – chtěla jsem hezký, oddechový příběh, který mě zaujme a bude bavit. Anotace tomu rozhodně nahrávala.
Anotace:
Co uděláte, když po čtyřech letech dostanete
kopačky? Gemma zareagovala jako každá jiná osmadvacetiletá dívka: opila se.
Společnost jí dělala sestra, bláznivá teta a nejlepší kamarád Dax. Po větším
počtu vypitých margarit našli starou knihu a v ní očistné kouzlo, které mělo
bývalého dokonale vymazat z jejího života. Druhý den se
Gemma probudila s těžkou hlavou, v cizí posteli, v neznámém bytě a v úplně jiné
realitě. Kouzlo zafungovalo, po jejím ex ani stopy. Přišla ale o mnohem víc –
nikdy se neseznámila s Daxem.
Pokud se chce vrátit ke svému starému životu, musí kouzlo
zrušit do příštího úplňku. Jenže k tomu potřebuje všechny, kdo se rituálu
zúčastnili. Musí proto najít Daxe a seznámit se s ním. A v tomhle světě Gemmě a
Daxovi nic nebrání v tom, aby se z nich stalo něco víc…
…
Jak už jsem psala, romantické knihy jsou často hodně odhadnutelné. Opravdu málo kdy se stane, že se děj odchýlí od zavedené šablony a výrazně překvapí. S dějovou šablonou bývám v naprosté většině spokojená, protože příběh dopadne přesně tak, jak chci. O to důležitější je, jak mi sednou postavy a jak jim uvěřím jejich city a chování a jak přijatelné pro mě chováním budou. Protože pokud mi postavy nesednou, nemá mi příběh většinou moc co nabídnout.
V tomto případě mohu konstatovat, že to vyšlo. Postavy byly docela fajn a příběh měl něco navíc, než jen obvyklou šablonu.
Nápad, se kterým autorka přišla, byl tak trochu vtipný. Jsem si dost jistá, že podobná „kouzla“ na očištění po vztahu opravdu existují. Jsou sice spíš takovým přechodovým rituálem, než čím jiným, ale morálně to určitě může někomu pomoct. V případě tohoto příběhu bylo jedno takové kouzlo přechodem v pravém slova smyslu. Hrdinku zklamanou láskou přenese do nového života.
Nový život, který Gemma dostane je úplně jiný, ale přes to v mnohých věcech podobný. Znáte to pořekadlo, že když vejdeme do jedněch dveří, svět za těmi druhými nikdy neexistoval? Tak přesně to dostane Gemma. Svět za těmi druhými dveřmi. Jakoby život vzal zpět všechna její dosavadní životní rozhodnutí od okamžiku, kdy se rozhodla pro svého bývalého a dal jí místo toho všechno, čeho se vzdala jen kvůli němu a pod jeho vlivem.
Najednou má něco, co bylo jejím největším snem na vysoké, jenže nemá něco, co je pro ni velmi důležité – nejlepšího přítele a spřízněnou duši Daxona. Najednou se vůbec neznají. A nejen její, ale i Daxův život se v této nové realitě ubírá trochu jinudy. Ona je v této realitě šťastná a má skoro všechno, po čem kdy toužila a zdá se, že k tomu dostane i novou lásku. Ostatní v jejím okolí ale tolik štěstí nemají. A vkrádá se myšlenka, že je to její vina. Že svým příchodem narušila zdejší realitu. A teď co s tím? Má Gemma hodit vše za hlavu, myslet jen na sebe a zůstat tady? Nebo má využít možnosti kouzlo zlomit a vrátit se do reality, kam patří?
Příběh mě rozhodně zaujal svým tématem. A bylo to dobré téma na knihu - pokud na něj zase narazím, určitě mě znova zláká. Nešlo „jen“ o romantiku. Paní autorka si pod povrchem romantiky pohrála s podstatou života samotného. Koho nikdy nenapadlo, jestli se v některé situaci rozhodnul dobře a co by bylo kdyby? Kdo někdy nebojoval s myšlenkou na změnu, které se třeba bál, že kvůli ní něco jiného ztratí? A o tom Gemmin příběh je. O rozhodnutích a možnostech a odvaze skočit rovnýma nohama do neznámého a riskovat při tom všechno. Nesmírně mě na tom bavila právě ta druhá možnost, kterou Gemma dostala. Že se mohla podívat na svůj život z druhé perspektivy a rozhodnout se, kde zůstane – kde ona chce být.
A tím se odstávám k hrdince, protože právě její osobnost, povaha a priority měly o tomto rozhodnout. To, jaká byla na začátku, jak se změnila a co o sobě a o druhých pochopila, jí v rozhodnutí na konci velmi pomohlo. Jako postava prošla vývojem docela významným. Na začátku sice trochu šokem, ale celková lekce pro ni byla opravdu důležitá. Šlo tu o mnohem víc než jen o to, aby pochopila, co chce od vztahu. Tím se kniha řadí mezi ty lepší romantické příběhy.
Poslední dobou se mi zdá, že v románech jsou hrdinky tak trochu přes kopírák. Takové roztomile žensky popletené, rádoby samostatné a emancipované, vtipálkyně – občas těmito vlastnostmi mírně protivné a obklopené spoustou klišé – prostě tak nějak jak to v životě bývá. Gemma je v podstatě tohle všechno taky, ale pro mě tak nějaké přijatelnějším způsobem, než ostatní. Gemma je možná ztělesněním některých klišé, ale rozhodně není arogantní kráva a nechová se tak – aleluja! Přes některé chyby, které má a podivnosti, které vyvádí, je sympatickou osobou a snadno se s ní sžívá jako s hlavní hrdinkou příběhu.
Trochu mě u ní dráždila jen jediná věc - umanuté i když pochopitelné trvání na tom, že hranice přátelství je nepřekročitelná. Přes všechny ty náznaky z obou stran pořád trvala na svém a riskovala tak, že o to přátelství stejně přijde. Daxon byl naprosté zlato v obou realitách. Takového muže bych chtěla za kamaráda a upřímně, vůbec bych neváhala nad hlubším vztahem. Chápala jsem nicméně, proč se Gemma bojí zkusit s Daxem víc. Sice mě to štvalo, ale ona nemohla vědět, že ji čeká šťastný konec :D, když do toho přeci jen řízne. Mimochodem – už jsme si řekli, že toto není v romantických knihách spoiler. Stejně víme, že to tak dopadne.
Jejich sbližování a vzájemné poznávání v nové realitě mě hodně bavilo. Gemma měla menší výhodu, protože už o Daxovi něco věděla z dřívějška, ale nové okolnosti jí pěkně zamotaly hlavu. Najednou nebyla zatížená roky „jen“ přátelství. Začínala s čistým štítem a člověk, o kterém si myslela, že ho zná a ví co chce a jak se mu vlichotit, byl najednou novou optikou vnímaný v podstatných věcech jinak. Jako by jí to, že ji nezná, dodalo odstup, který nutně potřebovala. Všechno bylo tak, jak to bývá. Na začátku trochu rozpačité, postupně se spojující společnými chvílemi. Něco vtipných zážitků, něco vážných situací. A samozřejmě takové to šimravé „něco víc“.
Lechtivé scény jsou dobře napsané, jiskřivé, ale ne sprosté a trapné. To vážně oceňuji. Romantika má být romantika a ne Kamasutra. I když musím říct, že Gemma občas dávala svou sexuální, řekněme sebedůvěru, najevo poněkud zvláštním způsobem. Ne, že bych stála o upejpavé panny, ale ani ten druhý extrém mi úplně nesedí. Jen tak mimochodem řečnická otázka: Proč je vždycky nutné zmínit velikost hrdinova penisu? Často zmínit? Medaili pro autora, který se tomu dokáže vyhnout. Asi můžu být ráda, že už se nepoužívají různá bizarní pojmenování pro pohlavní orgány, to mi prozatím bude muset stačit.
Jak už to v podobných knihách bývá, příběh mě přestal bavit a začal mi připadat hloupý přesně ve chvíli, kdy došlo na onen očekávaný šťastný konec. Blbá stížnost, já vím. Ale málo kdy je právě toto zpracované tak, aby to nevyznělo hloupě a trapně. Mnohem víc mě baví cesta k tomu, než si oba padnou do náruče při západu slunce. Nevadí, prostě jsem si neužila posledních pár stránek. Předchozích 300 ale stálo za to a nepochybuju, že stejný problém s koncem ostatní mít nebudou.
Celkově je kniha dobrá. Mezi romantikami patří k tomu sympatičtějšímu, co se mi dostalo v poslední době do rukou. Některým žánrovým šablonám se tu příběh nevyhne, ale to snad ani nikdo, kdo čte romantiky pravidelně, neočekává a ani nechce. Líbilo se mi okořenění příběhu z reality malým kouzlem ve stylu Popelky a dýně. Všechno to bylo velmi milé, ne nezapomenutelné, ale rozhodně příjemné čtení.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Pokud vás příběh zaujal, najdete knihu tady.
O knize:
Autor: Kate Robbová
Překlad: Diana Štelová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 312
Žádné komentáře:
Okomentovat