25. 11. 2024

Kašlu na prince, to radši lamu

 




Na čtení této romantiky z nakladatelství Cosmopolis mě jednoznačně nalákala obálka. Jo, až tak povrchní jsem, že jsem knihu chtěla číst, aniž bych pořádně věděla, o čem je :D Krásná obálka a příslib romantiky prostě postačil. Pak, když jsem zjistila, že se bude odehrávat v Argentině, mě začala zajímat o trochu víc. Není to úplně běžná destinace a tak jsem čuchala něco neokoukaného a svěžího.

 

Anotace:

Sedmadvacetiletá Amy se náhle ocitla bez práce i bez přítele, a dopis od tety Moreny proto přichází jako na zavolanou. Morena si chce v Argentině otevřít lamí farmu. Nemohla by jí neteř přijet pomoct? Amy po příležitosti skočí a o sedm týdnů později už si zvyká na venkovský život – tedy spoustu drsných mužů a příliš silný čaj maté. Největší výzvu pro ni představuje Nicolás, mlčenlivý a nebezpečně pohledný gaucho. Amy s ním vůbec nedokáže vyjít, ovšem jen do chvíle, kdy spolu zachrání mládě alpaky před smečkou divokých psů. Najednou se stanou přáteli – i něčím víc. Jenže Nicolás skrývá temné tajemství, které může všechno, co si Amy zamilovala, obrátit vzhůru nohama.

 

 

Všechno začalo koncem – tedy rozchodem. Hlavní hrdinka příběhu Amy dostala kopačky. Jako obvykle si k tomu chlap vybral tu „nejvhodnější“ příležitost. Tj. den jejich čtyřletého výročí. No uznávám, mohlo to být horší. Třeba Vánoce nebo její narozeniny. Jednu věc ovšem musím jejímu bývalému přičíst k dobru. Jeho důvody k rozchodu byly naprosto logické. Opravdu se k sobě nehodili a nejspíš by to šťastný vztah nebyl. Mám tedy první bod, v němž je kniha výjimečná – bývalý není popsán jako úplný debil a rozchází se z relevantních důvodů – či spíše aspoň ty relevantní důvody uvede.

Amy to pochopitelně dost sebere a začne nad tím vším přemýšlet. Opravdu je taková, jak ji ex popsal? Protože pokud ano, je on opravdu v životních prioritách jiný a vážně se k sobě nehodí. Jak to tak bývá, z podobných bilancování se rodí ukvapená rozhodnutí (která nemusí být nutně špatná). Amy jedno takové rozhodnutí udělá – odjede do Argentiny za svojí tetičkou, která rozjíždí lamí farmu a prosí Amy o pomoc s lákáním turistů. Změna prostředí – fajn, noví lidé – taky fajn = Amy doufá, že obojí by jí mohlo na zlomené srdce blahodárně zapůsobit. A třeba taky nasměrovat její život k něčemu, co jí bude dávat smysl.

 

A tak se ocitá v Argentině, odkud její rodina pochází. Autorka tak mohla do knihy vložit popisy krásné přírody, zázemí farmy i odlišný životní styl a filosofii místních gauchos. Musím říct, že toto na mě zapůsobilo a opravdu si umím představit dovolenou v takovém prostředí. Spolu s hlavní hrdinkou si toho v příběhu je možné užít dosyta. Všech těch vyjížděk na koni, místní slavnosti a sedánky u ohně, dlouhé spaníčko ve vlastním pohodlném domku… Škoda jen, že Amy přes všechno to okouzlení novým místem zapomněla na něco důležitého – tetina farma má problémy a ona sem přijela proto, aby s tím něco udělala. Tady má kniha první mínus – zdá se mi jako promrhaná příležitost, že se autorka nezaměřila více právě na to. Na zachraňování farmy a budování něčeho nového, co by dalo Amy smysl života a zároveň zachránilo tetinu farmu. Hlavní hrdinky i příběhu bych si vážila mnohem víc, kdyby na oné záchraně někdo opravdu zamakal. A jsem si jistá, že by společné úsilí daleko lépe sblížilo i ji s Nikolásem.

 

Nechápejte mě špatně – Amy nebyla zlá, líná nebo blbá. To ne. Spíš bych ji popsala jako mírně povrchní, nicméně dobrosrdečnou bytost. Postupně mi byla čím dál víc sympatická a jsem si dost jistá, že by farmu zachránila i vlastníma rukama, kdyby dostala víc času, vstupních informací a nerozptylovala ji romantická linka a Nikolásovy potíže. V dobrém mě překvapila tím, že se nijak přehnaně netrápila zlomeným srdcem, nefňukala, nepropadla alkoholu a nenadávala na ex, kudy chodila. Místo toho pracovala na sobě a rozhodla se otevřít něčemu novému. Její rozhodnutí změnit prostředí se jí tak vyplatilo :) Pochopitelně taky nebylo na škodu, že na farmě potkala někoho nového. Sice ji často štval, ale na druhou stranu se jí taky hodně líbil.

Nikolás, co k němu říct? Hrozně dlouho jsem měla pocit, že ten chudák kluk není naprosto postava, která by pro mě mohla být romantickým hrdinou. Ono vážně nestačí, když je zadumaný, protivný, hezký s dlouhými vlasy a chodí v černých hadrech. Z Nikoláse by to charismatického chlapa prostě neudělalo. Pro mě byl nevýrazný, nudný a náladový a s potřebou neustále si něco dokazovat, jakoby nedospělý a dětinský. Toto mi na mužích vadí obecně a na hrdinech v knize obzvlášť. Že měl otravné jméno, bych mu klidně odpustila. Těžko říct, jestli jsou argentinští muži opravdu takoví, jak byli v knize popsáni. Pokud ano, asi se dalším romanťárnám s nimi vyhnu :) Nikolásovi nemůžu upřít fakt, že se potýkal s opravdu vážnými problémy, takže měl nejspíš na své náladové výstřelky právo. Jenže právě to, co jsem na jeho povaze chápala, z něj nedělalo zrovna onoho ideála romantických příběhů. Po dočtení se mi zdá, že by bylo lépe, kdyby autorka jeho problémy do knihy nezahrnula a věnovala se raději problémům farmy.

Pro žádného znalého čtenáře nebude překvapením, že tihle dva tvoří pár. Bohužel to mezi nimi hrozně dlouho absolutně nejiskřilo. Prokousávala jsem se knihou, stránky letěly, bavilo mě to, protože život na estancii pro mě byl zajímavý. Ale náběh na romantiku nikde. Dokonce i v situacích, které jiné autorky využívají k začátkům sympatií a jiskření stále nic. Byla jsem zvědavá, kdy se to zlomí a jestli vůbec vztahu těch dvou uvěřím. Hmm… bohužel  jsem se jaksi nedočkala. Romantika mezi nimi mě tak docela nepřesvědčila o tom, že jsou víc, než hodně dobří kamarádi, kteří občas dumají nad tím, co by, kdyby. Jediné, co mi připadalo uvěřitelné, byla Nikolásova žárlivost, což je s podivem vzhledem k tomu, že lásku jsem mu moc nevěřila. Očividně mě prostě nebere, když se dospělý chlap chová jako trucovité děcko. Název knihy dokonale sedí :) jestli bych na nějakého prince kašlala, byl by to rozhodně Nikolás.

 

I když romantika mi tak nějak nesepla ani časem, příběh se mi četl hezky a bavil mě. Rozkrývání zamotané historie dvou hrdých argentinských rodin bylo rozhodně zajímavým prvkem příběhu. Vlastně mi chyběly pouze nějaké výraznější pokusy o záchranu farmy. Je to trochu škoda, protože kdyby tam byly, bylo by z příběhu mnohem víc, než jen dost průměrná romanťárna. Oceňuji nicméně absenci lechtivých scén. V dnešní romantické literatuře je to jako svěží vítr :)

Jiné vztahy mezi dalšími postavami byly popsány výrazně lépe. Amy přijíždí do situace, kdy v poměrně uzavřeném prostředí fungují nějaké vazby a pochopitelně to tam všechno hodně rozčísne. Zapůsobí jako vnější element, který tropí zmatky, i když naprosto nezáměrně. Proto ne s každým najde ihned společnou řeč a některým aktérům je přímo trnem v oku. Občas někomu šlápne na pečlivě ukrývané „kuří oko“, což sice nutí otevírat staré rány, ale na druhou stranu také může vysvětlit staré křivdy a lecos napravit. Kupodivu zrovna tohle mě bavilo opravdu hodně. Bylo to popsané přesvědčivě, ale bez přehánění. Autorka měla zkrátka zvládnuté všechno, krom té romantiky. To, že mi romantická dvojice nesedla, ale může být pouze můj problém, takže se nenechejte odradit.

 

Pokud vám romantika nesedne, jako mě, pořád se ještě můžete zahojit na příběhu, který je opravdu čtivý. Kniha se čte fakt úplně snadno a netradiční prostředí tomu hodně pomáhá. Naštěstí jsem nijak výrazná očekávání neměla, takže vlastně vůbec zklamaná nejsem a kniha zanechala příjemné pocity. Prostě taková milá oddechovka, ke které se ale už nejspíš vracet nebudu.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh je k nahlédnutí třeba tady.

 

P.S.: A abych nezapomněla, ke knize mám ještě jednu věc, která ale běžného čtenáře nejspíš vůbec nezajímá: Opratě?! To jako fakt? To mě vytáčí do běla. Jezdec na koni nedrží v pazourách opratě! Otěže, krucifix! Ještě bych to pochopila, že to řekne Amy jako jezdecký nováček, ale když to vypustil z pusy Nikolás, byl to další hřebík do jeho „gaucho“ rakve. Nutno ovšem říct, že to není nešvar jen této knihy. Není to rozlišeno v poměrně dost případech a asi i proto mě to tak hrozně vytáčí. Tak to jen, kdyby až sem náhodou dočetl nějaký překladatel nebo redaktor.

 

 

O knize:

Autor: Jana Portasová

Překlad: Tereza Eliášová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392



Žádné komentáře: